Evropská unie

Aktualizováno 22. 11. 2011 21:07
Evropská unie je politické, hospodářské, obranné a kulturní společenství suverénních evropských států.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Evropská unie je politické, hospodářské, obranné a kulturní společenství suverénních evropských států vytvořené za účelem zajištění "čtyřech svobod" - volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. EU společně s Evropským společenstvím volného obchodu, jehož členy jsou Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, vytváří Evropský hospodářský prostor (EHP).

Prvním předsedou Evropské rady, evropským "prezidentem", je Belgičan Herman van Rompuy a vysokým představitelem pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU, "ministryní zahraničí" EU, Catherine Ashtonová. Obě funkce byly zavedeny v roce 2009 Lisabonskou smlouvou.

Členy Evropské unie je 27 zemí z celé Evropy, kandidátskými zeměmi jsou Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Turecko a Island.

Instituce EU

Právní předpisy EU navrhuje Evropská komise, jejich schvalování a pozměňování náleží Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu.

Evropský parlament kromě toho vykonává demokratický dohled a má rozpočtovou pravomoc, kterou sdílí s Radou Evropské unie.

Rada EU kromě toho ještě koordinuje hlavní směry hospodářské politiky, uzavírá mezinárodní smlouvy, rozvíjí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a koordinuje spolupráci vnitrostátních soudů a policejních složek v trestních věcech. Předsednictví Rady se mění každých šest měsíců, kdy země EU střídavě odpovídají za program jednání Rady a předsedají všem schůzkám.

Mezi další důležité orgány patří Soudní dvůr Evropských společenství a Evropský účetní dvůr, oba se sídlem v Lucemburku, Evropská centrální banka (ECB) a mnohé další.

Historie EU

V roce 1951, dva roky po vzniku Rady Evropy, zakládají Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko Evropské společenství uhlí a oceli, které se roku 1957 podpisem Římské smlouvy mění v Evropské hospodářské společenství (EHS). Od roku 1962 zavedly tyto státy společnou zemědělskou politiku, která nakonec vedla k velké nadprodukci a přebytkům, a roku 1968 pak vytvářejí bezcelní prostor.

Prvního ledna 1973 přistupují Velká Británie, Irsko a Dánsko, o osm let později Řecko a roku 1986 Španělsko s Portugalskem.

Podpisem Smlouvy o Evropské unii v nizozemském Maastrichtu, prvního ledna 1992, se mění EHS na Evropskou unii. Smlouva též stanovuje pravidla pro budoucí jednotnou měnu i pro zahraniční a bezpečnostní politiku a užší spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

Rakousko, Finsko a Švédsko přistupují v roce 1995 a v březnu vstupují v platnost Schengenské dohody mezi Belgií, Francií, Lucemburskem, Německem, Nizozemím, Portugalskem a Španělskem.

Prvního ledna 1999 vstupuje v 11 zemích v platnost, zatím jen v bezhotovostním styku, společná měna euro, eurobankovky a euromince jsou zavedeny v roce 2002.

Od prvního května 2004 se EU rozšiřuje o Českou republiku, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Bulharsko a Rumunsko vstupují o do EU o tři roky později.

V říjnu 2005 byly zahájeny přístupové rozhovory s Tureckem. V jejich posunu však stojí četné překážky. Kupříkladu vztahy s Kyprem, občanská práva v zemi, anebo práva kurdské menšiny. Kritici se obávají růstu vlivu islámské kultury v Evropě a potenciálního napětí, která by z něj mohlo vzejít. Skepsi také vyvolává fakt, že Írán a Pákistán by se stali evropskými sousedy, což by postavilo EU do zcela nové pozice.

Smlouva o EU a Smlouva o založení ES byla naposledy pozměněna v prosinci 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva.

Dluhová krize

V roce 2008 se některé země, hlavně kvůli špatné fiskální politice a přebujelé státní správě, začaly propadat do dluhů. Nedůvěra, jež postupně trhy ovládla, nakonec vyústila v dluhovou krizi. Ta naplno udeřila v dubnu 2010, kdy Řecko, nejzadluženější člen eurozóny, požádalo o financování ze zdrojú EU a Mezinárodního měnového fondu (MMF). Nyní je zcela závislé na záchranném balíku, jenž byl podmíněn realizací přísných úsporných opatření. V srpnu 2011 ECB za účelem stabilizování situace nakoupila množství dluhopisů Portugalsa, Irska, Španělska a Itálie. Velmi zadlužená je rovněž Belgie.

