Victor Hugo

13. 4. 2015 8:36
Victor Hugo byl francouzský básník, dramatik, prozaik a politik. Patří mezi nejznámější představitele romantismu.
Fotografický portrét Huga
Fotografický portrét Huga | Foto: Profimedia.cz

Životopis

Victor Marie Hugo se narodil jako třetí syn Josepha Léopolda Sigisberta a Sophie Hugových v roce 1802. Otec byl důstojníkem v Napoleonově armádě a kvůli práci se musela rodina často stěhovat. Bydleli v Itálii nebo Španělsku, manželce ovšem neustálé přesuny vadily, tak Josepha v roce 1803 krátce opustila a usadila se v Paříži.

Roku 1819 založil Victor se svým bratrem Abelem čtrnáctideník, ve kterém publikovali literární a divadelní kritiky. Mladík se v té době zamiloval do Adèle Foucher, se kterou se tajně zasnoubil, neboť matka vztah neschvalovala. Oženil se až po její smrti v roce 1821.

Základní údaje

Narození: 26. února 1802, Besançon

Úmrtí: 22. května 1885, Paříž

Rodina: manželka Adèle Foucher, pět dětí

První dítě, Léopold, se jim narodilo v roce 1823, ale brzy zemřelo. V dalším roce měli Leopoldine, v roce 1826 Charlese a o dva roky později se narodil François-Victor, roku 1830 Adèle. V roce 1833 nastala v manželství krize, neboť se Hugo seznámil s herečkou Juliette Drouet, která se stala jeho milenkou.

Jeho žena měla milostný poměr s kritikem Sainte-Beuvem, jenž byl dobrým přítelem Huga. Spisovatel měl za život více milenek, vztah s Juliette však trval 50 let. Napsal jí mnoho básní a jejich milostná korespondence vyšla knižně v roce 1964.

Ve 40. letech vstoupil do politiky a byl zvolen do parlamentu za konzervativce. Vyslovoval se proti sociálním nerovnostem, trestu smrti a hájil svobodu tisku. Nejprve byl zastáncem Napoleona III., poté názor změnil.

Panovník v roce 1851 provedl převrat, a Hugo tak musel odejít do exilu, v němž setrval 20 let. Zemřel v roce 1885 v Paříži jako uznávaný spisovatel. V den jeho smrti byl vyhlášen státní smutek.

Dílo Victora Huga

Napsal několik divadelních her, mezi které patří Cromwell (1827), Král se baví (1823), Hernani (1830), Lukrécie Borgia (1833), Marie Tudorovna (1833) nebo Ruy Blas (1838).

Přehled nejdůležitějších děl

Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci, Dělníci moře, Muž, který se směje

Věhlas získal však svými básněmi, které zahrnovaly milostnou, lyrickou i satirickou poezii. Ceněna je vybroušenost formy a barvité líčené nálad a pocitů. První sbírka Ódy a rozmanité básně vyšla v roce 1822. Následovaly např. Východní zpěvy (1829), Podzimní listí (1831), Zpěvy soumraku (1835), Kontemplace (1855), Hrozný rok (1872), Papež (1878) nebo Osel (1880).

Mezi jeho nejznámější romány patří Chrám Matky Boží v Paříži (1831), který se odehrává v 15. století v době vlády Ludvíka XI. Hlavní postavou je zvoník Quasimodo, který dostane za úkol unést krásnou Esmeraldu. Dílo bylo předlohou řady filmových, televizních, rozhlasových a divadelních adaptací.

Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících na plno v okruhu trojitých hradeb Starého města, Universitní čtvrti a Nového města. A přece onen 6. leden 1482 není nijak historicky památný. Nebylo nic výjimečného na události, jež tak rozhýbala od samého rána pařížské zvony i měšťany. Nebyl to ani útok Pikarďanů nebo Burguncfanů, ani procesí nesoucí schránku s ostatky svatých, ani vzpoura žáků na vinici Laasově, ani vjezd "našeho nejmilostivějšího, tak velice obávaného pana krále", dokonce ani ne nějaké povedené věšení zlodějů a zlodějek na Soudním náměstí v Paříži. úryvek z románu Chrám Matky Boží v Paříži

Victor Hugo

Bídníci (1862) jsou románem, který byl brzy po svém vydání úspěšný a přeložen do mnoha jazyků. Vypráví o Jeanu Valjeanovi, který byl za krádež chleba poslán na galeje, odkud se několikrát pokusil utéct. Po propuštění se mu změní život a stane se z něj úspěšný podnikatel, který pomáhá chudým.

Dílo kritizuje rozdělení tehdejší společnosti a autor v něm poukazuje na sociální nerovnosti tehdejší doby. Román obsahuje prvky realismu a naturalismu a dnes je považován za jedno z nejlepších děl 19. století, v době vydání však obdržel spíše negativní kritiky. Bídníci byli mnohokrát adaptováni různými médii a dokonce převedeni do japonské mangy.

Mezi Hugovy další romány patří Poslední den odsouzence (1829), Dělníci moře (1866), Muž, který se směje (1869) nebo Devadesát tři (1874). Kromě románů psal také cestopisy a různé eseje.

 

Právě se děje

Další zprávy