Základní charakteristika
Srbsko sousedí s Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Makedonií, Černou horou, Albánií (nebo s mezinárodně neuznaným Kosovem), s Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem.
Historie
Základní údaje
Hlavní město: Bělehrad
Rozloha: 88 361 km²
Nejvyšší bod: Midžur (2169 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Světadíl: Evropa
Počet obyvatel: 7,2 mil.
Hustota zalidnění: 91,9 ob. / km²
Jazyk: srbština
Národnostní složení: Srbové, Albánci, Maďaři, Romové, Chorvaté, Slováci
Náboženství: pravoslaví, islám
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 5. června 2006 (osamostatnění Černé hory)
Měna: srbský dinár
Historie tohoto území je velmi bohatá. Slované přišli v 6. století a první stát vznikl v 10. století pod názvem Raška. Srbští vládci byli despotové, tento titul udělovalo byzantské císařství. Ve 12. století se k moci dostali Nemanjićové. První z nich byl Štěpán, který sjednotil srbské země a má zásluhu na osamostatnění od Byzance a rozšíření křesťanství. Rastko Nenjić se stal prvním arcibiskupem a pod jménem svatý Sáva se stal patronem Srbů. Car Dušan rozšířil srbské území do nevídané velikosti, zasloužil se o rozvoj písemnictví, vládl ve stejném období jako náš Karel IV., k němuž ho můžeme přirovnat. Po Dušanově smrti se říše opět rozpadá a začíná trpět pod nájezdy Turků.
Do dějin vstoupila bitva na Kosově poli 1389, kde Srbové prohráli a upadali pod nadvládu Turků, kterým se otevřela cesta dál do Evropy. Následovala postupná islamizace, nastal útlum kultury, někteří Srbové se stěhovali do jiných zemí na severu. Srbové se proti sultánovi vzbouřili na začátku 19. století, podařilo se jim nakrátko získat určitou nezávislost. Po druhém povstání získalo Srbsko status autonomního knížectví. Na začátku 20. století se odehrávaly tzv. malé balkánské války (1912-13). Srbsko získalo většinu Kosova a část Makedonie. Tyto události se odehrávaly těsně před 1. světovou válkou.
Po atentátu na následníka trůnu (obviněni byli dva srbští nacionalisté) Rakousko vydalo ultimatum, které by znamenalo konec rozvíjejícího se srbského státu. Srbové byli ve spojení s Černohorci po vyhlášení války úspěšní, podařilo se jim obsadit Sarajevo. V roce 1915 se k Rakousku přidalo Bulharsko a Německo a Srbsko bylo postupně obsazováno. Srbové se stáhli do albánských hor, kde jich desítky tisíc zahynuly. Ostatní byli francouzskými loděmi převezeni na ostrov Korfu. V roce 1918 se vrátili na srbské území, obsadili Bělehrad a vyhlásili Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V roce 1929 vzniklo království Jugoslávie.
Do druhé světové války původně Jugoslávie vstupovat nechtěla. V roce 1941 se odtrhlo Chorvatsko a přidalo se k Němcům. Chorvatští Ustašovci začali s etnickými čistkami, které byly namířeny proti Srbům. Území Kosova připojili Italové k tzv. Velké Albánii a i tady byli Srbové utlačováni. Tato doba položila základ současným negativním vztahům na Balkáně. Srbové byli partyzáni a zapojovali se do odboje. Po válce vznikla socialistická Jugoslávie, která si dala za úkol etnickou toleranci. Na přelomu 40. a 50. let dochází k rozkolu se Sovětským svazem a Jugoslávie získala určitou volnost a nezávislost. Výraznou osobností v čele státu byl prezident Josip Broz Tito, který dokázal etnické problémy udržet v mezích. Po jeho smrti v roce 1980 národnostní problémy vyústily až v občanskou válku v 90. letech a rozpad Jugoslávie, což se neobešlo bez válečných zločinů. Nedořešeným problémem zůstává oddělení Kosova od Srbska, některé státy uznaly samostatnost Kosova, jiné dosud ne.
Hospodářství
Hospodářství v Srbsku je poměrně slabé a je do značné míry poznamenáno válečným konfliktem v 90. letech minulého století. Teprve po roce 2000 začala ekonomika země nabírat pomalu na síle a dnes se dokonce Srbsku přezdívá "Balkánský tygr" kvůli nejrychleji se rozvíjejícímu hospodářství v tomto regionu.
Obyvatelstvo a náboženství
V Srbsku najdeme zastoupeny všechny národnosti zemí bývalé Jugoslávie, z nichž se určité procento považuje za Jugoslávce, zpravidla proto, že rodiče byli každý z jiné země bývalé Jugoslávie. Převládajícím náboženským vyznáním je v Srbsku pravoslavná víra, kterou vyznávají především Srbové a Rumuni. Početnou skupinu muslimů tvoří Albánci a římskokatolická víra je nejvíce zastoupena mezi menšinou Maďarů.
Politický systém
Republika Srbsko je parlamentní republika s vícestranickým systémem. Hlavou státu je prezident. Jednokomorový parlament s 250 poslanci se nazývá Národní shromáždění Srbska. Současná ústava byla přijata v roce 2006.
Dovolená a cestování
Na severu země leží na soutoku dvou významných evropských řek Sávy a Dunaje moderní metropole Bělehrad. Mezi hlavní památky města patří rozsáhlý komplex pevnosti Kalamegdan a velkolepý kostel sv. Sávy, který aspiruje na největší pravoslavný chrám Balkánu. O kousek výše na sever leží elegantní město Novi Sad. Turisté zde nejvíce obdivují pevnost Petrovaradin či místní stříbřitě měděnou synagogu. Příroda v Srbsku je živelná a nespoutaná. Nejlépe je to vidět v národním parku Kopaonik (v překladu Stříbrná Hora) na jihu u Kosova. Celkem se v zemi nachází 5 národních parků. Fanoušky jeskyní jistě potěší podzemní krasové prostory na západu republiky v oblasti tzv. Zlotských jeskyní.