Základní charakteristika
Země, na jejíž půdě poprvé stanul Kryštof Kolumbus v roce 1498, se rozkládá na pevnině Jižní Ameriky, severně od Brazílie, mezi Kolumbií a Guayanou. K Venezuele patří ještě mnoho menších i větších ostrovů např.: Grenada, Trinidad a Tobago, Aruba atd. Její pobřeží omývá Karibské moře. Hlavním městem je Caracas.
Historie
Základní údaje
Hlavní město: Caracas
Rozloha: 916 445 km²
Nejvyšší bod: Pico Bolívar (4981 m n. m.)
Časové pásmo: -4
Světadíl: Jižní Amerika
Počet obyvatel: 29 mil.
Hustota zalidnění: 29 ob. / km²
Jazyk: španělština (úřední), domorodé jazyky
Náboženství: katolíci 96 %
Státní zřízení: federativní republika
Vznik: 5. července 1811 (nezávislost na Španělsku)
Měna: venezuelský bolívar
V době dobývání Venezuely Španěly byla oblast obydlena domorodými obyvateli, kteří patřili ke třem hlavním etnolingvistickým skupinám - Cariban, Arawak a Chibcha. Prvním Evropanem, který vstoupil na území dnešní Venezuely, byl Kryštof Kolumbus v roce 1498. O rok později sem připlul Amerigo Vespuci a pojmenoval zemi Venezuela (španělsky "malé Benátky"). První Španělé se zde usídlili v roce 1521, a to v Cumaná. Proti španělským a německým kolonistům, kteří pod vidinou El Dorada za sebou nechávali smrt a zkázu, povstaly domorodé kmeny. Jejich odpor nakonec zlomily evropské nemoci. Mnohé komunity padly za oběť neštovicím, jen v Caracas Valley tato nemoc vyhladila dvě třetiny populace.
Nedostatek bohatství brzy vedl ke kolonizačnímu opomíjení Venezuely, což postupně podnítilo nespokojenost a nelibost mezi elitou amerických Španělů, kteří začali vést boj za nezávislost. Historie samostatné Venezuely spadá do roku 1811, kdy se země po válce za nezávislost odtrhla od Španělska. Tento moment však zemi nepřinesl stabilitu. Po celé 19. a v první polovině 20. století stíhaly zemi četné občanské války, které často ústily do vojenských diktatur. Poprvé se země stala demokracií v roce 1958, kdy na základě podpisu paktu z Punto Fija vytvořila prezidentský systém, zakotvený ústavou z roku 1961. Po krátkém intermezzu mezi léty 1962 a 1968, kdy vládla vojenská junta, byla obnovena civilní vláda. Ve 2. polovině 50. let 20. století získala země vedoucí úlohu v Latinské Americe a ekonomicky předstihla i Brazílii. Ale růst počtu obyvatelstva a inflace působily obtíže.
Skončení ropného boomu (1983) přineslo pád cen ropy. Vzrůstal také obchod s drogami. Prezident Carlos Andrés Peréz (1974-78, 1989-93), zavedl v roce 1989 nouzová opatření, vzápětí však musel čelit nepokojům a roku 1992 dvěma pokusům o vojenský převrat. Po obvinění ze zpronevěry a zneužití veřejných prostředků byl v květnu 1993 odvolán z úřadu. Až do roku 1993 vedl vládu senátor Rámon José Velásquez. Poté byl prezidentem zvolen Rafael Caldera Rodrígeuz. V roce 1994 podnikl prezident Caldera rázná protiústavní opatření namířená proti ekonomickým spekulacím a občanským svobodám, což značně pobouřilo občany. Nespokojenost obyvatelstva vedla v prosinci 1995 k demonstracím proti zkorumpovanosti úřednického aparátu, hospodářské politice, policejnímu útlaku a vojenské kontrole. V prosinci roku 1998 Venezuelané opět projevili svoji nespokojenost s neschopností vlády a prezidentem byl zvolen armádní plukovník Hugo Chávez. Získal největší volební převahu za posledních 40 let. Koncem února 1999 Chávez vyhlásil program Bolívar 2000, na němž se vedle civilních pracovníků podílí i armáda; v jeho rámci byly zahájeny opravy škol, veřejných budov, silnic, rozdělování potravin chudým apod.
Vlivem politiky prezidenta Nicoláse Madura se celková situace Venezuely zhoršila. V roce 2019 se Juan Guaidó, předseda vlády, prohlásil prozatímním prezidentem země v reakci na Madurem zmanipulované volby. Ačkoli reálnou moc má v rukou stále Maduro, Guaidóa uznaly Spojené státy i většina zemí EU, včetně Česka. Přesto se opozici nepodařilo přinést do krachující Venezuely změnu. Zbídačená země čelí humanitární krizi, je těžké sehnat potraviny, léky, v zemi je vysoká kriminalita a chabé vyhlídky na lepší budoucnost, proto ji mnoho Venezuelanů opustilo.
Hospodářství
Venezuela je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin - ropa, zemní plyn, železná ruda, zlato, uhlí, bauxit, diamanty, sůl, fosfáty, vápenec. Pěstuje se zde rýže, kukuřice, maniok, slunečnice, brambory, luštěniny, bavlna, kokosové ořechy, cukrová třtina, banány, citrusy, ananasy, káva, kakao, sisal, tabák. Chová se skot, prasata, drůbež a koně. Význam má také rybolov a těžba dřeva.
Obyvatelstvo a náboženství
Obyvatelstvo Venezuely tvoří mestici (67 %), potomci Evropanů (21 %), potomci Afričanů, domorodých indiánů jsou asi 2 %. Většina obyvatel je katolického vyznání (96 %).
Politický systém
Venezuela je federativní republika, je považována za prezidentskou demokracii. Prezident, volený většinovým volebním systémem na šest let, maximálně na dvě volební období, je šéfem exekutivy a má právo omezovat ústavní záruky či dokonce pozastavit jejich platnost, to vše však se souhlasem parlamentu. Legislativní moc náleží jednokomorovému (do roku 2000 dvoukomorovému) Národnímu shromáždění.
Dovolená a cestování
Zajímavosti
- Pojmenování Venezuela znamená Malé Benátky (Venezia) a to díky podobnosti, kterou kolonizátoři a obyvatelé připisovali indiánským obydlím v přístavu Maracaibo s významným historickým centrem Itálie.
Venezuela je země impozantních rozměrů: najdete zde největší jezero v Jižní Americe (Maracaibo) a třetí nejdelší řeku (Orinoco), nejvyšší vodopády na světě (Salto Angel) a nejdelší hady. Žijí zde také jaguáři a pásovci. Zdejší krajina patří k těm nejzvláštnějším: na západě se tyčí zasněžené vrcholky And, na jihu leží vlhké amazonské pralesy. Na východě se rozkládá nádherná plošina Gran Sabana se zvláštními plochými vrcholy a bílé pláže na Karibském pobřeží jsou lemovány kokosovými palmami. Ostrov Margarita neboli "Perla Karibiku", nacházející se v jižní části Karibského moře, je oblíbeným prázdninovým ostrovem.