Václav Havel

Aktualizováno 12. 1. 2012 1:25
Václav Havel byl posledním československým a prvním českým prezidentem.
Václav Havel.
Václav Havel. | Foto: Reuters

5. 10. 1936 - 18. 12. 2011

Václav Havel byl posledním československým a prvním českým prezidentem. Z politiky odešel s koncem svého posledního funkčního období v roce 2003. Od té doby se věnoval zejména své původní profesi, tedy psaní divadelních her. A stal se také režisérem, na filmové plátno převedl svou poslední hru dopsanou po ukončení politické kariéry: Odcházení.

Havel podlehl dlouhé nemoci 18. prosince 2011, kdy skonal ve spánku na své chalupě na Hrádečku. (Speciál o životě a smrti Václava Havla)

Do nejvyšší politiky Havla vynesl pád komunismu v tehdejším Československu, kdy se jako nejznámější představitel protikomunistického disentu stal symbolem Sametové revoluce a jako takový byl ještě komunistickým Federálním shromážděním zvolen v prosinci 1989 prezidentem republiky.

Za své politické postoje byl komunistickým režimem vězněn, v žaláři strávil pět let.

Světovou proslulost si však Havel získal nejen kvůli politické perzekuci, jíž byl vystaven, ale také jako dramatik a jeden z nejznámějších autorů absurdního divadla.

Václav Havel se narodil 5. října 1936 do významné podnikatelské rodiny, jeho otec postavil vilovou čtvrť na Barrandově včetně Barrandovských teras, strýc byl zakladatelem Barrandovských filmových ateliérů a dědeček stavitelem paláce Lucerna (ten se po pádu komunismu v rámci restitucí vrátil do vlastnictví Václava Havla a jeho bratra Ivana, oba posléze převedli Lucernu na své manželky).

Havlovi komunistický režim kvůli jeho původu neumožnil studium humanitního směru, Havel se proto vyučil chemickým laborantem a poté studoval ekonomii na ČVUT.

Na přelomu 50. a 60. let se začal věnovat divadlu. Pracoval nejprve jako jevištní technik v divadle ABC, nejdelší čas však strávil v Divadle Na zábradlí, kde postupně vystřídal práci jevištního technika, dramaturga a asistenta režie.

Vedle toho začal psát divadelní hry, v prosinci 1963 měla v Divadle Na zábradlí premiéru jeho hra Zahradní slavnost, o dva roky později pak hra Vyrozumění. Třetí premiérou Na zábradlí byla v roce 1968 Ztížená možnost soustředění.

V polovině 60. let se stal Havel jedním z nejvýraznějších představitelů Svazu československých spisovatelů, kde kritizoval diskriminaci literátů. Politicky se začal intenzivně angažovat po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa. Na podzim 1969 byl komunistickým režimem obviněn z trestného činu podvracení republiky.

Byl jedním z hlavních autorů prohlášení, jímž byla založena Charta 77, která se krátce po svém ustavení stala nejvýznamnějším uskupením stojícím v opozici proti komunistickému režimu. Havel se spolu s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem stal prvním mluvčím Charty 77. Za podíl na založení a činnosti Charty byl Havel odsouzen v říjnu 1977. O dva roky později ho soud poslal do vězení na čtyři a půl roku nepodmíněně za trestný čin podvracení republiky.

V roce 1983 byl Havel z vězení propuštěn poté, co onemocněl vážným zápalem plic.

K dalšímu trestu vězení byl odsouzen v únoru 1989 za podíl na protestech proti komunistickému režimu v rámci tzv. Palachova týdne. Podmínečného propuštění se Havel - také díky sílícímu tlaku a protestům ze zahraničí - dočkal o tři měsíce později.

Poté, co komunistický režim brutálně zasáhl proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 v Praze, se Havel postavil do čela nově ustaveného Občanského fóra, které vzápětí s podporou masových demonstrací začalo vyjednávání s komunistickým vedením země, jež vyústilo v dohodu o předání moci.

Vyvrcholením Sametové revoluce bylo zvolení Václava Havla prezidentem Československa. Federální shromáždění pro něj hlasovalo jednomyslně 29. prosince 1989. Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem Československa po prvních svobodných volbách 5. července 1990. Z funkce československého prezidenta Havel odstoupil 20. července 1992, kdy už bylo zřejmé, že povolební jednání mezi českou a slovenskou politickou reprezentací spějí k rozdělení společného státu.

Po půlroce občanského života se Havel vrátil na nejvyšší post ve státě, když byl v lednu 1993 zvolen prvním prezidentem nově ustavené České republiky. V úřadu strávil ústavou povolená dvě funkční období, když byl znovuzvolen v roce 1998. Pražský hrad opustil 2. února 2003, kde ho krátce poté vystřídal ve funkci prezidenta Václav Klaus.

Václav Havel po odchodu z prezidentského úřadu odmítl jakékoli přímé politické angažmá, v předvolebních kampaních však opakovaně podpořil Stranu zelených. Vrátil se k psaní divadelních her: dokončil Odcházení, které mělo světovou premiéru v pražském Divadle Archa v roce 2008.

V roce 2010 se rozhodl realizovat si svůj sen z mládí stát se filmovým režisérem. Natočil filmovou adaptaci své hry Odcházení, do hlavních rolí obsadil svou manželku Dagmar Havlovou a Josefa Abrháma.

Václav Havel byl dvakrát ženatý. Poté, co mu v roce 1996 zemřela jeho první žena Olga, se v roce 1997 oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou.

 

Právě se děje

Další zprávy