reklama
 
 

Vítězslav Nezval

1. 8. 2014 20:57
Představitel sdružení Devětsil a jeden ze strůjců uměleckého směru poetismus Vítězslav Nezval byl v roce 1953 jmenován národním umělcem.

Životopis

Vítězslav Nezval se narodil v květnu 1990 v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Na základní škole ve vesnici nedaleko Třebíče se mu učitelem stal vlastní otec, který ponoukal k rozvoji k jeho různorodým kulturním projevům. Gymnázium navštěvoval už přímo v Třebíči. Studia dokončoval během první světové války, ještě před maturitou narukován, ale do armády se nedostal.

Základní údaje

Narození: 26. května 1900, Biskoupky

Úmrtí: 6. dubna 1958, Praha

Rodina: manželka Františka (rozená Řepová), nemanželský syn Robert

Na vysokou školu nejrpve zamířil do Brna na právnický obor, po prvním semestru ale odešel do Prahy a začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Inspirací mu zde byl František Xaver Šalda, který definitivně určil jeho směřování vstříc literatuře. Zvolený obor bezmála dokončil, vzdělávání přerušil a s výjimkou několika krátkodobých zaměstnání se naplno věnoval psaní. Zaměstnavatelem mu byla redakce Masarykova naučného slovníku (v letech 1924-1925) a Osvobozené divadlo (v letech 1928-1929).

V skleníku Na jehož průsvitných taškách Se třpytí Svaté obrázky Položené tam Na počest karafiátů Zouvá si Atletický zahradník Své vysoké boty A ohřívá Svá zkřehlá chodidla Nad ohnivými jazyky Které tryskají ze země A působí Že tento muž Strhané tváře Pokryté Hustým černým vousem Má oči Zalité krví Ve chvíli Kdy zabodává do země Dlouhý Ostrý Nůž" z díla Absolutní hrobař

Vítězslav Nezval Vítězslav Nezval

V první polovině dvacátých let vstoupil mezi členy uměleckého sdružení Devětsil. Projevil se jako vůdčí osobnost, když spolu s Jiřím Wolkerem a Karlem Teigem iniciovali poetismus jako v Československu zrozený umělecký směr. V roce 1926 se seznámil s Františkou Řepkovou, která se posléze stala jeho ženou. Často cestoval do zahraničí, což zužitkoval při psaní. Z návštěvy Francie se přivezl nápad, který vyústil v roce 1934 založení Surrealistické skupiny, obdoby umělecké skupiny kolem André Bretona. Protože ale její členové později vystupovali proti moskevským procesům, měl zájem na rozpuštění skupiny.

Prokomunistické přesvědčení Vítězslava Nezvala se výrazně projevilo až po druhé světové války, během které byl krátce vězněn v roce 1944. Když v roce 1945 vzniklo Ministerstvo informací pod vedením Václava Kopeckého, stanul Nezval v čele odboru pro film až do roku 1951. Nato mu v roce 1953 byl udělen titul národního umělce, zároveň mu Světová rada míru se sídlem v Helsinkách udělila medaili.

Zemřel v roce 1958 následkem zástavy srdce, byl uložen do hrobu na Vyšehradě.

Dílo Vítězslava Nezvala

Na Nezvalově tvorbě je jasně patrný postupný vývoj uměleckého cítění. Ve dvacátých letech byl zásadně ovlivněn avantgardou, kterou ve svém psaní projevoval v podobě poetismu. Hravá a veselá povaha jeho děl oscilovala mezi epičtějšími útvary - Podivuhodný kouzelník (1922), Akrobat (1927) nebo Edison (1928) a experimentálnější vizuální tvorbou - Pantomima (1924).

Přehled nejdůležitějších děl

Poezie: Edison, Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Akrobat, Absolutní hrobař, Žena v množném čísle

S Karlem Teigem sepsali Manifest poetismu až v roce 1928, takže se jednalo o syntézu dosavadního přístupu, než že by si na začátku poetistické tvorby vymezili, co se může a nemůže.

Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života i smrti Usedl jsem za stùl nad kupy svých knih pozoruje oknem padající sníh pozoruje vločky jak své věnce vijí se svou věčně chimérickou nostalgií piják nezachytitelných odstínù piják světel potopených do stínù piják žen jichž poslouchají my a hadi piják žen jež pochovávají své mládí piják krutých hazardních a krásných žen piják rozkože a zkrvavělých pěn piják všeho krutého co štve a drtí piják hrùz a smutku z života i smrti Řekl jsem si zapomeň už na stíny otvíraje týden staré noviny kde jsem v pachu novinářské černi tona uzřel velkou podobiznu Edisona byl tu jeho nejnovější vynález seděl v taláru jak středověký kněz bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti." z knihy Edison

Vítězslav Nezval

Následně se víc sblížil se surrealismem, jehož bezprizorní asociativní nátura ho odlákala od poetismu. Důsledkem toho máme sbírky Žena v množném čísle, Absolutní hrobař a Praha s prsty deště, které překračují tradiční limity epických i lyrických veršů. Se surrealismem začal ztrácet kontakt v souvislosti s událostmi roku 1938 a po druhé světové válce se zbylé dovednosti v avantgardě staly nástrojem v psaní sociálně smýšlející poezie, která v dalších letech neodporovala jediné linii sociálního realismu. Dál vydával i přírodní a intimní verše, ale se společenskou situací byla za jedno například díla Stalin, Zpěv míru nebo Z domoviny.

Mimo poezii byl Nezval autorem několika románů, byť spíš než na dějovost se dále soustředil na popis vnitřního uspořádání člověka (Pan Marat, Kronika z konce tisíciletí). Rovněž sepsal nebo adaptoval pár textů pro divadlo a byl překladatelem pro knihy Jeana Arthura Rimbauda, Charlese Baudelaira či Edgara Allana Poea.

1. 8. 2014 20:57

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama