Prezident Cyril Ramaphosa v prohlášení vyjádřil jménem všech Jihoafričanů hluboký smutek nad úmrtím této zásadní postavy jihoafrické historie. "Odchod emeritního arcibiskupa Desmonda Tutua je další kapitolou truchlení při loučení našeho národa s generací skvělých Jihoafričanů, kteří nám odkázali osvobozenou Jižní Afriku," uvedl.

Tutu proslul především jako bojovník proti apartheidu. Za svou roli v kampani na vyřešení tohoto problému získal v roce 1984 Nobelovu cenu za mír. Kněz, který dnes ve věku 90 let zemřel, se ale angažoval i v boji za lidská práva, proti chudobě, AIDS či rasismu. Svoje veřejné aktivity ukončil nositel mnoha světových vyznamenání krátce před osmdesátkou, i později ale občas vystoupil z ústraní.

Před pěti lety například řekl, že by chtěl mít možnost "důstojné asistované smrti". Ve svém článku pro americké noviny Tutu, který se léčil z rakoviny, napsal, že věří v "posvátnost života". Současně ale zopakoval svou podporu "asistovanému umírání" u smrtelně nemocných lidí, kteří chtějí dobrovolnou možnost odchodu ze světa. Naposledy se jeho slova objevila letos v listopadu, kdy reagoval na úmrtí posledního bělošského prezidenta JAR a dalšího nositele Nobelovy ceny za mír Frederika de Klerka.

Desmond Tutu, označovaný někdy za "svědomí" JAR, sám získal v roce 1984 Nobelovu cenu jako druhý Jihoafričan po šéfovi Afrického národního kongresu Albertu Luthulim, jenž ji dostal v roce 1960. Anglikánský duchovní Tutu ocenění dostal podle Nobelova výboru "za sjednocující roli v kampani na vyřešení problému apartheidu v JAR". Tutu byl mimo jiné osobním přítelem de Klerkova nástupce a prvního jihoafrického černošského prezidenta Nelsona Mandely. Ten v domě arcibiskupa strávil svou první noc po propuštění z vězení v únoru 1990 a o Tutuovi řekl, že je "někdy halasný, často něžný, vždy nebojácný a místy příliš vážný".

Tutu se narodil 7. října 1931 ve městě Klerksdorp v tehdejším bantustanu Transvaal jihozápadně od Johannesburgu a původem svých rodičů náležel ke Xhosům a Tswanům. Jeho otec byl řídícím učitelem metodistické školy v Klerksdorpu. Tutu chtěl původně studovat medicínu, z finančních důvodů se však stal učitelem a vyučoval několik let na škole pro černochy.

Poté se ale obrátil k teologii, v 29 letech byl vysvěcen na kněze a v letech 1962 až 1966 studoval v Londýně. Poté se vrátil do vlasti a teologii přednášel na různých školách. Pozornost vzbudil roku 1967 otevřeným dopisem tehdejšímu premiérovi Balthazaru Vorsterovi, ve kterém popsal situaci v zemi jako "soudek s prachem, který může kdykoli vybuchnout".

Po čtyřletém pobytu v Británii se v roce 1975 usadil v Sowetu a zapojil se do boje proti apartheidu. K boji proti rasovému útlaku využíval i svého postavení v anglikánské církvi (1977 až 1978 jako biskup v Lesothu, 1984 až 1986 biskup v Johannesburgu a od roku 1986 arcibiskup) a v Jihoafrické radě církví, zastřešující organizaci více než 30 převážně protestantských církví a náboženských spolků.

Tutu podporoval cíle Afrického národního kongresu, nikoli však jeho metody. Svým vytrvalým naléháním na západní státy, aby uplatnily proti vládě JAR hospodářské sankce, vzbudil nevoli i u části černého obyvatelstva. Příznivý ohlas nalezly naopak jeho snahy o prosazení společného občanství všech ras v JAR, odvolání zákona o pasech, zastavení nuceného přesídlování a vytvoření jednotného vzdělávacího systému. Jihoafrické úřady Tutua šikanovaly, několikrát byl zatčen.

V období bouřlivých nepokojů v černošských ghettech v letech 1984 až 1986 neustále vystupoval na pohřbech a demonstracích a zapřísahal mládež, aby neupalovala a nevěšela údajné kolaboranty a informátory policie.

Arcibiskup Tutu byl členem delegace ze Soweta, s níž jednal začátkem října 1989 prezident Frederik de Klerk. Po skončení režimu apartheidu v roce 1994 předsedal Komisi pravdy a usmíření, která vyšetřovala porušování lidských práv v době apartheidu. Z postu hlavy anglikánské církve v Jižní Africe, jejíž byl hlavou jako první černoch téměř deset let, odešel v červnu 1996 do důchodu.

Tutu měl smysl pro humor a ochotu hledat lidskost i u nepřátel, vzpomínají státníci

Politování nad smrtí emeritního arcibiskupa vyjádřila řada světových lídrů. Britský premiér Boris Johnson vyzdvihl jeho klíčovou roli v "boji za novou Jižní Afriku". Britská panovnice Alžběta II. připomenula arcibiskupovu vřelost a humor. "Ráda na setkání s ním vzpomínám především pro jeho velkou vřelost a humor," sdělila.

Americký prezident Joe Biden s manželkou Jill ve svém prohlášení napsali, že Tutuův příklad "přesahuje hranice a bude mít dozvuky po dlouhou dobu". Bývalý šéf Bílého domu Barack Obama mrtvého označil za "učitele, přítele a morální kompas". "Soustředil se na boj za osvobození a spravedlnost ve své zemi, ale zajímal se o nespravedlnost kdekoli jinde. Nikdy neztratil svůj rošťácký smysl pro humor a ochotu hledat lidskost i u nepřátel," uvedl Obama.

Pro generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese je Tutu "zdrojem inspirace pro generace v celém světě". Šéf Evropské rady Charles Michel vzdal čest "muži, který zasvětil život svobodě a boji o lidskou důstojnost, gigantovi, který se postavil apartheidu".

Norský premiér Jonas Gahr Störe ho označil za "skvělého malého muže, který ukázal moc usmíření a odpuštění". Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že Tutuův boj za ukončení apartheidu a usmíření v JAR "zůstane v našich vzpomínkách", a dodal, že Tutu lidským právům zasvětil svůj život.

České ministerstvo zahraničí na Twitteru označilo Tutua za "zásadní postavu moderních dějin JAR". "Významně přispěl k vítězství demokracie v JAR," doplnilo.