reklama
 
 

Josef Václav Sládek

22. 9. 2014
Básník, překladatel a novinář Josef Václav Sládek zůstává veřejnosti znám jako autor poezie pro děti, včetně vyučované Lesní studánky.

Životopis

Josef Václav Sládek se narodil v roce 1845 ve Zbirohu, kterýžto kraj mu zůstal inspirací při psaní poezie, kam se vracel a kde také zemřel. Otec byl zednickým mistrem, zato matka byl v okolí oblíbená svým zpěvem lidových písní. Do Prahy odešel studovat na Akademické gymnázium, k vysokoškolskému studiu si vybral filosofickou fakultu. Jako hlavní obor měl přírodní vědy, ale víc ho zajímaly předměty o literatuře a jazycích.

Základní info

Narození: 27. října 1845, Zbiroh

Úmrtí: 28. června 1912, Zbiroh

Rodina: první manželka Emíli (rozená Nedvídková), druhá manželka Marie (rozená Veselá), dcera Helena

Seznámil se tak se světovými literáty a učil se cizí jazyky, v praxi to znamenalo pokusy o překlady oblíbených básníků jako byl Byron. Jeho první tištěné básně se objevily v časopise Lumír z roku 1866, o rok později ve Světozoru a následující rok v almanachu Ruch.

Směrotvorným se pro Sládka stal pobyt ve Spojených státech amerických. Odjel tam v roce 1868 s příslibem práce domácího učitele v rodině chicagského Čecha. Během dvou let v USA, ale nezůstal na jednom místě, prošel zemi až k Mexickému zálivu a vystřídal různé profese, včetně práce na stavbě železnice. Politickou náladu objevovaného prostředí srovnával se zkušeností z Rakouské monarchie. Útlak vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu mu posloužil jako paralela k osudu českého národa v područí rakouské nadvlády. Působil zde také jako redaktor v českoamerických listech Pokrok a Slávie. Pracoval na překladech, nejrozsáhlejší je překlad indiánského eposu Píseň o Hiawathě.

Se skřivánkem vstávám, s ním též chodím spat, v poli naslouchávám při pluhu mu rád. Naslouchám, jak zpívá, když si stírám pot, mně tak volno bývá všechněch od klopot. Zadívám se chvíli v modrou oblohu - jak mne ten zpěv sílí, říci nemohu! Zamyslím se, maní je mi k úsměvu, a sám při orání dám se do zpěvu." báseň Se skřivánkem zpívám ze Selských písní

Josef Václav Sládek

Když se vrátil zpět do Čech, krátce pracoval v Národních listech, čímž se sblížil s Janem Nerudou. Dlouhodobé zaměstnání mu poskytlo školské prostředí - na obchodní akademii byl profesorem, na univerzitě vyučoval angličtinu.

Soukromý život byl poznamenán tragédií, když se v roce 1873 oženil s Emílií Nedvídkovou, která však o rok později zemřela při porodu, který nepřežilo ani jeho dítě. Zhoršilo se jeho zdraví, když se u něj projevil revmatismus a zasáhla ho nervová choroba. Druhou manželkou se stala Marie Veselá v roce 1879, jež mu dala dceru.

V sedmdesátých letech se jeho literárním sídlem stal časopis Lumír, který od roku 1877 vedl po dobu dalších dvaceti let a skrze který usiloval o moderní výklad umělcovy tvorby. Udržoval dobré vztahy s Jaroslavem Vrchlickým nebo Juliem Zeyerem, s kterým v létě 1878 podnikl výpravu na sever do Dánska, Norska a Švédska.

Zemřel v roce 1912.

Dílo Josefa Václava Sládka

Ve své překladatelské cílevědomosti se zaměřením na anglo-americkou tvorbu přivedl vedle výše zmíněných do českého prostředí tři desítky Shakespearových her.

Přehled nejdůležitějších děl

Básně, Zvony a zvonky, České znělky, Selské písně, Starosvětské písničky

Jeho zkušenost z Ameriky se projevila ve sbírce článků, črt a fejetonů nazvané Americké obrázky, jež ale vyšly až v roce 1913. Na zahraniční pobyt navázal sbírkou Básně, která vyšla v roce 1875. Šlo o jeho první publikované dílo a zahrnovalo i reakci na utrpení, kterému přineslo předčasné úmrtí jeho ženy.

Vlastenecký cit projevil v roce 1880 ve sbírce Jiskry na moři. Osmdesátá a devadesátá léta pak byla hlavní dobou tištěného uvedení tvorby. V roce 1881 vyšlo Světlou stopou, v roce 1883 Na prahu ráje, v následujícím roce Ze života nebo Sluncem a stínem v roce 1887.

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd." báseň Lesní studánka

Josef Václav Sládek

Venkovský prostor i národní povědomí se prolíná jeho tvorbou. Vesnický život a lidová poezie mají velký vliv v Selských písních a Českých znělkách z roku 1890 a Starosvětských písničkách z roku 1891.

Pro dětské čtenáře napsal J.V. Sládek Zlatý máj vydaný v roce 1887, Skřivánčí písně v roce 1888 a Zvony a zvonky v roce 1894. Součástí Zvonů a zvonků je jeho nejslavnější poezie pojmenovaná Lesní studánka, která se stala častým literárním materiálem na základních školách.

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama