Životopis

Jiří Wolker se narodil v březnu 1900 v Prostějově. Byl synem v měšťanské rodině, otec pracoval v bance, dospíval tedy v blahobytu. Když začínal s psaním během gymnaziálních studií, používal pseudonym J. Ker. Vysokou školu odešel studovat do Prahy, konkrétně šlo o obor práv na Karlově Univerzitě. Navštěvoval i některé přednášky na Filosofické fakultě. V této době se rovněž aktivně pokouší prosadit v tisku, přispívá do časopisů Kmen, Cesta, Den, Orfeus, Červen nebo Pramen. Je autorem jak teoretických a kritických textů, tak vlastní umělecké tvorby.

Ve dvacátých letech se stal členem dvou kulturních uskupení. V roce 1920 vznikl Devětsil, do něhož vstoupil v březnu 1922 a řadil se tak k autorům jako Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval nebo Vladislav Vančura. Ve svých začátcích se uskupení avantgardních umělců vyjadřovalo k sociální nerovnosti, a to třeba podporou proletářského umění. Jiří Wolker je ve svých nemnoha výtvorech charakterizován jako zásadní představitel tohoto směru v českém prostředí. Později Devětsil zrodil vlastní český směr poetismus. Sám Wolker pro neshody z uskupení vystoupil po necelém roce. Souběžně byl jeden rok angažován v Literární skupině situované na Moravu. Ta vydávala periodikum Host, do něhož Wolker přispíval.

V listopadu 1921 mu lékaři diagnostikovali tuberkulózu, k onemocnění angínou a nachlazením byl náchylný už během mladických pobytů na skautských táborech. Zdravotní stav se zhoršil v březnu 1923, musel přerušit veškerou práci a léčit se v tatranském sanatoriu. Několikaměsíční pobyt se mu prodloužil do konce roku, kdy se k tuberkulóze přidal zánět mozkových blan a několik dní po Novém roce 1924 zemřel.

V roce 1921 Jiří Wolker vstoupil do KSČ, jako autor tak byl po únorovém převratu 1948 často využíván pro proletářskou propagandu.

V prostějovském muzeu a galerii se v současnosti nachází stálá expozice zachycující Wolkerův krátký život.

Dílo Jiřího Wolkera

Literát se nedožil ani čtyřiadvaceti let, soupis jeho tvorby je tak značně stručný, na druhou stranu jeho publikované věci získali pozitivní odezvu ještě za jeho života. Od roku 1920 připravoval básnickou sbírku Host do domu, která vyšla knižně v roce 1921. Soubor je rozdělen do tří částí, v nichž lze nalézt vývoj od dětství přes dospívání k dospělosti. V první nazvané Chlapec autor navozuje uvolněnou atmosféru sebe jako dítěte, v druhém oddílu Ukřižovaná srdce se pouští do vyjádření podoby a podstaty sociálních nevyvážeností a v poslední části s názvem Host do domu se vyjadřuje k lásce k životu a štěstí skrz křesťanský soucit.

Zatímco Host do domu měl ještě prostý lyrický optimismus, v druhé sbírce Těžká hodina už je angažovanější, volá po nadosobní zodpovědnosti a práci člověka, která převažuje nad nesmrtelností. Vyšla na podzim 1922 s obálkou od Josefa Čapka a mluvilo se o ní jako o nejlepším básnickém díle tohoto roku. Sbírku tvoří 22 epických básní.

Do mezidobí mezi tyto dvě sbírky můžeme samostatně vytknout rozsáhlou báseň Svatý Kopeček, která jinak bývá řazena do výběru Hostu do domu. Wolker ji publikoval v časopise Červen, má 140 veršů a vychází z jeho zkušeností při prázdninových pobytech, které ho spojovaly s tímto místem u Olomouce. Zachycuje posun od spokojenosti vycházející z možností samotné osoby ke kolektivnímu smyslu.

Mimo básnickou tvorbu ještě vytvořil divadelní soubor Tři hry, napsal několik pohádek a nedokončil román Polární záře.