Sportovní kariéra

V roce 1960 získala na OH v Římě svou první stříbrnou olympijskou medaili ze soutěže družstev. V roce 1962 vybojovala svou první zlatou medaili na mistrovství světa v Praze v přeskoku a ve víceboji jednotlivců skončila druhá a třetí v prostných. První vrchol její kariéry přišel v roce 1964 na OH v Tokiu, kde získala 3 zlaté a jednu stříbrnou medaili. O rok později na mistrovství Evropy v Sofii získala 5 zlatých medailí.

Zlato z víceboje vybojovala na mistrovství světa v roce 1966 a v roce 1967 získala na mistrovství Evropy zlato ve všech soutěžních disciplínách. V roce 1968 na OH v Mexiku získala další 4 zlaté medaile a 2 stříbrné. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964 až 1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena.

V průběhu olympijských her v Mexiku se vdala za Josefa Odložila, českého reprezentanta v běhu. Na těchto olympijských hrách ukončila svoji sportovní kariéru. Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí. Během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země. V témže roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.

Politická a společenská činnost

V roce 1968 se zapojila do politického života tím, že podepsala známou petici Dva tisíce slov na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Těsně před olympiádou v Mexiku se schovávala na chalupě Vřesová studánka na Jesenicku, neboť hrozilo, že jakožto signatářku petice ji může režim zatknout. Ani po návratu z olympiády svůj podpis neodvolala a v roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. V roce 1974 vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, ale ani tak nemohla působit jako trenérka a živila se jako uklízečka. V roce 1979 jí bylo umožněno trénovat gymnasty v Mexiku jako výměna za dodávky uhlí na Kubu, které dojednal Sovětský svaz.

V lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta ČSR Václava Havla pro sociální otázky a pro sport, od roku 1991 pak působila jako jeho asistentka. V letech 1990–1992 zastávala funkci předsedkyně Československého olympijského výboru a poté byla až do roku 1996 předsedkyní Českého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995–2001).

Rodinná tragédie

V srpnu 1993 došlo na diskotéce v Domašově k potyčce mezi Josefem Odložilem a jejich synem Martinem, při níž někdejší stříbrný olympijský mílař utrpěl vážná zranění, kterým o pár dnů později podlehl. Po zdlouhavém procesu byl Odložil mladší odsouzen ke čtyřem letům vězení, trest však Martin Odložil nenastoupil, neboť mu prezident Havel udělil milost.

Smutná událost se soudními i mediálními dozvuky Věru Čáslavskou psychicky ranila a v roce 1996 se vzdala funkce předsedkyně Českého olympijského výboru a stáhla se do ústraní, takže se téměř jedenáct let stýkala jen se svými nejbližšími a hrstkou přátel. V důsledku rodinné tragédie trpěla depresemi a léčila se i v Bohnické psychiatrické léčebně. V roce 2007 deprese překonala a vrátila se zpět do společenského života.