reklama
 
 

Únosy Čechů v zahraničí

14. 2. 2016
Foto: Aktuálně.cz
V novodobé historii Československa a samostatného Česka došlo celkem ke čtrnácti únosům, při nichž bylo uneseno celkem 93 osob. Téměř všem se zatím podařilo vrátit do vlasti s výjimkou dvou osob, z nichž první zahynula při největším únosu Čechoslováků v Angole v roce 1983 a druhou, jež byla unesena v Libyi v roce 2015, se zatím nepodařilo nalézt nebo pro ni vyjednat propuštění.

12. března 1983Angole se odehrál první a zároveň dosud největší únos tehdy československých občanů. Povstalecká skupina Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) zajala šestašedesát československých občanů (dvacet osm expertů, lékařka, dvě zdravotní sestry, čtrnáct manželek odborníků a jedenadvacet dětí), kteří pracovali na výstavbě tamní celulózky. Únosci následně vyrazili spolu se zajatci na tříměsíční strastiplnou pouť na východ země, při které ušli pěšky 1500 kilometrů a přes 1000 kilometrů ujeli na korbách nákladních aut. Při pochodu zemřel 19. dubna sedmatřicetiletý Slovák z Bratislavy Jaroslav Navrátil. Ostatní nakonec přežili a po roce byli propuštěni na svobodu, nejprve ženy a děti, následně muži.

26. května 1995 byli zajati tři čeští vojáci spolu s dalšími 270 příslušníky mírových sil UNPROFOR jako odplata za letecký útok sil NATO na muniční sklad nedaleko bosenského města Pale. Bosenští Srbové použili zajatce jako lidské štíty, aby odvrátili hrozící letecké údery NATO. Major Zlatko Kožušník byl propuštěn 14. června, zbylí dva důstojníci major Karel Krátký a kapitán Oldřich Židlík o 5 dní později.

17. prosince 1996 vtrhlo do rezidence japonského velvyslance v Limě 20 ozbrojených příslušníků levicového Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA), jež požadovali propuštění vězněných členů hnutí. Mezi více než 600 rukojmími zajatými na večírku byl i český chargé d'affaires v Peru Lubomír Hladík. Ozbrojenci rukojmí postupně propouštěli, včetně Hladíka. Peruánské bezpečnostní síly osvobodily 72 zbylých rukojmí 22. dubna 1997.

19. února 1998 - Podplukovník Jaroslav Kulíšek byl spolu s dalšími třemi pracovníky pozorovatelské mise OSN v Gruzii (UNOMIG) přepaden skupinou ozbrojenců ve stanici Zugdidi. Únosci patřili ke stoupencům svrženého prezidenta Zviada Gamsachurdii a jejich cílem bylo zahájit vyjednání s vládou, stažení ruských sil z Gruzie a propuštění podezřelých z neúspěšného atentátu na prezidenta Eduarda Ševarnadzeho. Zatímco dva Uruguayce a Švéda propustili, Kulíškovi se 25. února podařilo utéci po té, co kapesním nožem odstranit zámek na okenních mřížích.

29. září 1999 - Dva pracovníky nadace Člověk v tísni Milana Machalíčka a Michala Plavce zadržoval dav ze srbské enklávy Štrpce v jihosrbské provincii Kosovo. Vojákům sil KFOR se podařilo humanitární pracovníky po několika hodinách vysvobodit.

13. října 1999 – Skupina 6 pozorovatelů OSN (UNOMIG), včetně českého zástupce a jednoho tlumočníka byla unesena v Kodorském údolí v gruzínské Abcházii. Útočníci se pokusili zmocnit také vrtulníku, ale pilotům se podařilo vzlétnout a informovat o události představitele mise OSN. Únosci, jež se rekrutovali z řad abchazských separatistů, požadovali výkupné 200 tis. USD. Následující den propustili únosci čtyři rukojmí, včetně českého pozorovatele, zbytek propustili další den.

11. dubna 2004 – Cestou do jordánského Ammánu byli Iráku uneseni tři novináři - Michal Kubal a Petr Klíma z České televize a Vít Pohanka z Českého rozhlasu. Dle vyjádření Michala Kubaly porušil taxikář dohodu, že se vyhne rizikovým částem. Následně se sešel český velvyslanec Martin Klepetko s představiteli sunitských duchovních, kterým předložil arabsky psaný přímluvný listu od českých muslimů a připomenul působení české vojenské nemocnice v Iráku a léčbu iráckých děti v ČR. Unesení novináři byli po pěti dnech propuštěni.

