reklama
 
 

ACTA - Obchodní dohoda proti padělatelství

1. 2. 2012 18:59
ACTA je dohoda proti padělatelství, k níž se Česko připojilo 26. ledna 2012. Jejím cílem je snazší postih pirátské výroby značkového zboží a ilegální distribuce duševního vlastnictví po internetu.

ACTA - Anti-Counterfeiting Trade Agreement - Obchodní dohoda proti padělatelství - je mezinárodní smlouva upravující obchodní a trestněprávní záležitosti v oblasti ochrany duševního vlastnictví. Závaznou se stává po ratifikaci zeměmi, které k ní svým podpisem přistoupily. Na občany země, která dohodu podepsala, se vztahují autorská a související práva zbývajících zemí.

V podstatě jde o systém nátlakových prostředků, jenž mají zamezit ilegální výrobě, distribuci a užívání produktů, jež jsou chráněny takzvaným copyrightem. Měl by se stát metlou například Torrentů, serverů na sdílení dat typu Megaupload či Pirate Bay a Rapidshare a dalších.

I když je v centru pozornosti zejména osud internetového šíření hudby a filmů, týká se ACTA i softwaru, farmaceutických produktů, oděvních či kosmetických značek a podobně. Obavy a nevoli vzbuzuje její možný dopad na svobodu na internetu, protože účelová represivní opatření by mohla snadno zasáhnout i skupiny a oblasti, které nemají s autorsky chráněnými díly nic společného.

Zásadním cílem kritiků je už samotný proces vzniku ACTA. Protože i když jde o dokument, který povede k novým právním opatřením ovlivňujícím život občanů v signatářských zemích, tedy nikoliv jen k obchodním krokům, byl vytvářen skryt očím veřejnosti. Nebyl vystaven veřejné diskuzi, a přesto k němu měly přístup dotčené zájmové skupiny z oblasti hudebního a filmového průmyslu a podobně. V dohodě je spatřován pokus nedemokraticky prosadit mocný regulační nástroj, který ovlivní trh a svobodu internetu.

Byl zveřejněn až finální text dohody, a to v roce 2011. Signatáři se zavazují zajisit, aby jejich právní řád zahrnoval postupy prosazování práv, ve smlouvě uvedených. Problematickým se zdá být například text: "Strana (smluvní - pozn.) může v souladu se svými právními předpisy a nařízeními zajistit, aby její příslušné
orgány měly pravomoc nařídit poskytovateli internetových služeb, aby majiteli práv
neprodleně poskytl informace umožňující identifikaci účastníka, jehož účet byl údajně využit v rámci činností porušujících právo", v oddíle nazvaném Prosazování práv k duševnímu vlastnictví v digitálním prostředí.

Mnohé vágní formulace tohoto typu vzbuzují obavy z porušování soukromí bez patřičného úředního dohledu a ze zavádění praxe preventivního odstraňování souborů a odpojování uživatelů od internetu, což již praktikuje Francie.

Vzhledem k velmi neurčitým, obecným formulacím napříč textem dohody, jsou konkrétní právní důsledky nepředvídatelné a zároveň a priori obhajitelné. Nejhoršími možnými důsledky je obcházení soudů, poskytování důvěrných informací a blokování obsahu na internetu bez soudního procesu, a tedy jakási copyrightokracie. Dohoda totiž ponechává prostor pro vytváření samostatných dozorujících institucí.

Kvůli svému obsahu byla ACTA zpochybněna coby dokument nekompatibilní s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv EU.

Dalšími problematickými výstupy dokumentu je posilování monopolů, možnost obcházení práv běžných občanů - odepření přístupu k datům, prohlížení soukromých souborů, neodůvodněné prohlížení notebooků na hranicích, kontrola a regulace poskytovatelů připojení k internetu a internetových vyhledávačů, jakožto i samotného vyhledávání a zejména dosti obtížná potenciální reforma celého systému, který záhy přeroste formální nátlakové nástroje.

Schválení ACTA je provázeno protesty internetové veřejnosti po celém světě. Nejtvrdšími aktivními odpůrci je hackerská, volně organizovaná skupina Anonymous, napadající weby vládních institucí signatářských zemí a lobistických společností.

Den po hromadném podpisu ACTA 22 zeměmi 26. ledna 2012 v Japonsku rezignoval její hlavní zpravodaj Kader Arif. V prohlášení jako důvod uvedl netransparentní a záměrně urychlený schvalovací proces, s vyloučením veřejné diskuze v dotčených zemích. Doslova uvedl, že "tato smlouva může mít významné dopady na životy našich občanů, a přesto Evropský parlament o svém konání neřekl téměř ani slovo".

První rozhovory o ACTA začaly mezi USA, Kanadou, Švýcarskem, Japonskem a EU v roce 2006. Později se připojili Austrálie, Jižní Korea, Nový Zéland, Mexiko, Jordánsko, Maroko, Singapur a Spojené arabské emiráty. Do roku 2008 byla jednání tajná a v témže roce měla také původně skončit. Dokument byl však zveřejněn serverem WikiLeaks a následně Evropská komise oznámila, že jednání budou pokračovat.

ACTA podepsalo dne 1. října 2011 v Tokiu USA, Austrálie, Kanada, Japonsko, Maroko, Singapur a Jižní Korea. 26. ledna 2012 na japonském ministerstvu zahraničí v Japonsku, podepsali úmluvu zástupci 22 zemí - Rakouska, Belgie, Bulharska, Česka, Dánska, Finska, Francie, Řecka, Maďarska, Irska, Itálie, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Malty, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska, Španělska, Švédska a Velké Británie.

1. 2. 2012 18:59

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama