William Butler Yeats

29. 12. 2015 0:30
Anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny.
William Butler Yeats
William Butler Yeats | Foto: Wikimedia.org

Život

William Butler Yeats se narodil 13. června 1865 v Sandymount u Dublinu. Jeho otec byl právník  a později malíř. Rodina se brzy přestěhovala do Londýna, do Irska jezdil na prázdniny k prarodičům. V roce 1880 se Yeatsovi do Irska vrátili a v letech 1883 až 1886 studoval William na výtvarné akademii v Dublinu. Stýkal se s umělci, začal psát a publikovat básně. V roce 1887 se rodina opět přestěhovala do Londýna.

Základní údaje

Narození:  13. června 1865, Sandymount u Dublinu, Irsko
Úmrtí: 28. ledna 1939Roquebrune Cap - Martin, Francie         

Často pobýval ve Francii, vypravil se také do Itálie, která na něj velmi zapůsobila, hlavně její renesanční památky. Na přelomu 19. a 20. století byl vůdcem irského národního hnutí. Stal se spoluzakladatelem irských literárních společností. Snažil se také o obrození irského divadla, v roce 1904 bylo založeno irské národní divadlo Abbey Theatre v Dublinu. Byl také politikem - senátorem.

Nejznámější díla

Ossianovo bloudění, Věž, Hraběnka Cathleen, Růže

V osobním životě byl pro něj důležitá platonická láska k revolucionářce Maud Gonneové, která jeho lásku ovšem neopětovala. Byla již provdaná za majora MacBrinda. Druhou jeho osudovou ženou byla Iseulta Gonneová, adoptivní dcera Maud. I tato láska se stala nevyslyšenou. Nakonec se oženil s dívkou z okultních kruhů. V roce 1923 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 28. ledna 1939 ve Francii a je pohřben v Roquebrune-Cap-Martin.

Dílo

DIVOKÉ LABUTĚ V COOLE V podzimní kráse pnou se stromy, na stezkách uschla zem, v jezeře nebe zrcadlí se v příšeří říjnovém. Tam, kde jsou skalky vodou zality, je padesát a devět labutí. Už po devatenáctý podzim je tu tak počítám. Dřív nežli jsem je spočítat moh, zvedly se k výšinám a rozlétly se v kruzích trhavých na křídlech pleskavých. Hledím vždy na ty skvělé tvory, teď srdce mi to rve. Vše změnilo se od těch časů, co zněl tmou poprvé zvon jejich křídel s mými kročeji, já kráčel lehčeji. Za družkou družka neznaveně veslují v studených sesterských proudech nebo plují vzduchem. Nestárne srdce v nich. Ať kamkoli se světem rozlétnou, neznají touhu nevyplněnou.

Yeats patřil k buditelům irského národního uvědomění, k zakladatelům hnutí tzv. keltské renesance. Z tohoto období jeho tvorby pochází např. básnická sbírka Ossianovo bloudění (1889) a kniha povídek Keltské přítmí (1893). Z mladistvého opojení magií zůstal Yeatsovi trvalý zájem o symboliku. Některé symboly se staly základními kameny básníkovy obraznosti. Motiv růže mu symbolizuje jednak dívku, kterou celý život marně miloval (krásnou irskou revolucionářku Maud Gonneovou), jednak jeho irskou vlast – sbírka Růže (1893). Soubor povídek Rosa Alchemica patří v kontextu básníkova díla k jeho nejmystičtějším pracím. V krátkých textech s jasnou symbolikou, psaných na pomezí lidové báje či pohádky, naznačuje základní prvky velkého zasvěcení. Yeatsova poezie, teskná, ale plná zvláštního vnitřního žáru, roste z rozporů světa i v básníkovi samém, z pocitů nenaplněnosti a neuspokojenosti – ve sbírkách Věž (1928), Točité schody (1929) aj. Z několika básnických dramat je nejznámější Hraběnka Cathleen (1892), drama Čtyři hry pro tanečníky (1923) vychází z japonského divadla nó.

Věž

Sbírka veršů z pozdního tvůrčího období. Stárnoucí básník, ohlížející se za prošlými roky, hledá záchytné hodnoty v proudu času, nemilosrdně přibližujícím konec. Útěchu nachází jednak v nadčasovém a trvalém světě umění, který je zde symbolicky zastupován Byzancí, jednak ve smířeném vědomí, že ve věčném koloběhu zánik jedince nic neznamená. Jde o proces bolestného dozrávání člověka, který si plnou hodnotu života uvědomuje až v kontrastu reálné přítomnosti a její dočasnosti. Toto trpce získané poznání dokáže básník povznést nad čistě osobní tragédii vlastní smrti k tragédii národní a všelidské (války jako důkaz zla přítomného v lidské povaze). Obraz věže, zakotvený v tradiční symbolice, má tak podvojný ráz. Je jednak znamením „stálosti“, místem úniku lyrického hrdiny od chaotického, napospas času vydaného světa, ale současně i místem zobecňujícího nadhledu nad ním a doteku s ním. Předměty a fakta sem vpadají z reálu, jsou spiritualizovány, vpínány do soustavy trvalých hodnot, v nichž neplatí diktát času.

 

Právě se děje

Další zprávy