Jaroslav Seifert

26. 5. 2014 11:55
Jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert začínal s proletářskou poezií, následně se stal představitelem poetismu a postupně přešel ke vzpomínkovým tématům.
Básník Jaroslav Seifert
Básník Jaroslav Seifert | Foto: Libri Prohibiti

Životopis

Jaroslav Seifert se narodil v září 1901 na Žižkově (tehdy ještě nebyl součástí Prahy). Jeho otec byl sociální demokrat, po studiu na střední škole se ale Seifert stal v roce 1921 členem komunistické strany. V tomto období začíná jak jeho dráha básníka, tak práce žurnalisty. Jako první psal do Rudého práva a ve dvacátých letech vystřídal ještě další redakce komunistického tisku Rovnost, Sršatec a Reflektor.

Základní údaje

Narození: 23. září 1901, Žižkov

Úmrtí: 10. ledna 1986, Praha

Rodina: manželka Marie, syn Jaroslav, dcera Jana

S politickým pojetím komunistické ideologie měl Jaroslav Seifert v průběhu svého života problémy. Proto byl už v roce 1929 vyloučen z komunistické strany, protože podepsal nesouhlasný manifest s vedením Klementa Gottwalda. Následně přešel do redakce divadelního časopisu Nová scéna a ve třicátých letech byl častěji přispěvovatelem v sociálnědemokratických periodicích. V novinařině pokračoval i během druhé světové války v Národní práci a po jejím skončení nastoupil do nově vzniklé Práce, kterou vydávalo Revoluční odborové hnutí. Od roku 1949 se vzdává novinářské práce a nadále se věnuje hlavně literární činnosti, která ho provází už od dvacátých let.

Zloděj a hodiny utíkají navždy poesie je umění ztráceti drahocenný čas Hledejte raději věčné pravdy a slyšte můj varovný hlas NEZAPOMNĚL JSTE SI NATÁHNOUT HODINKY? z díla Na vlnách TSF

Jaroslav Seifert

Československou kulturu poznamenal jako jeden z kritiků přístupu k zakázaným a vězněným autorům na II. sjezdu spisovatelů v roce 1956. V období okupace roku 1968 byl jedním z těch, kteří vystoupili proti vpádu tzv. "spřátelených" vojsk zemí Varšavské smlouvy, a tak se ani dlouho neudržel ve vedení Československého svazu spisovatelů, který komunisté v roce 1970 rozpustili právě kvůli negativní reakci na přítomnost sovětských vojsk.

Další velký vzdor vůči režimu projevil na přelomu let 1976 a 1977 jako jeden z prvních signatářů Charty 77. Jeho světově největším úspěchem byl zisk Nobelovy ceny za literaturu v roce 1984, kterou za něj přebírala jeho dcera. Zdravotní stav Jaroslava Seiferta v té době nebyl dobrý a režim jeho ocenění zatlačoval do ústranní.

V roce 1986 zemřel a byl pochován v Kralupech nad Vltavou.

Dílo Jaroslava Seiferta

První sbírka básní vyšla Seifertovi v roce 1921 s názvem Město v slzách a je reprezentantem jeho proletářské poezie, která je založena na boji se sociálním útlakem a vykořisťováním a je tvořena s představou dělníka jako jejího čtenáře. O dva roky později vydal Samá láska, ale druhá polovina dvacátých let zaznamenala hlavně projev poetismu v jeho tvorbě, k níž směřoval už zmírněným laděním proletářských básní.

Přehled nejdůležitějších děl

Sbírky básní: Město v slzách, Na vlnách TSF, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem, Zhasněte světla, Přilba hlíny, Píseň o Viktorce, Morový sloup, Býti básníkem

Poetismus jako umělecký směr bývá uváděn jako jediný na českém území vzniklý směr, který má avantgardní rysy a oslavuje apolitický a radostný životní postoj, často je spojen s motivy cirkusů a veselic. Jeho zrod proběhl v rámci hnutí Devětsil, kterého byl Seifert členem. Nejvýznamnějším příspěvkem je Na vlnách TSF vydané roku 1925.

Ve třicátých letech se přiklonil k nostalgickému tónu, což se projevilo na sbírkách Jablko z klína, Ruce Venušiny a Jaro, sbohem. Po Mnichovské dohodě, která nás uvrhla do spárů nacistického Německa, a v následujícím období války začal publikovat poezie s politickou a válečnou tématikou. V roce 1938 přímo reagoval na zářijové události ve sbírce Zhasněte světla, zatímco v roce 1945 oslavuje osvoboditele z Rudé armády v Přilbě hlíny.

Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem." z díla Býti básníkem

Jaroslav Seifert

Hned na začátku padesátých let se dočkal tvrdé kritiky ze strany prokomunistické kulturní fronty v souvislosti se sbírkou Píseň o Viktorce, v níž zabývá postavou Viktorky a Boženy Němcové, ale která nesplňovala představu socialistického realismu jako jediného správného uměleckého pojetí světa. Během dalších desetiletí byl různou měrou zakazován a povolován, po sovětské okupaci 1968 se ve své práci vydávané samizdatem soustředil hlavně na nostalgickou tematiku a bilancování v dílech Morový sloup, Deštník z Piccadilly a Býti básníkem, což byla jedna z jeho posledních publikací před smrtí.

 

Právě se děje

před 41 minutami

Podíleli se na ochraně ohrožených gepardů, íránský soud je poslal na dlouhé roky do vězení za špionáž

Íránský soud vyměřil tresty odnětí svobody v délce šesti až deseti let šesti ochráncům přírody. Byli obviněni ze špionáže. Podíleli se totiž na projektu záchrany v Asii kriticky ohrožených gepardů a používali k jejich pozorování skryté kamery. Informovala o tom dnes agentura AP.

Newyorské centrum zabývající se lidskými právy v Íránu oznámilo, že ochránci byli odsouzeni za kontakty s USA, tedy nepřítelem státu. V téže kauze budou souzeni ještě dva lidé. Ve skupině byl také Kavous Seyed Emami s občanstvím Íránu a Kanady, který zemřel loni v únoru za nejasných okolností ve vězeňské vazbě, kde čekal na soud. Vdově po něm pak Írán po nějaký čas bránil vycestovat ze země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy