2. světová válka

Německý kancléř Olaf Scholz odmítl požadavek Polska, aby mu Berlín vyplatil reparace za škody způsobené za druhé světové války. Varšava ztráty odhaduje na 6,2 bilionu zlotých (32,3 bilionu korun).

"Stejně jako předešlé spolkové vlády mohu poukázat na to, že tato otázka byla z hlediska mezinárodního práva definitivně vyřešena," uvedl Scholz ve středečním vydání deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, ze kterého cituje agentura DPA.

Odhad škod, které nacistické Německo způsobilo Polsku, vypracovala polská parlamentní komise. Na posudku se podíleli historikové, ekonomové a znalci trhu s nemovitostmi.

Národně-konzervativní Právo a spravedlnost, nejsilnější polská vládní strana, otázku německých válečných reparací otevřelo po převzetí moci v roce 2015. Německo ale dlouhodobě polské požadavky ohledně odškodnění odmítá. Dlouhodobě zastává názor, že Polsko se nároků na odškodnění zřeklo už v roce 1953, pak v roce 1970 při uzavření hraničních sporů a při potvrzení polské západní hranice při sjednocování Německa na přelomu let 1989 a 1990 a nakonec v roce 2004, kdy Sejm, dolní komora polského parlamentu, odpověděl na požadavky vysídlených Němců. Varšava ale tvrdí, že prohlášení polské vlády z roku 1953 o zřeknutí se reparací bylo v rozporu s ústavou a bylo učiněno pouze na nátlak Sovětského svazu.

V Památníku holokaustu Romů a Sintů na Moravě v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku si lidé připomněli 79. výročí hromadného odsunu 749 Romů do koncentračního tábora do Osvětimi. Mezi odvezenými za druhé světové války byli muži, ženy i děti, nejmladší dívce byly čtyři měsíce. Premiér Petr Fiala (ODS) při této příležitosti uvedl, že smutný osud českých a moravských Romů zůstává nejen tragickou, ale do značné míry i zastřenou kapitolou našich dějin. 

Premiér Fiala řekl, že v holokaustu se zhmotnila nenávist ve vražedný systém, který nabyl hrůzných rozměrů. Připomněl, že v Česku existovaly dva koncentrační tábory pro Romy, a to v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Písku. "Nuceně v nich přebývaly celé rodiny. Muži, ženy i děti žili v nelidských podmínkách, trápil je hlad, nemoci a otrocká práce. Velká část tu zahynula, další čekalo utrpení v podobě cesty za prací do táborů v Německu nebo transport do Osvětimi," řekl Fiala.

Podle něj státu trvalo dlouhou vypořádání se s věcí s ohledem na výkup pozemků a podobně. "Za tu dobu pamětníci, pro které by byl památník zadostiučiněním, postupně odcházeli. Pokud nás má historie něco naučit, je nutné, abychom tragické události neviděli jen jako věty v učebnicích, ale abychom je dokázali spojit s konkrétními místy a osudy," dodal Fiala.

V pondělí 11. července zemřel válečný veterán Josef Kaufman, bojovník z východní fronty druhé světové války. V řadách 1. československého armádního sboru prožil krvavé bitvy u Machnówky nebo na Dukle, sdělila ve čtvrtek Kristýna Bardová z organizace Post Bellum. Kaufmanovi, který se narodil ve Volyni na současné Ukrajině a po válce žil v Československu, bylo 95 let. 

Podle projektu Paměť národa se Kaufman narodil 14. listopadu 1926 ve vesnici Leduchówka, která leží ve Volyňské oblasti nedaleko města Lutsk. Území před druhou světovou válkou patřilo Polsku, v roce 1939 ho obsadil tehdejší Sovětský svaz, o dva roky později pak nacistické Německo.

V roce 1944 Kaufman narukoval do 1. československého armádního sboru. "Po rychlém výcviku se účastnil bojů u Machnówky, Dukly i obléhání Liptovského Mikuláše," uvádí Paměť národa. Machnówka patřila k nejkrvavějším bitvám československé armády během druhé světové války, během krátké doby tam zemřelo nebo bylo zraněno několik set vojáků. Kaufman prošel i dalšími těžkými boji karpatsko-dukelské operace, během níž sovětské a československé jednotky vstoupily na československé území. Na konci dubna 1945 byl raněn a převezen do nemocnice.