Životopis
Narodil se v roce 1931 v Praze jako Ivan Kauders. Jeho otec byl vědec v oboru silnoproudé elektrotechniky. Kvůli židovskému původu svých rodičů strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, z nějž se dostal jako 14letý mladík. Po válce vystudoval v Praze reálné gymnázium, maturoval v roce 1951. Jeho manželka Helena je publicistkou a psychoterapeutkou.
Jeho studia na Vysoké škole politických a hospodářských věd trvala pouze jeden semestr, poté přestoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde vystudoval český jazyk a literární vědu. Titul získal v roce 1956 za diplomovou práci o Karlu Čapkovi.
V tomtéž roce začal psát do časopisu Květy. Od roku 1959 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, kde mj. redigoval edici Život kolem nás. Psal také do časopisů Květen, Plamen a Orientace, a to různé žánry od reportáží až k fejetonům.
V letech 1963 až 1969 psal pro Literární noviny, poté Literární listy a Listy. Klíma byl také členem Ústředního výboru svazu československých spisovatelů. V roce 1953 vstoupil do KSČ, v roce 1967 byl vyloučen. V roce 1969 odjel do USA, kde přednášel jako hostující profesor na Michiganské univerzitě.
Když se vrátil o rok později, byl už v Československu zakázaným autorem a mohl publikovat jen v samizdatu a exilu. Živil se dělnickými profesemi.
Po listopadu 1989 spoluzaložil Obec spisovatelů a v letech 1990 až 1993 byl předsedou českého centra PEN klubu. Patří k nejpřekládanějším českým autorům, a to zejména v USA a Velké Británii.
Dílo Ivana Klímy
Klímovu tvorbu výrazně ovlivnila traumatická životní zkušenost z Terezína. V jeho textech nalezneme téma osamělosti, absurdity a ztráty lidství. Literárně jej nejvíc ovlivnil Karel Čapek a Franz Kafka. Jeho první literární prací byla právě studie o Karlu Čapkovi, která vyšla v roce 1962. O rok později vydal román Hodina ticha z prostředí východního Slovenska, který stál na pomezí idealistických schémat a deziluze.
Citlivé, lyricky laděné texty, které tematizují milostné vztahy včetně jejich pomíjivosti, jsou povídkové knihy Milenci na jednu noc (1964), Milenci na jeden den (roku 1970 vydání zakázané, vyšlo později v Londýně). Intimní témata zpracoval v románu Milostné léto, který samizdatově vyšel v roce 1973, a v Lásce a smetí (samizdatově 1987). Roku 1985 vydal v exilu povídky Moje první lásky.
Cyril Florian se cítil unavený. Za sebou měl schůzi vlády, kde projednali návrhy čtyř nových zákonů, poněkud zmatenou zprávu ministra dopravy o stavbě severojižní dálnice a obvinění ministrova náměstka, že chystal vraždu ženské perly mezi investigativními reportéry a navíc v trezoru přechovával nevysvětlitelně vysokou sumu peněz nevysvětlitelného původu. úryvek z románu Premiér a Anděl (2003)
Osobní zkušenost s normalizací, kdy se živil manuálně, zhodnotil v povídkových souborech Má veselá jitra (1979) a Moje zlatá řemesla (1990). Jeho nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším dílem je román Soudce z milosti, který vyšel v roce 1986 v Londýně. Klíma jej psal přes 10 let a popisuje v něm 30 let života člověka, kterého deformuje totalitní společnost.
Prvním polistopadovým románem autora bylo Čekání na tmu, čekání na světlo (1993), kde zachytil pocity individua, kterému společenská změna znemožnila pokračovat ve svých aktivitách.
Klíma je také autorem mnoha rozhlasových her a dramat. Ta jsou ovlivněna absurdním divadlem a existenciální alegorií. Patří mezi ně např. Zámek, Klára a dva pána, Pokoj pro dva nebo Ministr a Anděl. Nejnovější knihou Klímy je druhý díl pamětí Moje šílené století II., které vyšly v roce 2010.
