Jedno je ale jisté, musíte se sem zajet podívat. Alespoň jednou v životě.

Monako je státem i hlavním městem v jednom a jeho jediným sousedem je Francie, se kterou je historicky i všemožně jinak spjato dodnes. Nachází se na Azurovém pobřeží jen několik málo kilometrů od hranice s Itálií a je obklopeno vysokým pohořím přímořských Alp. Rozděleno je do čtyř částí, z nichž každá je něčím charakteristická.

Samotné Monako se pyšní knížecím palácem, katedrálou a muzeem, La Condamine patří přístav a obchodní centrum, Monte Carlo zná každý díky kasinu a trati Fomule 1 a poslední Fontvieille je spíše klidnější čtvrtí s parkem a přístavem pro jachty. Monako funguje na svých vlastních pravidlech, která mohou turistům připadat legrační.

Na dvou kilometrech čtverečních, které tato země zabírá, funguje šest autobusových linek, ale také spousta eskalátorů a výtahů, které obyvatele i návštěvníky přepravují zejména z pobřeží do kopcovitých částí města. Město je protkáno čistotou vonícími veřejnými záchodky a také policisty, kteří dbají na veřejný pořádek. V Monaku je draze, což ale není nic překvapivého. Bydlet zde si může dovolit jen horních deset tisíc, jelikož za půdu se zde platí doslova zlatem. Zlatem zaplatíte i za potraviny, všechny se totiž dovážejí ze zahraničí. Díky téměř nulovému zdanění zde má sídlo tisíce rozličných firem. Daňové osvobození se však nevztahuje na francouzské občany. Největším příjmem státní pokladny nejsou překvapivě zisky z kasina, ale z cestovního ruchu.

Historie

Již v 5. století př. n. l. se na území dnešního Monaka nacházela fénická obchodní stanice, nazvaná Herculis Monoeci portus. V průběhu staletí patřila oblast Vizigótům, Francké říši či janovským kupcům. Ve 13. století byla monacká pevnost dobyta Grimaldovci, kteří jej nadobro ovládli v 15. století, kdy již bylo město pod francouzskou ochranou. Pod vládou tohoto rodu se Monako s několika přestávkami nachází dodnes.

Na konci 18. století bylo dobyto francouzskými revolučními vojsky, která město spravovala až do roku 1815, kdy bylo na Vídeňském kongresu rozhodnuto, že bude Monako spadat pod protektorát Sardinie. V roce 1848 přišlo Monako o 95 % své rozlohy, když části Menton a Roquebrune vyhlásily samostatnost. Město touto ztrátou velice utrpělo, a tak monacký kníže Karel III. Monacký v roce 1856 rozhodl o výstavbě luxusních lázní a kasina.

Skutečný rozkvět města však nastal teprve s výstavbou čtvrti Monte Carlo, napojené železnicí na Francii. V roce 1861 byla uzavřena monacko-francouzská smlouva a v roce 1865 také celní unie. V roce 1993 se Monako stalo členem OSN.

Turistické zajímavosti

Casino Monte Carlo, Monaco | Foto: Isifa/Thinkstock

Před příjezdem do Monaka se musíte podle času, který zde chcete strávit, rozhodnout, co vás nejvíce zajímá. Je-li to historie, vypravte se nejdříve přímo do centra Monaka (Monaco-Ville), kde na vás čeká neuvěřitelná koncentrace historických budov. Za návštěvu stojí minimálně Knížecí palác, který je plný honosných sálů a malovaných kleneb. Každý den v 11.50 před ním dochází k výměně stráží. Přehlídka však trvá pouhých deset minut.

Do dálky bělostně zářící je katedrála sv. Mikuláše, kde jsou pohřbena monacká knížata spolu s princeznou Grace. Velkým turistickým lákadlem je také Oceánografické muzeum, které nechal v roce 1910 postavit kníže Albert I. V 90 nádržích zde můžete obdivovat na 4 000 druhů ryb a mořských živočichů, stejně jako modely lodí či další přístroje sloužící k podmořskému výzkumu. Nejstarší budovou Monaka je kostel Chapelle de la Miséricorde postavený v roce 1747.

V části La Condamine se můžete projít po přístavu plném luxusních lodí či nakoupit v jednom z nákupních center. Monte Carlo, pojmenované podle prince Karla III. Monackého, není třeba dlouze představovat. Vzniklo v roce 1866 v reakci na ztrátu monackého území, které jako jediné neslo příjmy z vývozu citrusových plodů a oliv. Nachází se zde světoznámé kasino, kde mohou pracovat pouze obyvatelé Monaka (kteří zde mají zakázáno hrát), luxusní lázně, okruh Formule 1 a také opera. Budova kasina mate svým vzhledem, vstupní hale vévodí 28 iónských sloupů posetých polodrahokamy, nástěnné fresky a velkolepé lustry. Poznáte ji podle obrovského kulatého zrcadla umístěného před vchodem.

Poslední čtvrť Fontvieille vznikla až v roce 1966 a je plná vymožeností nové doby. Nachází se zde domovský stadion fotbalového klubu AS Monaco, heliport spojující smetánku s francouzským městem Nice, přístav pro jachty a také přírodní park.

Počasí

Monako spadá do subtropického pásma se středomořským podnebím a příjemným klimatem. Léto je zde suché a teplé s teplotami až okolo 30 stupňů, zimy jsou mírné, kdy v nechladnějších měsících (prosinec a leden) teploty nespadnou pod 8 stupňů. Déšť je zde velmi ojedinělý, průměrně prší v roce cca 40 dní. Přijíždíte-li za hazardem, můžete se sem vydat skutečně kdykoliv, za sluněním je to nejlepší v červenci a srpnu, za procházkami pak v září nebo v květnu.