Ivan Blatný

30. 6. 2015 12:57
Ivan Blatný byl český básník, překladatel a člen Skupiny 42. Roku 1948 emigroval do Anglie. V roce 1997 získal in memoriam medaili Za zásluhy.

Životopis

Narodil se v prosinci 1919 v Brně do rodiny básníka a dramatika Lva Blatného. Rodiče byli bohatí a vlastnili optický závod. Ivan byl jedináček a během dětství navštívil Francii, Lotyšsko a další země. Brzy se u něj začal projevovat literární talent a psal básně. Učil se němčinu i esperanto.

V roce 1930 mu zemřel otec na tuberkulózu. Ivan začal studovat gymnázium v Brně, kde v roce 1938 složil maturitu. Během studií poprvé publikoval, a to ve studentském časopise. Po střední škole začal na Masarykově univerzitě studovat němčinu a češtinu, ale kvůli uzavření vysokých škol v listopadu v roce 1939 obor nedokončil. Pracoval v rodinném podniku s optikou.

Ivan Blatný

Narození: 21. prosince 1919, Brno

Úmrtí: 5. srpna 1990, Colchester, Velká Británie

Rodina: svobodný, bezdětný

Koncem 30. let se spřátelil s Františkem Halasem, Jiřím Ortenem nebo Vítězslavem Nezvalem a dalšími činnými literáty tehdejší doby. V roce 1940 mu vyšla první sbírka poezie a následovaly další. Poté se připojil ke Skupině 42.

V roce 1945 byl Blatný totálně nasazen, ale protekce mu zajistila práci v kanceláři. V dalším roce byl vyslán Syndikátem československých spisovatelů do Francie na Dny československé kultury.

V roce 1948 odletěl do Londýna a rozhodl se do vlasti již nevrátit. V rádiu BBC hovořil o potlačování svobodné tvorby v Československu,kde ho pak zbavili občanských práv a označili za zrádce. Ve 40. letech se začalo zhoršovat jeho psychické zdraví a byl poprvé hospitalizován na psychiatrii. Později mu lékaři diagnostikovali paranoidní schizofrenii.

V emigraci několik let různě spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou. Zdraví se mu však zhoršovalo a přestal psát poezii. Koncem 60. let ho navštívili přátelé, což přispělo k tomu, že se k tvorbě vrátil. V 70. letech se seznámil se zdravotní sestrou Frances Meachumovou, která mu mnoho let pomáhala a posílala jeho rukopisy J. Škvoreckému do Toronta, kde pak jeho texty vyšly.

V roce 1985 se odstěhoval do letoviska Clacton-on-Sea, kde pobýval do své smrti. Zemřel v březnu 1990 v nemocnici v Colchestru na chorobu dýchacích cest, kterou doprovázel zápal plic. V roce 1991 byl jeho popel převezen do Brna a uložen na Ústředním hřbitově. Smutečního aktu se zúčastnila i Frances.

Václav Havel udělil v roce 1997 Blatnému in memoriam medaili Za zásluhy prvního stupně.

Dílo Ivana Blatného

Nejstarší báseň, která se po autorovi dochovala, je z jeho dětství z roku 1925. Profesionální sbírku vydal o 25 let později. Jeho první kniha básní nesla název Paní Jitřenka (1940). Blatného básnickými vzory byl Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert, kterého v jedné z básní přímo jmenuje.

Pro svou prvotinu čerpal podněty z městské přírody a tesknými kulisami pro něj byla mlha nebo déšť. Sbírka měla úspěch u čtenářů i kritiky, a Blatný tak zažíval popularitu.

Přehled nejdůležitějších děl

Paní Jitřenka, Melancholické porcházky, Tento večer, Hledání přítomného času, Stará bydliště, Pomocná škola Bixley

Následovaly Melancholické procházky (1941), se kterými vyhrál celostátní soutěž. Ve sbírce, která se původně měla jmenovat Brněnské elegie, se věnuje rodnému Brnu, které svými melodickými verši opěvuje.

Sbírka Tento večer (1945) vyšla po válce, ale verše vznikaly už dříve. Blatný již nepoužívá ustálené metafory, odklání se od přílišné poetičnosti a chce zachytit i ty nejobyčejnější chvíle v životě.

Událost Všecky se právě někam chystaly. Ptal jsem se Hedvičky, kam jedou. Na pohřeb. Prý hrozně nerada. V těch vyšlapaných botkách. Nových by bylo škoda v tomto počasí. Na viaduktu láteřily vlaky. Nakonec všichni. Hrozně neradi. Tak se tam mějte dobře. Všecky se usmály. Švagrová čistila boty. Pršelo. Nashledanou. báseň ze sbírky Tento večer

Ivan Blatný

Před odchodem do exilu vydal Hledání přítomného času (1947), kde se nepatetickými verši vyjadřuje ke konci války a osvobození země. Vydal také sbírku poezie pro děti nazvanou Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1947).

Torontské nakladatelství Josefa Škvoreckého vydalo Blatnému sbírku Stará bydliště (1979). Kniha se tehdy dostala i do Československa, kde byla opisována na stroji a setkala se s dobrým přijetím.

Sbírka Pomocná škola Bixley vyšla samizdatově roku 1982, upravená verze v Torontu v roce 1987. Verše jsou volným tokem asociací, které doplňují reflexivní glosy, makaronismy nebo citáty. Po revoluci vyšly Blatného verše v nových edicích a také v německém nebo polském překladu.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Čeští plochodrážníci vybojovali stříbro ve MS družstev na dlouhé dráze

Historického úspěchu dosáhli čeští jezdci v mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze, když v německé Vechtě vybojovali stříbrné medaile. Josef Franc, Hynek Štichauer a Martin Málek podlehli ve finále Francouzům, kteří obhájili loňský premiérový triumf.

O velké překvapení se čeští reprezentanti postarali v semifinále, v němž před deseti tisíci diváků vyřadili favorizované Němce. Domácímu týmu nepomohl ani úřadující světový šampion mezi jednotlivci Martin Smolinski. Osminásobní mistři světa se museli spokojit s bronzem.

Dosavadním největším úspěchem českých jezdců bylo třetí místo z roku 2016 z Mariánských Lázní.

před 5 hodinami

Volejbalisté porazili na ME bez ztráty setu Estonsko

Čeští volejbalisté zaznamenali na mistrovství Evropy první výhru ve skupině D. Svěřenci trenéra Michala Nekoly dnes v Rotterdamu i díky deseti esům zdolali Estonsko 3:0 po setech 25:18, 34:32 a 28:26.

Nejvíce bodujícím hráčem utkání byl český univerzál Jan Hadrava s 23 body. Dramatický druhý i třetí set navíc vždy ukončil nechytatelným podáním.

Dalšími českými soupeři budou v pondělí mistři světa Poláci. Pak je ještě čeká Nizozemsko a Černá Hora. Do osmifinále postoupí nejlepší čtveřice.

Další zprávy