Životopis
František Halas se narodil v roce 1901 v Brně do rodiny často vězněného dělnického funkcionáře, který prošel rakouskými a posléze prvorepublikovými věznicemi. Roku 1909 básníkovi zemřela matka, což pro něj bylo velice tragickým zážitkem.
Smrt byla v Halasově rodině přítomná velice často. Zemřeli mu tři sourozenci hned po narození, což se otisklo do jeho pozdější básnické tvorby. Po ukončení základní školy se vyučil knihkupcem v Píšově knihkupectví v Brně mezi lety 1916–1919. Do roku 1921 pracoval u knihkupce Stanislava Kočího.
V roce 1921 začal pracovat v Komunistickém svazu mládeže, publikoval politické i kulturní články a recenze v brněnském periodiku Rovnost. Vztah k dělnickému hnutí považoval Halas jako povinnost ke svému otci, na kterého byl pyšný.
Vztah k literatuře se začal rozvíjet v knihkupectví, kdy Halas doslova hltal knihy a stále četl. V této době se také seznámil s literáty Vítězslavem Nezvalem, Rudolfem Těsnohlídkem, Jiřím Mahenem nebo Ivanem Blatným. Mezi lety 1923–1925 byl na vojně.
V letech 1924–1926 redigoval Pásmo, což byla platforma brněnského Devětsilu. V roce 1926 anonymně redigoval komunistický satirický časopis nazvaný Šlehy. Poté Halas Brno opouští a pracuje v Praze, kde získal úřednické místo v nakladatelství Orbis.
První verše mu vyšly v časopise Sršatec v roce 1923 a jednalo se zejména o politické satirické verše, které byly zaměřeny proti fašismu. Za okupace se účastnil odboje v Národním revolučním výboru spisovatelů. Publikoval v odbojových domácích i zahraničních periodikách jako Rudé právo, Hlasy domova nebo V boj.
Po válce Halas pracoval v publikačním odboru na ministerstvu financí a také předsedal Syndikátu českých spisovatelů. Jeden rok byl také poslancem Prozatímního Národního shromáždění za komunisty. Poté cestoval po SSSR a Polsku. Po návratu cítil z nového režimu zklamání. Halas zemřel v roce 1949 v Praze na srdeční chorobu, pohřben je v Kunštátě na Moravě.
Dílo Františka Halase
Halase lze považovat za jednoho z nejsložitějších českých básníků. Je objevitelem moderního básnického slova, jeho poezie je zejména subjektivní, meditativní a spirituální.
Praze Malověrní Čas kostižerný jí jenom krásu dal a z polí stenných křik iluminoval kamenné texty portálů a zdí Tak bude vždy Malověrní Tak bude vždy Za vraty našich řek zní tvrdá kopyta za vraty našich řek kopyty rozryta je zem a strašní jezdci Zjevení mávají praporem Je lehké listí vavřínů a těžký padlých stín Já vím Já vím Jenom na strach Jen žádný strach takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach co my tu zahrajem až přijde čas až přijde čas Kůň bronzový kůň Václavův se včera v noci třás a kníže kopí potěžkal Myslete na chorál Malověrní Myslete na chorál úryvek ze sbírky Torzo naděje
Básníkova prvotina Sépie (1927) obsahuje poetismus a je z ní také patrná narůstající kvalita. Následovaly sbírky Kohout plaší smrt (1930), Tvář (1930) nebo Hořec (1934).
Ve sbírce Dokořán (1936) reaguje na německý fašismus a rozšiřuje tak své spektrum básnických motivů. Ve sbírce je přítomno napětí mezi skepsí a vírou nebo jistotou a nicotou.
Tragická perspektiva se nejvíce odráží ve sbírce Torzo naděje (1938), která reaguje na mnichovské události. Autenticky zachycuje tehdejší nelehkou situaci, ale zároveň poskytuje naději. Mezi nejznámější básně patří např. Mobilizace, Praze nebo Zpěv úzkosti.
Naše paní Božena Němcová (1940) je oslavným cyklem básní, který vznikl u příležitosti 120. výročí od narození Němcové. Z veršů válečných a poválečných Halas sestavil sbírku V řadě (1948).
V nedokončené a posmrtně vydané sbírce A co? (1957) hledal nové básnické cesty. Ve verších je mnoho neologismů, archaismů i vulgarismů. Rezignuje na normy dosavadní poetiky i na logiku skladby jazyka.
Halas kromě psaní poezie překládal z polštiny, ruštiny nebo maďarštiny.
