Život
Karel Hlaváček se narodil v pražské Libni v dělnické rodině. Vystudoval na vyšší reálné škole v Karlíně, pak studoval dva roky jako mimořádný posluchač na filozofické fakultě moderní románské jazyky. Pokoušel se přejít na uměleckoprůmyslovou školu, ale nebyl přijat. Studia nedokončil a nenašel si žádné zaměstnání.
Základní údaje - K. Hlaváček
Narození: 19. srpna 1874, Praha-Libeň
Úmrtí: 15. června 1898, Praha-Libeň
Koncem roku 1894 navázal spolupráci se vznikajícím časopisem Moderní revue, prohloubil vztah k Procházkovi, Karáskovi, Sovovi a Kamínkovi. O rok později nastoupil v Itálii (Tridento) vojenskou službu, které však byl později ze zdravotních důvodů zproštěn. Byl aktivním členem Sokola. Celý svůj krátký život žil ve velmi skromných podmínkách. Zemřel na tuberkulózu ve 24 letech.
Dílo
Nejznámější díla
Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna
Hlaváčkovo literární dílo obsahuje pouze čtyři sbírky, z toho se první zřekl a poslední zůstala nedokončena a vyšla až po jeho smrti. Za svého života nebyl příliš známým autorem, až později byl uznáván jako Mácha konce 19. století a jeho dílo jako nejčistší projev české dekadence.
Hrál kdosi na hoboj Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou. Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách, na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál: Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach? Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král? Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou… A od vod teskně zpět mu na hoboj vlhkem zněl: Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.
Od roku 1895 začal přispívat svými ilustracemi, výtvarnými kritikami a básněmi do Moderní revue, Nivy, Vesny, Rozhledů a také psal do časopisu Sokol. Ve stejném roce vyšla jeho první básnická sbírka Sokolské sonety, od níž se brzy distancoval. Hlaváčkova melodická a symbolická poezie byla ovlivněna nejen jeho výtvarným a hudebním cítěním, ale také současnými překlady moderních francouzských básníků od Vrchlického (Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud či Stéphane Malarmé). Druhá sbírka (1896) nese název Pozdě k ránu. V ní jsou obsaženy lyrické básně plné melancholických nálad, zmaru a smrti, touhy po neuskutečněném a neuskutečnitelném.
Třetí sbírkou je Mstivá kantiléna (1898) - v básních této sbírky Hlaváček mistrným způsobem vyjadřuje deziluzi z marné vzpoury jedince, společenského vyděděnce, tichá lyričnost veršů na čtenáře působí zvláštním, podmanivým kouzlem. Posmrtně vychází Hlaváčkova nedokončená sbírka Žalmy (1934), v níž se dá pozorovat Hlaváčkův odklon od symbolismu.
Hlaváček se kromě poezie zabýval výtvarnou kritikou a grafikou. Ilustroval knihy Otokara Březiny, Antonína Sovy či Jiřího Karáska ze Lvovic. Svými ilustracemi také přispíval do časopisu Moderní revue.
