Životopis
Josef Hora se narodil v roce 1891 v Dobříni u Roudnice. Rodina bydlela na statku, do kterého se otec přiženil. Brzy však statek prodali a koupili rodinný dům v Praze. Rodiče se ale rozvedli. Šestiletý Josef zůstal s matkou, která rozhodla o přestěhování do Roudnice ke svým rodičům. V Roudnici pak vystudoval gymnázium, na němž v roce 1910 složil maturitní zkoušku.
V letech 1910–1916 studoval v Praze práva. Trvale se však do Prahy přestěhoval až ve 28 letech. Pobývání v Roudnici mimo kulturní centrum ovlivnilo jeho literární počátky, které byly nejisté.
Základní údaje
Narození: 8. července 1891, Dobříň
Úmrtí: 21. června 1945, Praha
Rodina: manželka Zdena, dcera
První verše tvořil v 17 letech, ve 24 letech napsal první knížku, ale vyšla během válečných let, a tak zapadla. Pozornosti se mu dostalo v 29 letech skrze sbírku Strom v květu, když už rok pobýval v Praze.
Psal pro Rudé proudy a od roku 1914 do pražského Práva lidu, kde publikoval seriál Malé město za války, který obsahoval fejetony s válečnou tematikou. Psal také pro kulturní rubriku Rudého práva a působil v redakci roudnického časopisu Podřipan.
V roce 1919 se oženil se Zdenou Janouškovou, v roce 1921 se jim narodila dcera Zdenka. Roku 1934 byl zvolen předsedou Obce českých spisovatelů. Od roku 1941 již v periodikách nepublikoval ze zdravotních důvodů – začala se u něj projevovat Parkinsonova choroba. Hora zemřel v roce 1945, je pochován na Vyšehradě.
Dílo Josefa Hory
První sbírka nazvaná Básně, kterou vydal v roce 1915, byla ovlivněna symbolismem Antonína Sovy. Strom v květu (1920) má charakter vitalismu. Nalezneme v ní básně plné postřehů a dojmů z pozemského světa.
Sbírka Pracující den (1920) se řadí do proletářské poezie. Verše jsou inspirovány dělnickou tematikou a autor v nich vyjadřuje zájem o postavení dělníka a sociální spravedlnost. Další sbírky Srdce a vřava světa (1922) a Bouřlivé jaro (1923) patří také mezi proletářskou poezii.
Přehled nejdůležitějších děl
Strom v květu, Pracující den, Bouřlivé jaro, Struny ve větru, Máchovská variace, Jan houslista
Ve 20. letech vydal dva romány Socialistické naděje (1922) a Hladový rok (1926), které však nedosahovaly kvalit jeho básní. V dalších sbírkách je již proletářská poezie na ústupu. Ve sbírce Itálie (1925) Hora opěvuje krásy Itálie a sociální motivy jsou spíše v pozadí.
Sbírka Struny ve větru (1927) je lyrickou poezií, ve které jsou patrné motivy toku času a nekonečna. Sbírky Tvůj hlas (1930), Tonoucí stíny (1933), Dvě minuty ticha (1934) a Tiché poselství (1936) spojuje téma času.
Vy vlny moře, moře klasů, jimiž Jsem šel jen jako host! Co jsem z vás urval svému času, jejž pohltila minulost? Jen vítr, vítr ve mně rost, i plul jsem jím, pták stěhovavý, ve větru doma, kolem hlavy šál snu, jenž bez domova vlál... Mé housle! Cizincům jsem hrál, a cizí žena v jejich hlasu plakala láskou pro můj žal! Vy vlny moře, moře klasů! úryvek ze skladby Jan houslista
V protifašistické sbírce Máchovské variace (1936) si autor vybral K. H. Máchu jako symbol neposlušnosti a revolučnosti. Verše říkají, že by se lidé neměli pod tlakem vzdát a naopak jednat aktivně. Sbírka Domov (1938) je oslavou minulosti Čech. Ve skladbě Jan houslista (1939), která vyšla za okupace, se básník uchýlil k jinotajům. Ve verších formálně inspirovaných Puškinem, kterého v té době překládal, psal o návratu hudebníka do rodné země.
Ve 40. letech Horovi vyšla díla Zahrada Popelčina (1940), Život a dílo básníka Aneliho (1945) a Zápisky z nemoci (1945) a poslední sbírkou byl Proud (1945). Hora kromě básní také přeložil několik děl Alexandra S. Puškina, Michaila J. Lermontova, Borise L. Pasternaka a Sergeje A. Jesenina.
