Gustave Flaubert

23. 11. 2015 11:18
Francouzský romanopisec, představitel romantismu, realismu a naturalismu.
Francouzský spisovatel Gustave Flaubert
Francouzský spisovatel Gustave Flaubert | Foto: Wikimedia

Život

Gustave Flaubert se narodil v nemocnici v Rouenu v rodině lékaře, jeho matka byla také dcerou lékaře. Dětství prožil se svým starším bratrem a mladší sestrou v areálu nemocnice, kde rodina bydlela. Od roku 1830 studoval na lyceu v Rouenu a asi ve čtrnácti letech začal psát.  

Základní údaje

Narození:  12. prosince 1821, Rouen, Francie
Úmrtí: 8. května 1880, Croisset, Francie

Ve dvaceti letech začal studovat práva v Paříži. Tam se také seznámil se spisovatelem Victorem Hugem a dalšími literáty. Studia však musel po třech letech předčasně ukončit kvůli svým epileptickým záchvatům a vrátil se domů. Po smrti otce v roce 1846 žil až do konce života ve svém rodném městě. Finanční starosti neměl, mohl se na venkově věnovat své literární práci. Rodinu nezaložil, odmítal manželství jako projev měšťáctví, měl pouze starší platonickou přítelkyni, která byla jeho rádkyní, stýkal se s prostitutkami. Obdivoval ruského spisovatele Turgeněva a byl mentorem synovce svého přítele Maupassanta, který zemřel. I přes své chatrné zdraví hodně cestoval – Itálie, Řecko, severní Afrika, Blízký východ. Zemřel 8. května 1880.

Dílo

Nejznámější díla

Paní Bovaryová, Salambo, Bouvard a Pécuchet

Gustave Flaubert svůj život zasvětil umění. Psal těžce, protože byl přímo posedlý kultem formy a snahou o dokonalost výrazu. Svým temperamentem a výchovou byl romantik, ale snažil se svůj romantismus potlačovat a krotit svou fantazii. Té popustil uzdu jen v historickém románu o tajné lásce královské dcery k vůdci poražených žoldnéřů ve starověkém Kartágu Salambo (1862) a v Pokušení sv. Antonína (1874), mistrovské vizi o různých formách lidské lehkověrnosti plné fantastických obrazů. Realistickou linii Flaubertovy tvorby představují zejména romány Paní Bovaryová (1857), Citová výchova (1869) a nedokončené dílo Bouvard a Pécuchet  s podtitulem Encyklopedie lidské hlouposti (1881), v nichž autor přináší detailní obraz soudobé měšťácké společnosti, její prostřednosti a hlouposti, z níž není úniku.

Paní Bovaryová

Ema nespala, jen se tvářila, jako by spala; a zatímco Karel usínal po jejím boku, ona procitala do jiných snů. Už týden ji unášelo cválající čtyřspřeží do nových krajů, odkud se už nikdy ani ona, ani Rudolf nevrátí. Jedou a jedou, paže propletené, ústa mlčící, často spatří z vrcholu nějaké hory nádherné město s báněmi, mosty, loděmi, citrónovými háji a katedrálami z bílého mramoru, s čapími hnízdy na špičatých vížkách. Jedou zvolna po velkých dlažebních kamenech a na zemi leží kytice květů, nabízejí je ženy sešněrované v červených živůtcích. Do hlaholu zvonů a hýkání mezků zaléhá tlumená hra kytar a šumění fontán… G. Flaubert, Paní Bovaryová

Román z prostředí normandské provinční buržoazie analyzující rozpad romantické iluze pod tlakem odlidštěných vztahů měšťácké společnosti. K zachycení osudů Emy Bovaryové není použito prostředků psychologické introspekce či filozofické reflexe, prostředí i postavy nejsou vypravěčem hodnoceny, ale jsou nazírány zvenčí s úzkostlivým smyslem pro konkrétní detail. Skutečnost je podrobena konfrontaci světa snů a světa reálného. Ema neuspokojená prostředím, jež ji obklopuje, dokáže žít jen ve svých fantaziích a neuvědomuje si, že jsou stejně banální jako skutečnost. Toto dílo je považováno za vzor realistického románu, i když v době vydání byl Flaubert za něj stíhán kvůli lascívním scénám vytrženým z kontextu. V roce 1857 byl obvinění zproštěn.

Salambo

Historický román, jehož děj se odehrává po 1. punské válce v Kartágu. Historická linka se prolíná se soukromým milostným příběhem. Základní námět našel Flaubert v Dějinách řeckého historika Polybia. Hlavní postavou je kněžka bohyně Tanit  Salambo.

 

Právě se děje

Další zprávy