Život
Guillaume-Albert-Vladimir-Alexandre Apollinaire se narodil v Římě 26. srpna 1880 jako nemanželské dítě dvaadvacetileté dceři polského šlechtice Michala, Angelice Alexandrině Kostrowické. Chlapcovým otcem byl zřejmě důstojník království Obou Sicilií Francesco-Constantin-Camillo Flusi d´Aspermont. Když bylo Guillaumovi pět let, rodiče se rozešli a matka se odstěhovala do Monaka. V letech 1885-1897 tam navštěvoval katolickou kolej. Vydával psaný školní časopis Nesmiřitelný mstitel (Le Vengeur Intransigeant), kde publikoval básně pod jménem Hrůzný Vilém (Guillaume Macarbe).
Základní údaje
Narození: 26. srpna 1880, Řím, Itálie
Úmrtí: 9. listopadu 1918, Paříž, Francie
Maturitní zkoušku nesložil. Po krátkém pobytu v Aix-les-Bains a v Lyonu se s matkou přestěhovali roku 1899 do Paříže. Apollinaire často navštěvoval Mazarinovu knihovnu. Nějaký čas žili v Belgii kvůli matčinu hraní v kasinu v městečku Spa. Guillaume tady hodně četl a napsal první verzi Práchnivějícího kouzelníka. Matka opustila město i své dva syny v penzionu bez zaplacení a bez prostředků. Museli tajně v noci uprchnout. V roce 1899 žil zase v Paříži a pracoval jako domácí učitel ve šlechtické rodině hraběnky Elinor de Milhau, s níž i hodně cestoval. Pobývali také v Praze, ze zážitků vznikla povídka Pražský chodec.
Nejznámější díla
Alkoholy, Kaligramy, Prsy Tiréziovy
Jeho první láskou byla hraběnčina společnice Annie Playdenová. Po čtyřech letech z místa odešel, stal se úředníkem v bance a zároveň se pohyboval v pařížských literárních a uměleckých kruzích. V té době poznal šestnáctiletou Lindu Molina da Silva a píše pro ni a o ní cyklus básní. Od roku 1903 do začátku první světové války byl Apollinaire postupně zapojen do všeho významného kulturního avantgardního dění těchto let. Přispíval do známých časopisů, poznával významné umělecké osobnosti (Picassa, celníka Rousseaua, Maxe Jakoba a další). Od roku 1904 do své smrti publikoval v Mercure de France. V první světové válce bojoval u dělostřelectva a u pěchoty. Byl zraněn a operován, poté působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem. V roce 1918 se oženil a 9. listopadu téhož roku při pandemii španělské chřipky zemřel.
Dílo
Tím starým světem přec jsi znaven na konec Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes Řecký i římský starověk se ti už přežily Zde antické se zdají být už i ty automobily Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie A tobě brání stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví … G. Apollinaire, Pásmo
Podle Vítězslava Nezvala mají díla Guillauma Apollinaira pro literatury takový význam jako pro život lidstva objevení parního stroje a elektřiny. Ve své nejslavnější sbírce Alkoholy (1913) rozvinul osobité vidění světa, k jehož zachycení použil objevitelského řetězení nejrozličnějších dojmů a postřehů, prolínání záběrů a spojení různých citových poloh. V Kaligramech (1918) vytvořil tzv. básně-obrazy, v nichž se pokusil spojit a ztotožnit poezii a malířství. Nové cesty hledal i v dalších dílech, jako např. v dramatu Prsy Tiréziovy (1917), poprvé se zde objevil pojem surrealismus, nebo v prózách Kacíř a spol. (1910) či Zavražděný básník (1916).
Alkoholy
Sbírka Alkoholy obsahuje 42 básnických skladeb různého rozsahu. Pět z nich jsou samostatné cykly – Píseň nemilovaného, Oheň, Rýnské básně, Zásnuby, Ve vězení. Nespojuje je ani jednotná tematika (od přírodní a milostné lyriky přes vzpomínky na uvěznění po tematiku civilizační). Celistvou perspektivu dostal tento výběr díky rámcovým skladbám Pásmo a Vendémiaire. U nás Čapkův překlad objevil pro českou meziválečnou poezii nový básnický jazyk.
Prsy Tirésiovy
Programové dílo divadelní avantgardy. Prolog shrnuje autorovy divadelní názory. Vlastní hra o 2 jednáních odehrávající se v exotickém Zanzibaru je radostným, fantaskním, i parodickým příspěvkem k dobově závažnému francouzskému problému, jímž byl trvalý a silný pokles porodnosti. Tereza, emancipovaná feministka, se vzdává základní ženské role rození dětí. Odpoutává se od svých prsů, odlétajících balónků, a stává se mužem Tiréziem. Její opuštěný manžel zplodí během příštího dne 40050 dětí pod heslem „čím víc budu mít dětí, tím budu bohatší“. Tereza se k němu vrátí v převleku kartářky a spolu s ním posílá mezi diváky spoustu balónků s přáním a výzvou „leťte a živte všechny děti lidského znovuzrození“.
