Maroko

21. 9. 2015 17:49
Stát Maroko se nachází na severozápadě Afriky. V arabštině se řekne al-Maghrib, což v překladu znamená západ.
Marocká vlajka
Marocká vlajka | Foto: Aktuálně.cz

Jeho sousedy jsou španělské enklávy Menilla a Ceuta, Mauritánie, Západní Sahara a Alžírsko. Hornatou zemi s pohořím Atlas omývá Atlantský oceán. Podnebí ovlivňuje poušť Sahara, kde jsou velice horká léta s maximem 40 °C. Pohoří Atlas značí předěl mezi klimatickým rozhraním a počasí je zde v zimě deštivé s teplotami kolem 16 °C. Vrcholky hor v pohoří dosahují přes 4000 m. n. m. Mezi velké řeky patří Sebú, Tensift a Sous. Administrativně je země členěna do 12 regionů a hlavním městem je Rabat.

Základní údaje

Hlavní město: Rabat
Rozloha: 446 550 km²
Nejvyšší bod: Džabal Tubkal (4167 m n. m.)
Časové pásmo: UTC+0
Světadíl: Afrika
Počet obyvatel: 32 725 847
Hustota zalidnění: 73 ob. / km²
Jazyk: arabština a berberština
Národnostní složení: Marokánci
Náboženství: muslimové
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 2. března 1956
Měna: marocký dirham (MAD)

Historie

Dějiny Maroka sahají až do prehistorie, avšak skutečné území státu bylo oficiálně založeno dvě století př. n. l., kdy se v Maroku usadili Féničané. Následně zemi obsadili Římané, kteří zde byli až do roku 40 př. n. l. Ve vnitrozemí žili Berbeři a útočili odtud na římské tábory. Za dob působení Římanů země zpustla, ubylo lesů a podzemní vody. V 5. století Římany vyhnali Vandalové, kteří založili královskou říši. O jedno století později obsadila Maroko Byzantská říše.

Mezi roky 705-708 si islámští Arabové podrobili Maroko a Berbeři byli nuceni konvertovat na islám. Od 8. do 13. století se vlády v Maroku střídaly od dynastie Idríssdů, přes Fátimovce až po Berbery. V 15. a 16. století Maroko výrazně ovlivňovaly vlády Španělska a Portugalska. V 17. století si území podrobila Francie, kdy si sultáni podpisy smluv s Francií upevnili mocenské postavení ve státě. Klíčovou byla britsko-francouzská smlouva z roku 1904.

Od počátku 20. let 20. století vypuklo v Maroku povstání kmenu Rifů, které se rozšířilo po celé zemi, a Francie musela povstání potlačit. Nepokoje mířené proti Francii převládaly do roku 1930. Poté se moci ujal Muhammad V., který zde působil až do roku 1961. V roce 1972 byla schválena nová demokratická ústava.

Po roce 1975 řešila země intenzivně s Mauretánií a Španělskem problém rozdělení bývalé španělské kolonie Západní Sahary, avšak přes veškeré dohody vypukly protesty, do kterých byla zapojena i armáda. Až do roku 1988 se problém snažilo vyřešit také OSN. Od roku 1989 přistoupilo Maroko na dohody a příměří.

Hospodářství

Velice významnou složku HDP (13-20 %) přestavuje zemědělství. Je zde zaměstnáno 40-45 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a přibližně 80 % z nich jsou negramotní lidé. Pěstuje se subtropické ovoce, zelenina, obiloviny, olejniny a luštěniny, chovají se ovce, kozy, skot a drůbež. Jednu pětinu území státu pokrývají lesy, avšak ekonomicky je využíváno pouhých 5 %. Díky dlouhému pobřeží má svůj význam také rybolov. Ročně státní rozpočet získá 300 mil. USD z 900 tis. tun ryb.

Stavebnictví a průmysl tvoří na HDP 30 %. Nejvíce je zastoupen pletařský a oděvní průmysl, dále hutnictví a strojírenství, potravinářský průmysl, chemický průmysl, elektrotechnický průmysl a elektronika. Těží se fosfáty. Tradici mají umělecká řemesla, vyváží se koberce. Příjmy ze služeb a turistického ruchu se každoročně nepatrně zvyšují.

Zajímavosti

  • Mezi nejprodávanější nápoje v zemi patří Coca-Cola.
  • Nejoblíbenějším sportem je fotbal.
  • Téměř 60 % obyvatel žije ve městech a každým rokem se 1,5 % obyvatel stěhuje z venkova do města.
  • Čtvrtina obyvatel mluví pouze berberštinou, a proto je nově zaváděna také do škol.
  • Do některých restaurací je ženám vstup zakázán, protože Maroko je silně patriarchální zemí.
  • Při měsíci Ramadánu zavírají bankovní instituce už v 14:00.
  • Je zde povinná vojenská povinnost v délce 18 měsíců.

Obyvatelstvo a náboženství

Počet obyvatel je téměř 34 milionů. Nejvíce osídlenými městy jsou Casablanca, Tanger, Oujda, Marrákeš a Rabat. Velkou část obyvatelstva tvoří Arabové a poloarabští Berbeři. Etnické menšiny se vyskytují v řídce osídlených územích, a jsou jimi Berbeři žijící v pohoří Rif, pohoří Atlas a oázách. Haratinové jsou potomky historických černých otroků.

Menší zastoupení mají Židé, Francouzi a Španělé. Velký počet Marokánců žije v zahraničí. Marokánci tvoří 99,5 % obyvatelstva a jsou z 98 % sunnitští muslimové. Úředními jazyky jsou arabština a berberština. Dále své zastoupení nalezne v obchodě francouzština a na severu země španělština.

Politický systém

Země je konstituční monarchií a velký vliv má král, který prezentuje hlavu státu, vrchního velitele ozbrojených sil a duchovní hlavu muslimů. Disponuje rovněž nejvyšší zákonodárnou mocí, schvaluje zákony usnesené parlamentem a jmenuje ministry. Dále může rozpustit parlament a je oprávněn vyhlásit výjimečný stav. Současným králem je Muhammad VI. Jednokomorový parlament má 333 křesel, z čehož jsou dvě třetiny obsazeny v přímých volbách na období 6 let. Ostatní poslanci jsou obsazeni z obecních parlamentů, popř. ze stavovských organizací. Předsedá jim předseda vlády. Právo představuje směs islámských a francouzských zákonů. Moc orgánů místní správy je v rukou představitelů regionu waliů a guvernérů, představitelů provincií a prefektur, kteří jsou jmenováni ministrem vnitra.

Dovolená a cestování

Téměř 85 % turistů, kteří Maroko navštíví, jsou Evropané, dále pak Američané, Marokánci žijící za hranicemi území a obyvatelé zemí Středního východu. Mezi hlavní turistická centra patří Marrákeš a Agadir, které jsou cílovou destinací pro 60 % turistů. Návštěva Maroka je spojena zejména s plážemi s jemným pískem a windsurfingem.

Za návštěvu stojí vesnička Ait Benhaddou situovaná v pohoří Atlas, která je zařazena na seznam UNESCO, stejně jako město Essaouira.

 

Právě se děje

Další zprávy