K hlasování o nedůvěře vládě (správný termín je "vyslovení nedůvěry vládě" ) může dojít na písemný návrh alespoň 50 poslanců. Předseda kvůli tomu neprodleně svolává schůzi Sněmovny. K přijetí usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy 101 (oproti tomu pro vyjádření důvěry vládě stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců).
Vládní krize v dubnu 2011 vedla opoziční ČSSD k hlasování o nedůvěře vládě, i když bylo dopředu jasné že vláda, i přes několik rebelujících poslanců Věcí veřejných, má bezpečnou většinu (115) poslanců.
Stejná vláda už hlasování o nedůvěře čelila - v prosinci 2010, kvůli podezření z korupce na ministerstvu životního prostředí pod vedením Pavla Drobila, ho iniciovala ČSSD - neúspěšně.
Zatím jediné úspěšné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se v historii České republiky odehrálo v březnu 2009, v době českého předsednictví EU. Díky čtyřem hlasům koaličních poslanců Jana Schwippela, Vlastimila Tlustého, Olgy Zubové a Věry Jakubkové došlo k vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě.
Neúspěšných pokusů však bylo daleko více.
Vůbec první pokus o vyslovení nedůvěry vládě se odehrál v roce 1997, kdy se komunisté a republikáni snažili vyvolat jednání o nedůvěře vládě ODS, ale nesehnali dostatečný počet 50 poslanců. V roce 2005 byl podán návrh na vyslovení nedůvěry Grossově vládě, který iniciovala ODS jako odpověď na nevyjasněné příjmy tehdejšího premiéra, ale neuspěla.
Podezření z korupce Topolánkova ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka vedla opozičního lídra Jiřího Paroubka k prvnímu pokusu o svržení vlády Mirka Topolánka v červnu 2007. K tomu však poměrem 97 : 101 nedošlo, stejně jako v prosinci téhož roku.
Neúspěšné pokusy o vyslovení nedůvěry vládě pak ČSSD iniciovala ještě v dubnu 2008 (to jí chyběly tři hlasy) a žádnou změnu nepřinesl ani řečnický maraton v říjnu 2008: pro vládu zvedlo ruku 97 poslanců, proti 96.