Josef Čapek

9. 6. 2014 19:37
Výtvarník a literát Josef Čapek je bratr známějšího Karla Čapka, s nímž spolupracoval na některých dílech.
Josef Čapek s bratrem Karlem nad rádiem.
Josef Čapek s bratrem Karlem nad rádiem. | Foto: Wikimedia Commons - SNK (CC BY-SA 2.0)

Životopis

Josef Čapek se narodil v březnu 1887 jako nejstarší syn, o tři roky později mu přibyl bratr Karel Čapek. Dospíval ve Svatoňovicích a v Úpici. Odborné vzdělání nabral při dvouletém studiu tkalcovské školy ve Vrchlabí. Chvíli tak pracoval i v úpické továrně, ale už od roku 1904 se přestěhoval do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole. Tři rok se zde zabýval oborem všeobecného kreslení, a další tři roky dekorativním malířství.

Základní údaje

Narození: 23. března 1887, Hronov

Úmrtí: duben 1945, Bergen-Belsen, Dolní Sasko

Rodina: manželka Jarmila (rozená Pospíšilová), dcera Alena

V roce 1907 se do Prahy přistěhoval i Karel Čapek, což představovalo příležitost společné tvorby. Už v roce 1910 předvedli divadelní drama Lásky hra osudná. V tomto roce se datuje začátek jeho korespondenční komunikace s Jarmilou Pospíšilovou, s níž se v roce 1919 oženil. V letech 1910 až 1911 byl spolu s Karlem na studijní cestě ve Francii, odkud pocházejí jeho první výrazná díla, na nichž je patrný vliv uměleckých směrů fauvismus a expresionismus. Po návratu do Prahy spoluzakládají moderní uměleckou společnost Skupina výtvarných umělců a Josef Čapek se přiklání ke kubismu.

Novinářský charakter se nejprve projevuje prací pro časopis této skupiny nazvaný Umělecký měsíčník. Když vstupuje do Spolku výtvarných umělců Mánes, ujímá se tvorby periodika Volné směry. V Mánesu ale dlouho nezůstal. Válce se mu podařilo vyhnout při odvodu, kdy byl označen za nezpůsobilému už kvůli slabozrakosti. V roce 1918 tak zakládá novou skupinu Tvrdošíjní, která přetrvává do roku 1924, kdy má svoji první vlastní výstavu. Ve Tvrdošíjných působily osobnosti jako Václav Špála nebo Jan Zrzavý. Soustředili se na avantgardní tvorbu, ať už kubistickou, nebo novoklasickou.

Jeho novinářská dráha byla co do rozhodnutí blízká bratrově. V prvním roce nové republiky začal psát pro Národní listy, odkud v roce 1921 přešel do Lidových novin, kde působil jako kreslíř a výtvarný kritik až do roku 1939. V roce 1929 se stal členem Umělecké besedy a psal pro příbuzný časopis Život. Ve třicátých letech vedl také významný obrazový magazín Světozor. Kromě psaní se živil i vystudovaným oborem, jevištního výtvarníka dělal v divadlech Národní, Na Vinohradech, Stavovském a v Národním v Brně ve dvacátých letech.

Kazatel prostřednosti. Snadná misie, kázati to, co je a čeho je ažaž. Ale horlivý, jako kdyby měl strach, že ji ubyde. - A prostřednost, zmítaná světovou povětrností tady doleva a onde doprava, je olichocena, že se jí někdo obírá, nebo má vztek, že tu před ní důležitě zvedá ukazovák někdo, kdo chce míti víc rozumu nežli ona." z knihy Psáno do mraků

Josef Čapek

Po Mnichovské dohodě i po okupaci v březnu 1939 odmítal odejít do exilu, a tak byl hned první den války - 1. září 1939 zatčen gestapem podobně jako další společenští prominenti českých zemí. Ve třicátých letech svou tvorbou aktivně vystupoval proti fašistické hrozbě. Jeho vězeňská pouť druhé světové války začala v Pankrácké věznici, odkud byl převeden do koncentračního tábora v Dachau, pak do Buchenwaldu, Oranienburg-Sachsenhausenu a nakonec do Bergen-Belsenu v Dolním Sasku.

Podle všech indicií zemřel v posledně zmíněném místě v dubnu 1945, krátce před koncem války. Jeho přesný osud není znám, poslední záznam o tom, že byl živý, je z 4. dubna 1945, ale jeho tělo se neidentifikovalo. Pravděpodobně zemřel na tyfus. Hrob na Vyšehradě je tudíž symbolický.

Dílo Josefa Čapka

Přehled nejdůležitějších děl

Novely, povídky a eseje: Kulhavý poutník, Krakonošova zahrada, Stín kapradiny

Literatura pro děti: Povídání o pejskovi a kočičce

Divadelní hry: Ze života hmyzu, Země mnoha jmen

Lyrické žánry: Básně z koncentračního tábora, Psáno do mraků

Výtvarné dílo Josefa Čapka je mnohdy zmiňováno častěji než jeho prozaická práce, i ta přesto tvoří neoddělitelnou součást jeho tvorby. Jako první se podílel na souboru povídek v knize Zářivé hlubiny a jiné prózy z roku 1916, které vytvořil ve spolupráci s Karlem Čapkem. Bratři společně tvořili ještě několikrát. V roce 1918 vytvořili další sbírku povídek Krakonošova zahrada, v roce 1921 napsali divadelní drama Ze života hmyzu a pro divadlo spojili síly i v roce 1927 s Adamem Stvořitelem.

Samostatně je autorsky spojen se sbírkami povídek Lelio (1917) a Pro delfína (1923). V roce 1930 sepsal baladickou novelu Stín kapradiny. Bez bratra také vytvořil další drama - Země mnoha jmen.

Víte, moc je toho, aby měl člověk čím býti naplněn. Však má v sobě na to dost prázdnoty. Jak mne tu vidíte, jsme tak trochu jako ta mušle v ruce dítěte, na které se díval ten svatý Augustin. Ano, ta mušle, to jsem já. A tenc hlapeček, přelévající tou mušličkou oceán, to jsme také já. Ten svatý Augustin, beroucí si z toho ponaučení, jsem, při všem respektu, také tak drobet zase já. A vlastně, když to tak vezmeme, ten oceán, to jsem tak zčásti - alespoň v té míře, co to dítě svou mušličkou vybryndalo - zase já." z knihy Kulhavý poutník

Josef Čapek

Jinak psal řadu fejetonistických a esejistických děl. Z nich je nejpozoruhodnější publikace Kulhavý poutník, který je vystavěn na osobité vypravěčské formě, které se Čapek účastní a díky které stihne na prvních několika desítkách stran odradit čtenáře, který by čekal příběh. Na druhé straně je vyplněn úvahami o životním cyklu a lidském údělu.

Nejpopulárnějším dílem Josefa Čapka je Povídání o pejskovi a kočičce, dětská knížka, kterou vydal poprvé v roce 1929 a která dala české kultuře dvojici oblíbených dětských postaviček.

Posmrtně byly Čapkovi vydány sbírky básní a aforismů, které vytvořil během pobytu v koncentračních táborech. Nesou názvy Básně z koncentračního tábora a Psáno do mraků.

Ve výtvarné sféře tvořil obrazy, grafiky, knižní obálky nebo karikatury. Jmenovitě můžeme zmínit obrazy Děvče v růžových šatech, Prodavačka výšivek nebo Koupel nohou, které patří k nejdražším draženým obrazům v Česku. Dál třeba Děvče s kopretinami, Mladá žena, Továrna, Detektiv, Parník či Námořník 'Afrika'. Je autorem některých obálek knih svého bratra.

 

Právě se děje

Další zprávy