Životopis
Narodil se v Praze 5. června 1875 v rodině advokáta a staročeského poslance. Otec brzy zemřel a Stanislav byl vychováván matkou a tetami v olšanské vile, kde se později scházela anarchistická skupina. Studoval gymnázium, přešel na obchodní akademii, ani jednu školu nedokončil a začal se věnovat literatuře. Za účast v hnutí Omladina byl zatčen a vězněn 14 měsíců v Plzni na Borech. Stýkal se s dělníky. V polovině 90. let začal spolupracovat s Moderní revue.
Základní údaje - S. K. Neumann
Narození: 5. 6. 1875, Praha
Úmrtí: 28. 6. 1947, Praha
Rodina: manželka Kamilla, syn Stanislav Neumann (herec)
druhá manželka Božena Hodačová, dcera Soňa
V roce 1896 uspořádal Almanach secese, v němž měli být zastoupeni představitelé moderních směrů. Na konci 19. století se připojil k anarchistickému hnutí a vydával časopis Nový kult (s Gellnerem, Šrámkem, Tomanem). Vydával ještě další časopisy – Šibeničky, Knihovna Nového kultu, Anarchistická revue. V roce 1899 se oženil s Kamillou Krémovou, s níž měl syna Stanislava, známého herce. V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Esperantského klubu v Praze, tento umělý jazyk ovládal natolik, že v něm psal i básně.
Sám pyšný věčné nepřátelství vypověděl jsem plazům, již kolem s jedovatou vegetací živoří nečisté dny své, a svoji nenávist jako štít jasný jsem pozvedl a čekám rány Satanova sláva mezi námi, S. K. Neumann
V roce 1904 odešel s Boženou Hodačovou, novou družkou, do Vídně. O rok později se usadil na Moravě, kde byl velmi spokojený. Spolupracoval s Lidovými novinami, kde vyšla většina jeho tvorby. Zajímal se o přírodu, což se projevilo i v jeho básních. S bratry Čapkovými připravil sborník Almanach na rok 1914. V roce 1915 se oženil s Boženou Hodačovou, v té době měli již desetiletou dceru Soňu. V květnu 1915 nastoupil na frontu do Albánie jako řidič sanitky. Po válce se usadil v Praze a pracoval jako redaktor Hlasu národa.
V letech 1918-20 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. Stal se zakladatelem komunistické strany a představitelem proletářské poezie. Psal do časopisů Červen, Kmen, Proletkult. V roce 1929 podepsal Manifest sedmi proti Klementu Gottwaldovi a byl z komunistické strany vyloučen. Stále však byl levicově orientovaný a stejně tak jeho tvorba. Ve 30. letech onemocněl srdeční chorobou a léčil se v Poděbradech. Podílel se na vytvoření protifašistické fronty. Za války žil na venkově, aby unikl pozornosti gestapa. Poslední dva roky života (po válce) žil v Praze a byl redaktorem časopisu Tvorba. Zemřel 28. června 1947.
Dílo
Stanislav Kostka Neumann se od devadesátých let 19. století stal významným českým publicistou. Od 1893 přispíval do mnoha časopisů, pracoval jako redaktor a vydavatel (do 1918 Niva, Nový kult, Moderní revue, Omladina, Anarchistická revue, Šibeničky, po 1918 Lidové noviny, Červen, Rudé právo, Proletkult, Komunistická revue, Levá fronta, Lidová kultura, Tvorba).
Přehled nejznámějších děl
Almanach secese, Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy, Srdce a mračna, S městem za zády, Zlatý oblak
Jeho básnické začátky jsou spojeny se zážitky z vězení po procesu s Omladinou – sbírka Nemesis bonorum custos, revoltou a symbolismem – Kniha mládí a vzdoru, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi. Byl také spolu s Karáskem ze Lvovic, Procházkou a Hlaváčkem součástí dekadentní skupiny. Pokusil se sjednotit moderní básnické směry v Almanachu secese. Na počátku 20. století se při svém desetiletém pobytu na Moravě obrátil k přírodě, z toho vznikla lyrická sbírka Kniha lesů, vod a strání. Ve stejně době napsal ještě sbírku civilizační poezie Nové zpěvy. Ve 20. letech 20. století se stal představitelem proletářské poezie – sbírka Rudé zpěvy. 30. a 40. léta se nesla ve znamení protifašistické tvorby - Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života, Zamořená léta, působil i jako prozaik (román Zlatý oblak), kulturně-politický publicista a umělecký kritik (S městem za zády, Ať žije život, Československá cesta, Anti-Gide.
Jarní zvěstování Tak dlouho čekali jsme rozechvěni touhou a chladem, který vál ze sněhů svítících, den žití chtěli jsme dát za sněženku pouhou, však blesky chladnými jen vysmál se nám sníh. Až náhle začlo tát a vzedmula se řeka, divadlo veliké pod lesy hrály kry; my zřeli s rozkoší, jak dole proud se vzteká, a připravovali své jarní mimikry. … Kniha lesů vod a strání, S. K. Neumann
Neumann je také autorem popularizačních monografií (Dějiny francouzské revoluce, Monogamie, Dějiny lásky, Dějiny ženy) a vzpomínkových knih (Vzpomínky, Paměti, Válčení civilistovo). S. K. Neumann také hodně překládal, především z francouzštiny.
Kniha lesů, vod a strání
Sbírka, která vznikla v moravských lesích u Řečkovic a Bílovic, je básnickou oslavou přírody ve všech jejích ročních proměnách, zpěvem o životě, radosti a kráse, holdem živelnému smyslovému okouzlení, v němž se milenecká láska pojí s radostí z prostého bytí. Básně jsou seřazeny v časové posloupnosti, od září do dalšího podzimu – princip ročního cyklu. Předmluvu napsal Karel Čapek, Josef Čapek ji ilustroval.
