Životopis
Narozena byla Božena Němcová (pravděpodobně) v roce 1820 jako Barbora Novotná, po několika měsících získala příjmení Panklová, protože rodiče vstoupili do manželství až po jejím narození. O datum literátčina narození, jakož i o její původ, se ovšem vedou spory. Jednou z hlavních teorií je, že Pankl s Novotnou mohli být pouze adoptivními rodiči děvčátka, jež bylo snad dcerou sestry kněžny Zaháňské. Hypotéz o tajemném původu spisovatelky, které nepřesávají literární historiky vzrušovat, je více.
Otec i matka malé Barborky pracovali na panském sídle, matka jako pradlena, otec jako kočí. Dívka vyrůstala v Ratibořicích u České Skalice, v dětství ji ovlivnila přítomnost babičky Magdalény Novotné.
V roce 1837 se provdala za Josefa Němce, který pracoval jako finanční úředník, kvůli čemuž se i často přesouvali. Němec byl uvědomělým českým vlastencem. Měli spolu čtyři děti, roku 1842 po předčasném narození nejmladšího syna Jaroslava počínají spisovatelčiny zdravotní problémy. V roce 1853 zemřel nejstarší syn Hynek na tuberkulózu. Manželé Němcovi na konci padesátých let uvažovali o rozvodu, protože jejich soužití nebylo snadné.
Z tvůrčího hlediska na Němcovou měla velký vliv dvě období. První bylo v letech 1842 až 1845, kdy rodina přebývala v Praze a Němcová si vytvořila kulturní styky s důležitými osobami tehdejší doby (Palackým, Šafaříkem, Čelakovským, Tylem, Havlíčkem Borovským, Erbenem ad.), druhé bylo v letech 1845 až 1848, kdy se přesunuli na Chodsko, které pro Němcovou mělo význam z hlediska venkovského prostředí a jeho tradic. V padesátých letech přebývala v Praze, když byl její manžel v Uhrách.
Když se s manželem v roce 1861 rozešli, odjela do Litomyšle, ale kvůli nemoci ji ještě před Vánocemi odvezl zpět do Prahy. Její stav byl ale vážný a v lednu 1862 zemřela. Je pochována na vyšehradském hřbitově.
Dílo Boženy Němcové
Zásadním literárním počinem Boženy Němcové je kniha Babička s podtitulem Obrazy z venkovského života. Dokončila ji v roce 1855 po zkušenostech s drobnějšími žánry, jako byly pohádky a povídky. Babičku tvoří dvě části - v první seznamuje čtenáře s prostředím Starého Bělidla a jeho obyvateli, včetně kulturně známých postav jako bláznivá Viktorka, paní kněžna a titulní babička, která je zosobněním ideálního přístupu k životu. Následně Němcová v knize zachytila venkovský život s jeho obyčeji, které odrážejí přírodní cyklus střídání ročních období.
Ve školách je Babička tradičně předkládána dětem ve "fatálně špatném věku", jak se mnozí literární vědci shodují. Babička je mnohem spíš knihou pro dospělé.
Jako první přispívala Němcová do časopisů v době pobytu v Praze v první polovině čtyřicátých let, její dílo se objevovalo v Květech či České včele. Zcela první vydanou publikací byly v roce 1845 Národní báchorky a pověsti, ve kterých zpracovala české pohádky. Obdobnou variantou byly později Slovenské pohádky a pověsti. V průběhu padesátých let tvořila povídková vyprávění - Baruška, Divá Bára, Pohorská vesnice nebo V zámku a podzámčí. Častým tématem, které napříč svou tvorbou vykresluje, je vztah chudších a bohatších vrstev, mezi obyčejným lidem a šlechtou.
„Babička už jede!“ rozlehlo se po domě; pan Prošek, paní, Bětka nesouc na rukou kojence, děti i dva velicí psové, Sultán a Tyrl, všecko vyběhlo přede dvéře vítat babičku. Z vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři vedle sebe, ani z babičky oka nespustily!
Věnovala se také cestopisnému žánru, z článků se pak skládají Národopisné a cestopisné obrázky z Čech, z nichž nejznámější jsou Obrazy z okolí Domažlického. Podobně jako u pohádek i v cestopisech se věnovala slovenskému území, kam rovněž jezdila.
Kromě výše zmíněných děl nelze pominout výrazný otisk Němcové coby epistolografky. Její korespondence vyšla ve čtenářském výboru Lamentace, následně pak souborně ve čtyřech svazcích Korespondence Boženy Němcové.
Místa spojená s Boženou Němcovou
Babiččino údolí - národní kulturní památka se nachází v okrese Náchod nedaleko zámku v Ratibořicích. Oficiálně se stalo národní a krajinnou rezervací v padesátých letech dvacátého století, kulturní status získalo v sedmdesátých letech. Místo inspirovalo Boženu Němcovou při psaní Babičky, nachází se zde pomník se sochami v nadživotní velikosti.
Muzeum Boženy Němcové - sbírka předmětů spojených se spisovatelkou je umístěna v České Skalici. Kromě standardní muzejní budovy je zde k dispozici i areál Barunčiny školy.
