William Butler Yeats

29. 12. 2015 0:30
Anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny.
William Butler Yeats
William Butler Yeats | Foto: Wikimedia.org

Život

William Butler Yeats se narodil 13. června 1865 v Sandymount u Dublinu. Jeho otec byl právník  a později malíř. Rodina se brzy přestěhovala do Londýna, do Irska jezdil na prázdniny k prarodičům. V roce 1880 se Yeatsovi do Irska vrátili a v letech 1883 až 1886 studoval William na výtvarné akademii v Dublinu. Stýkal se s umělci, začal psát a publikovat básně. V roce 1887 se rodina opět přestěhovala do Londýna.

Základní údaje

Narození:  13. června 1865, Sandymount u Dublinu, Irsko
Úmrtí: 28. ledna 1939Roquebrune Cap - Martin, Francie         

Často pobýval ve Francii, vypravil se také do Itálie, která na něj velmi zapůsobila, hlavně její renesanční památky. Na přelomu 19. a 20. století byl vůdcem irského národního hnutí. Stal se spoluzakladatelem irských literárních společností. Snažil se také o obrození irského divadla, v roce 1904 bylo založeno irské národní divadlo Abbey Theatre v Dublinu. Byl také politikem - senátorem.

Nejznámější díla

Ossianovo bloudění, Věž, Hraběnka Cathleen, Růže

V osobním životě byl pro něj důležitá platonická láska k revolucionářce Maud Gonneové, která jeho lásku ovšem neopětovala. Byla již provdaná za majora MacBrinda. Druhou jeho osudovou ženou byla Iseulta Gonneová, adoptivní dcera Maud. I tato láska se stala nevyslyšenou. Nakonec se oženil s dívkou z okultních kruhů. V roce 1923 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 28. ledna 1939 ve Francii a je pohřben v Roquebrune-Cap-Martin.

Dílo

DIVOKÉ LABUTĚ V COOLE V podzimní kráse pnou se stromy, na stezkách uschla zem, v jezeře nebe zrcadlí se v příšeří říjnovém. Tam, kde jsou skalky vodou zality, je padesát a devět labutí. Už po devatenáctý podzim je tu tak počítám. Dřív nežli jsem je spočítat moh, zvedly se k výšinám a rozlétly se v kruzích trhavých na křídlech pleskavých. Hledím vždy na ty skvělé tvory, teď srdce mi to rve. Vše změnilo se od těch časů, co zněl tmou poprvé zvon jejich křídel s mými kročeji, já kráčel lehčeji. Za družkou družka neznaveně veslují v studených sesterských proudech nebo plují vzduchem. Nestárne srdce v nich. Ať kamkoli se světem rozlétnou, neznají touhu nevyplněnou.

Yeats patřil k buditelům irského národního uvědomění, k zakladatelům hnutí tzv. keltské renesance. Z tohoto období jeho tvorby pochází např. básnická sbírka Ossianovo bloudění (1889) a kniha povídek Keltské přítmí (1893). Z mladistvého opojení magií zůstal Yeatsovi trvalý zájem o symboliku. Některé symboly se staly základními kameny básníkovy obraznosti. Motiv růže mu symbolizuje jednak dívku, kterou celý život marně miloval (krásnou irskou revolucionářku Maud Gonneovou), jednak jeho irskou vlast – sbírka Růže (1893). Soubor povídek Rosa Alchemica patří v kontextu básníkova díla k jeho nejmystičtějším pracím. V krátkých textech s jasnou symbolikou, psaných na pomezí lidové báje či pohádky, naznačuje základní prvky velkého zasvěcení. Yeatsova poezie, teskná, ale plná zvláštního vnitřního žáru, roste z rozporů světa i v básníkovi samém, z pocitů nenaplněnosti a neuspokojenosti – ve sbírkách Věž (1928), Točité schody (1929) aj. Z několika básnických dramat je nejznámější Hraběnka Cathleen (1892), drama Čtyři hry pro tanečníky (1923) vychází z japonského divadla nó.

Věž

Sbírka veršů z pozdního tvůrčího období. Stárnoucí básník, ohlížející se za prošlými roky, hledá záchytné hodnoty v proudu času, nemilosrdně přibližujícím konec. Útěchu nachází jednak v nadčasovém a trvalém světě umění, který je zde symbolicky zastupován Byzancí, jednak ve smířeném vědomí, že ve věčném koloběhu zánik jedince nic neznamená. Jde o proces bolestného dozrávání člověka, který si plnou hodnotu života uvědomuje až v kontrastu reálné přítomnosti a její dočasnosti. Toto trpce získané poznání dokáže básník povznést nad čistě osobní tragédii vlastní smrti k tragédii národní a všelidské (války jako důkaz zla přítomného v lidské povaze). Obraz věže, zakotvený v tradiční symbolice, má tak podvojný ráz. Je jednak znamením „stálosti“, místem úniku lyrického hrdiny od chaotického, napospas času vydaného světa, ale současně i místem zobecňujícího nadhledu nad ním a doteku s ním. Předměty a fakta sem vpadají z reálu, jsou spiritualizovány, vpínány do soustavy trvalých hodnot, v nichž neplatí diktát času.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Vesmírná stanice by podle Moskvy měla být v provozu do roku 2028

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) bude v provozu do roku 2028. Televizní stanici Rossija-24 to dnes podle agentury TASS řekl představitel střediska letového využívaní kosmických aparátů ruské raketové korporace RKK Eněrgija Jurij Gidzenko.

"Přemýšlíme o tom (o prodloužení délky provozu ISS) a na nejvyšších místech bylo rozhodnuto, že stanice bude létat do roku 2028," citoval Gidzenka TASS. Na délku funkčnosti orbitálního komplexu přitom podle něj nebudou mít vliv nyní zalepované trhliny, na čemž pracují ruští členové posádky ISS.

Podle dosavadní dohody účastníků projektu ISS by stanice měla fungovat do roku 2024, nicméně pokračují jednání o tom, že by se komplex využíval dál i po uplynutí tohoto termínu. Šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin loni v listopadu označil jako předčasné úvahy o konci využívání Mezinárodní vesmírné stanice po roce 2025.

Smlouvu o zřízení ISS podepsali ve Washingtonu v lednu 1998 představitelé 14 zemí a agentur pro kosmické lety. Prvním krokem bylo v listopadu téhož roku vynesení ruského modulu Zarja (Úsvit) na oběžnou dráhu. Trvale je stanice obydlená od 2. listopadu 2000. Životnost ISS byla původně do roku 2016, postupně byla ale prodloužena nejprve do roku 2020 a naposledy do roku 2024.

Zdroj: ČTK
Další zprávy