Životopis
Antonín Sova se narodil v roce 1864 v jihočeském Pacově do rodiny venkovského učitele a regenschoriho. O dva roky později se rodina přestěhovala do nedalekého Lukavce, kde Sova strávil dětství.
Při svých toulkách procházel jihočeskou přírodou, v níž si zamiloval rybníky a zapadlá místa, což ovlivnilo jeho básnickou tvorbu. Smrt jeho matky v roce 1878 pro něj byla tragickou událostí.
Gymnázium studoval nejdříve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku. Již během studií publikoval verše v pražských časopisech. První básnické pokusy autora ovlivnila tvorba Jaroslava Vrchlického a Josefa Václava Sládka. První verše mu vyšly v roce 1883 pod pseudonymem Ilja Georgov, který používal ještě několik let.
Po neshodách s otcem se přestěhoval v roce 1885 do Prahy, kde studoval práva. Finanční situace ho však přinutila k tomu, aby se vrátil do Lukavce a odešel z vysoké školy. V roce 1898 se stal ředitelem městské knihovny v Praze a v pozici zůstal až do roku 1920. Zemřel roku 1928 v Pacově na bolestivou míšní chorobu.
Dílo Antonína Sovy
Sova je představitelem moderny a jeho dílo je ovlivněno impresionismem, symbolismem a realismem. V pozdějších dílech se zaměřil na přírodní a milostnou lyriku.
Jeho verše jsou mnohdy intimní, velice citlivé a upřímné. Symbolika je relativně snadno identifikovatelná, neboť se pojí s konkrétní realitou. Při popisování krajiny používal vjemy zachycené sluchem, zrakem i hmatem.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo. Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví. Vás tenkrát z jara čekal jsem... V obzoru modrý zvučel jas. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas. úryvek ze sbírky Ještě jednou se vrátíme
Někdy se Sovovi říká "básník podzimu", protože v jeho lyrice je patrná melancholie a určitá tesknost. Milostnou poezii také často kombinoval s obrazy přírody. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1890 a nesla název Realistické sloky. Ve sbírce jsou výjevy z všedního života a krátké anekdotické příběhy. Patrná je i ironizace prostředí pražských salonů a plesů.
Mezi nejznámější patří sbírka Květy intimních nálad (1891), která obsahuje impresionistickou přírodní lyriku. V roce 1893 vychází podobně laděná sbírka Z mého kraje.
Symbolismus je patrný ve Zlomené duši (1896), která je psána volným veršem. Vybouřené smutky (1897) a Ještě jednou se vrátíme (1900) jsou také symbolistickými sbírkami. Ve sbírce Zpěvy domova (1918) reaguje na první světovou válku a píše o svém odporu k ní.
Ve 20. letech mu vychází sbírky Krvácející bratrství (1920), Básníkovo jaro (1921), Jasná vidění (1922), Naděje a bolesti (1924). Jednou z nejznámějších Sovových básní je Kdo vám tam zcuchal tmavé vlasy? Tu recitoval a nahrál oblíbený český herec Zdeněk Štěpánek.
Sova je také autorem několika prozaických děl. V roce 1902 napsal Ivův román. Následovala díla Výpravy chudých (1903) nebo Pankrác Budecius, kantor (1916), který vyprávěl o venkovském učiteli z konce 18. století.