7. prosince 2005 byl na Haiti v hlavním městě Port-au-Prince unesen český katolický kněz a misionář z řádu oblátů Roman Musil. Na ostrově působí od roku 2002 do dnes. Únosci nejprve požadovali výkupné 50.000 dolarů, po té, co zjistili, že se jedná o představitele církve, spokojili se s výkupným ve výši 98.000 Kč. Musil byl propuštěn 10. prosince 2005.

11. března 2010 – Za účelem výkupného byly zajaty dvě humanitární pracovnice organizace Lékaři bez hranic na předměstí Port-au-Prince na Haiti. Česká pracovnice Lékařů bez hranic a její belgická kolegyně pomáhaly s následky ničivého zemětřesení z 12. ledna téhož roku. Po týdnu v zajetí únosců byly obě ženy propuštěny.

18. ledna 2011Čtyři české turisty, kteří cestovali s jemenskou turistickou kanceláří, se pokusila unést skupina tří únosců v jemenském okrese Haima. Místní řidič však dokázal zaktivovat policii, která vozidlo dostihla a turisty osvobodila. Cílem únosu byla pravděpodobně výměna turistů za vládou vězněné členy svého kmene.

22. března 2012Skupina čtyř ozbrojených beduínů na severu egyptského poloostrova Sinaj unesla českou průvodkyni, která doprovázela v autobuse dvanáct českých turistů, jež se vraceli zpět do Šarm al-Šajchu z výletu do Nuvajby. Pod pohrůžkou použití automatických pušek donutili ženu nastoupit do kamionu a odjeli s ní do hor. Osvobodily ji egyptské bezpečnostní složky ve spolupráci s beduínskými kmeny z jihu ostrova, kteří působí v turistickém ruchu. Důvodem zadržení bylo tzv. bakšišné za průjezd ve výši cca 100 USD.


13. března 2013 - Dvě Češky (Antonie Chrástecká a Hana Humpálová) byly uneseny neznámými ozbrojenci v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán, kam přijely z Íránu jako turistky s cílem dorazit do Indie. Výměnou za propuštění žen požadovali únosci propuštění pákistánské neuroložky Áfíji Siddíkíové, která byla odsouzena za pokus o vraždu a v současnosti je v americkém vězení. K jejich propuštění po dvou letech přispěla turecká nevládní organizace IHH; na kterou se obrátily rodiny žen poté, co všechny ostatní možnosti selhaly. Do ČR se vrátily koncem března 2015. Chrástecká po propuštění pracovala v kladenské neziskové organizaci a Humpálová údajně přestoupila na islám. V únoru 2016 zveřejnil časopis Respekt utajovanou informaci, že vláda ČR zaplatila za jejich propuštění částku ve výši 6 miliónů dolarů (zhruba 150 milionů korun). Výši výkupného následně potvrdil prezident Miloš Zeman. Zveřejnění této informace kritizovali především zástupci bezpečnostních složek, neboť jde o jasný signál pro další únosy občanů ČR.

6. března 2015 byl unesen ozbrojenci Islámského státu (ISIS) z areálu ropného pole v Ghání v Libyi Pavel Hrůza, který zde pracoval jako vyučený kuchař na pozici catering koordinátora. Spolu s ním zajali únosci také Rakušana, čtyři Filipínce, dva Bangladéšany a Ghaňana. Všichni pracovali pro společnost VAOS, která poskytuje servis pracovníkům ropného průmyslu. 25. března byli z této skupiny propuštěni dva Bangladéšané, nicméně od té doby nedošlo v případě unesených k žádnému posunu směrem k navrácení domů. Ministerstvo zahraničí zatím vydává k této kauze pouze strohá prohlášení, ve kterých jednoznačně deklaruje prioritu tohoto případu a zmiňuje usilovnou práci zpravodajských služeb.

18. července 2015 informoval libanonský list The Daily Star informoval o zmizení pětice Čechů na východě země. Dva novináři, advokát, tlumočník a vysoce postavený představitel bezpečnostních složek Martin Psík, který podle zdrojů MF DNES v Libanonu plnil úkoly tajné služby, byli uneseni s cílem vyměnit je za Alího Fajáda zadržovaného v ČR. Ten byl loni v Praze zadržen spolu s dalšími dvěma muži a čekal na vyhoštění do USA kvůli napojení na kolumbijské teroristy. 4. února přiletěli vládním speciálem unesení Češi zpět, výměnu za Alího Fajáda oficiálně potvrdil ministr obrany Martin Stropnický, za což si vysloužil návrh na odvolání od parlamentní opozice. Předseda vlády Bohuslav Sobotka spolu s předsedou hnutí Ano Andrejem Babišem však ministra ve funkci podrželi.

   
reklama
Související články
   
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama