Henri Barbusse

14. 1. 2016 14:50
Francouzský spisovatel, politik a novinář.
Henri Barbusse
Henri Barbusse | Foto: Wikimedia

Život

Henri Barbusse se narodil 17. května 1873 v Asnieres nedaleko Paříže v rodině novináře a dramatika. Matka byla Angličanka, když byly Henrimu tři roky, zemřela. Velmi brzy se seznamoval s francouzskou klasicistní a realistickou poezií. V té době ještě žili jeho oblíbení autoři Victor Hugo a Emile Zola. Sám začal psát a získal několik literárních cen, což mu otevřelo dveře do literárních salónů.

Základní údaje

Narození: 17. května 1873, Asnières, Hauts-de-Seine, Francie
Úmrtí: 30. srpna 1935, Moskva

Studoval v Paříži literaturu a filozofii. Po ukončení studia pracoval na ministerstvech vnitra a zemědělství a pak působil jako redaktor ve velkých nakladatelstvích. V roce 1914 přes své zdravotní problémy narukoval jako dobrovolník a zúčastnil se bojů 1. světové války, byl vyznamenán válečným křížem. Válečné zážitky zpracoval ve své knize Oheň, tento protiválečný román mu získal pozornost čtenářů na celém světě.

Protiválečné postoje vedly k Barbussově levicové orientaci. V roce 1923 se stal členem Komunistické strany Francie. Byl nadšený z Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, kterou ve svém díle oslavoval. Často pobýval v Sovětském svazu. V roce 1917 založil protiimperialistickou skupinu Clarté, k níž se připojila řada významných spisovatelů (Romain Rolland, Anatole France, Henri Bataile, Upton Sinclair, H. G. Wells, Chaldres Vildrac, G. B. Shaw, Stefan Zweig, Heinrich Mann, Bertrand Russell), svou sekci měla i v Československu (Josef Hora, Helena Malířová, S. K. Neumann, Fráňa Šrámek a Ivan Olbracht). Zemřel 30. srpna 1935 v Moskvě, pohřben je v Paříži.

Dílo

Nejznámější díla

Oheň, Jasno

Henri Barbusse vstoupil do literatury básnickou sbírkou Plačky (1895). Psal také kritické eseje, např. Zola, spisovatel a revoluce. Z jeho pera vycházely politické pamflety (Dopisy duševním pracovníkům), povídky (Šílenství lásky), sociální a historické studie (Souvislosti, Ježíš, Stalin). Proslavil se za 1. světové války románem Oheň (1916), protože nepodlehl vybičovanému nacionalismu, ale s dokumentární přesností a upřímností vylíčil život obyčejných vojáků na frontě a v zákopech. Na tento román, který ovlivnil vznik dalších protiválečných románů ve světové literatuře, navázal ještě románem Jasno (1919). Pod stejným názvem (Clarté) založil ve stejném roce časopis a hnutí, které sdružilo evropskou levicovou inteligenci a značný ohlas i u nás.  Z cest po Sovětském svazu napsal několik reportáží (Gruzie, Rusko).

Oheň

„Ach, ach,“ praví první pán, „tak tohle jsou vojáci. Skutečně, tohle jsou praví vojáci.“ Přistoupí k naší skupině, trochu bojácně, jako v zoologické zahradě, a podává nejbližšímu ruku., ne bez neobratnosti, asi tak, jako když se podává slonovi kousek chleba. „He, he, oni pijí kávu.“ „Špína se říká,“ opravuje druhý muž. „Je to dobré, přátelé?“ Voják, jemuž je rovněž nevolno při tomto podivném a exotickém setkání, bručí, směje se a červená se, a pán praví: „He, he.“ Pak pokyne lehce hlavou a vzdaluje se pozpátku. „Výborně, výborně, přátelé. Jste stateční hoši.“ H. Barbusse, Oheň

Román Oheň s podtitulem Deník bojového mužstva vycházel nejdřív na pokračování ve znění poznamenaném redakčními a cenzurními zásahy. Na konci roku 1916 vyšlo první knižní necenzurované vydání, které vzápětí získalo Goncourtovu cenu. Román vznikal v zákopech 1. světové války, v nich autor strávil dobrovolně 22 měsíců a kde postupně měnil své dřívější názory a přikláněl se k levicové orientaci. Původní dokumentární deníkové záznamy a jednotlivé epizody reportážního charakteru byly postupně podřizovány základní krystalizující myšlence Ohně: vyjádření odporu k válce a proti těm, kdo ji rozpoutali a vedou. V díle se střídají a prolínají detailní a panoramatické záběry, v nichž je zachyceno jak myšlení a chování vojáků v dané situaci (především v podmínkách poziční války s pravidelným rytmem nasazení v první linii a odpočinku), tak i celková atmosféra války jako apokalypsy, avšak ještě častěji jako „strašlivé, nepřirozené únavy… bláta a kalu… nekonečné jednotvárnosti běd, přerušované prudkými dramaty…“. V obrazech krajin fronty, počasí, bitev se výrazně uplatňuje střídání světla a stínu, záblesků a temnot apod. Záměrné kladení „optických“ kontrastů, charakterizující autorovo vidění přírodní i válečné skutečnosti, doplňuje i kontrastní řazení kapitol.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 8 hodinami

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhráli konzervativci

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhrála strana Jednota konzervativního premiéra Krišjánise Kariňše. Získala 22 procent hlasů, napsala s odkazem na lotyšskou tiskovou agenturu LETA a televizi LSM agentura Reuters. Úspěch potvrzují i první průběžné výsledky hlasování. To, zda se ministerský předseda udrží u moci, ale bude záviset na výsledku potenciálních koaličních partnerů. Do parlamentu se patrně nedostala sociální demokracie, která měla v končícím volebním období nejsilnější poslanecký klub a opírala se o ruskou menšinu.

V lotyšském parlamentu, který má 100 členů, bude podle odhadů zastoupeno osm stran. Tři z nich se ale pohybují jen lehce nad minimální hranicí pěti procent získaných hlasů. S preferencemi kolem 11 procent skončila patrně na druhém místě Sjednocená kandidátka a na třetím místě koalice Zelených a zemědělců. Tyto dvě strany by podle agentury AFP mohly vytvořit vládní koalici s Jednotou. Dosavadní Kariňšovi spojenci totiž podle odhadů utrpěli výrazné ztráty. Kariňš uvedl, že nebude spolupracovat s proruskými stranami.

Podle prvních průběžných výsledků má Jednota 22 procent preferencí a umístila se na prvním místě, uvedla stanice LSM. Podle ní by se do parlamentu dostalo jen pět stran.

Podle odhadů zůstala před branami parlamentu proruská sociální demokracie. Odhady ji přisuzují 3,5 procenta preferencí. V končícím volebním období byla sice v opozici, měla však nejsilnější parlamentní klub a ve volbách v roce 2018 dostala zhruba pětinu hlasů. Podle politologů je ovšem možné, že strana nakonec překoná pětiprocentní hranici, protože její příznivci obvykle méně často uvádějí, koho volili.

Strana odmítla ruskou agresi proti Ukrajině, čímž si znepřátelila tu část voličů, která je více nakloněna Moskvě. Naopak členové ruské menšiny, kteří válku odmítají, zřejmě volili více "státotvorné" strany. Podle analytika Paulse Raudsepse se tak hlasy ruské menšiny, která tvoří čtvrtinu obyvatel Lotyšska, roztříštily mezi více subjektů. Volby v malé pobaltské zemi ovlivnila válka na Ukrajině a také růst cen energií a vysoká inflace. Před volbami prezident Egils Levits vyzval 1,5 milionu voličů, aby nedali svůj hlas proruským stranám.

Zdroj: ČTK
Další zprávy