Jiří Mahen

23. 8. 2015 12:14
Jiří Mahen byl básník, spisovatel, dramaturg, novinář, divadelní kritik a ředitel brněnské knihovny. Život ukončil sebevraždou v roce 1939.
Jiří Mahen na vojně
Jiří Mahen na vojně | Foto: Wikipedia

Životopis

Vlastním jménem Antonín Vančura se narodil v prosinci 1882 v Čáslavi jako třetí ze třinácti dětí. Jeho vzdáleným příbuzným byl spisovatel Vladislav Vančura. Když byly Antonínovi 4 roky, zemřela mu matka, otec se pak podruhé oženil.

Do obecní školy chodil ve svém rodném městě. V roce 1893 začal studovat místní gymnázium. O rok později otcovi ztroskotala jeho pekařská živnost a nedařilo se mu najít práci. Přijal nabídku faráře z bratrské církve, který sídlil v Dubé. Tam se také rodina v roce 1895 přestěhovala.

Syn však zůstal v Čáslavi, pokračoval ve studiu a za rodinou dojížděl o prázdninách. Poslední dva ročníky absolvoval v Mladé Boleslavi, kde v roce 1902 složil maturitní zkoušku. Během studia začal psát verše, kreslil či zpíval. Přátelil se s Rudolfem Těsnohlídkem a patřil k návštěvníkům olšanské vily Stanislava K. Neumanna.

Základní údaje

Narození: 12. prosince 1882, Čáslav

Úmrtí: 22. května 1939, Brno

Rodina: manželka, žádné děti

Roku 1902 začal studovat na Karlově univerzitě češtinu a němčinu. Po studiích, která nedokončil, učil mezi lety 1907–1910 na středních školách na Moravě. Poté se přestěhoval do Brna, kde zůstal až do své smrti. Roku 1916 musel narukovat. Poté nastoupil do Lidových novin jako redaktor, kterým byl až do roku 1919.

Poté psal pro deník Svoboda, kde dva roky řídil zahraniční rubriku. Oženil se, ale manželství bylo bezdětné. Mezitím pokračoval v literární tvorbě různých žánrů. Od roku 1918 byl dramatikem Národního divadla v Brně, po třech letech se stal knihovníkem a v roce 1937 ředitelem městské knihovny. Působil také jako učitel na dramatické konzervatoři.

V době okupace Československa v roce 1939 byl nemocný a cítil se událostí velmi zklamán. Podle pamětníků byl na seznamu lidí, kteří by velmi pravděpodobně zamířili do koncentračního tábora. V květnu 1939 se zastřelil.

Po Jiřím Mahenovi je pojmenována brněnská knihovna či divadlo. V Mahenově ulici v Brně stojí také jeho památník.

Dílo Jiřího Mahena

V roce 1911 vydal soubor Díže, který obsahoval sto různých menších próz. František Halas dílo označil za "nejdokonalejší impresionistickou knihu naší literatury".

Mahen je autorem více než 30 dramat. První neslo název Juanův konec a vyšlo v roce 1905. Následovala jednoaktovka Klíč (1907). Později vydal dramata Theseus (1909), Mefistofeles (1910). Značný úspěch mu přinesla hra Jánošík (1910).

Výběr z děl

Plamínky, Tiché srdce, Balady, Podivíni, Měsíc, Dvanáct pohádek, Jánošík, Nejlepší dobrodružství

Inspirací ke hře mu patrně byl pobyt na Moravě, ke které měl vřelý vztah. Zajímal se o legendu slovenského zbojníka, o němž na Slovensku slýchával mnoho příběhů. Drama napsal za tři týdny, což dokazuje dopis jeho příteli a malíři Miloši Jiránkovi, který postavu zachytil na plátně.

Děj je zasazen do let 1711–1713 do Uher na území dnešního Slovenska. Hra má pět jednání a autor ji označil za tragédii. Obsahuje mnoho postav, nejlépe je vykreslen Jura Jánošík. Dílo obsahuje nářečí a slovakismy, které měly dotvářet prostředí, v němž se děj odehrává.

Hra byla také přeložena do němčiny a nastudována v Berlíně. Česká premiéra proběhla v září 1910 a v hlavní roli se objevil Eduard Vojan. Publikum hru přijalo pozitivně, kritika měla výhrady. Negativní ohlasy publikoval např. F. X. Šalda nebo bratři Čapkové.

Doslov Snad v kolébce už nám to matka zpívá, plášť života že zlatem prošit bývá, za zlatým sluncem jdeme život celý, však zlatý plášť jsme nikde neviděli. Plášť lásky zas prý z modré bývá ušit a nebe lze prý prožít s ním i tušit, s ním pod hlavou smíš v branách ráje spáti, leč tvoje mládí už se nenavrátí. báseň ze sbírky Balady

Jiří Mahen

Mahen je také autorem několika knih básní, mezi které patří lyrické sbírky Plamínky (1907), Balady (1908), Duha (1916) a Tiché srdce (1917). Později napsal Scirocco (1923) či Rozloučení s jihem (1934).

Do románové literatury přispěl dílem Kamarádi svobody (1909) či Nejlepší dobrodružství (1929). Psal také pro děti, a to sbírku pohádek Co mi liška vyprávěla (1922) nebo Dvanáct pohádek (1936).

Jeho rozsáhlá tvorba byla publikována v novinách a časopisech. Jde např. o satirické črty Dvacet knihovnických pohádek, které publikoval v časopise Rozpravy Aventina, a různé výtvarné či literární kritiky nebo povídky, mezi něž patří Dvě povídky (1918).

 

Právě se děje

Další zprávy