Symboly EU

Evropská hymna - Beethovenova "Óda na radost" přijatá v roce 1972 za hymnu Rady Evropy, je zhudebněnou básní Friedricha Schillera o sbratření celého světa. Jako evropská hymna se hraje beze slov.

Den Evropy - 9. květen, na památku roku 1950, kdy francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představil svůj plán hlubší spolupráce mezi evropskými zeměmi.

Vlajka - původně symbol Rady Evropy, kruh dvanácti hvězd symbolizuje solidaritu a soulad mezi evropskými národy. Tato a další interpretace jsou však dodatečné. Tvůrce původní grafické předlohy, Arsène Heitz, se nechal inspirovat vyobrazením svatozáře Panny Marie ve Zjevení Svatého Jana. Dvanáctka je číslo symbolizující nejen počet apoštolů, ale i měsíců v roce a hodin ve dne a v noci. Sklo s tímto vyobrazením věnovala Evropská rada v roce 1953 Strasburské ktedrále. Symbol tedy odkazuje spíše na křesťanské kulturní dědictví, jako pojítko evropských zemí.

Mottem EU je "Jednotná v rozmanitosti."

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 30 minutami

Překážkář Warholm a běžkyně Hassanová jsou nejlepšími atlety Evropy

Světový rekordman a olympijský šampion na 400 metrů překážek Karsten Warholm a univerzální nizozemská běžkyně Sifan Hassanová, která získala tři medaile na olympijských hrách v Tokiu, jsou nejlepšími atlety Evropy za rok 2021. Warholm v anketě Golden Tracks Evropské atletiky obhájil vítězství z roku 2019, Hassanová triumfovala poprvé. Loni se ceny kvůli koronaviru nevyhlašovaly.

Warholm vyhrál díky fantastické sezoně, v níž v Oslu časem 46,70 překonal bezmála tři desítky let starý světový rekord Kevina Younga a pak v nevídaném olympijském finále posunul hranici lidských možností na jednom okruhu s překážkami pod 46 sekund. Jeho výkon 45,94 by byl kvalitní i na hladké čtvrtce. Sám se na olympijský závod podíval několikrát ze záznamu v různých jazycích. "Poslouchal jsem jen ty emoce. Ty byly hlavní, i když jsem moc nerozuměl. Myslím, že to bylo dobré," usmíval se při slavnostním ceremoniálu.

Třetí rok za sebou pětadvacetiletý Nor ve své hlavní disciplíně neprohrál. Triumfoval i ve finále Diamantové ligy v Curychu. "Vždycky si myslím, že se mohu ještě zlepšit, ale teď už to bude těžší," uznal. Vzápětí ale doplnil, že motivace mu rozhodně nechybí. Ve finále evropského atletického ocenění předčil dva jiné olympijské vítěze - švédského tyčkaře Armanda Duplantise a italského sprintera Marcella Jacobse.

Hassanová v Tokiu útočila na tři zlaté medaile. Vyhrála závody na 5000 a 10.000 metrů, ale na patnáctistovce skončila třetí. Na jaře byla krátce světovou rekordmankou na 10.000 metrů. Její čas 29:06,82 z Hengela ale jen o dva dny později překonala Etiopanka Letesenbet Gideyová. Osmadvacetiletá Nizozemka na trůnu vystřídala ruskou výškařku Marii Lasickeneovou, která se díky triumfu na olympijských hrách a ve finále Diamantové ligy dostala mezi finalistky i tentokrát. Stejně jako olympijská vítězka v hodu kladivem Anita Wlodarczyková z Polska ale na hvězdnou Nizozemku nestačila.

Úspěch ženské nizozemské atletiky podtrhla překážkářka Femke Bolová, která získala cenu pro vycházející hvězdu vyhlašovanou českým viceprezidentem Evropské atletiky Liborem Varhaníkem. Jednadvacetiletá Nizozemka na své hlavní trati vyhrála všechny závody s výjimkou bleskurychlého olympijského finále, kde nestačila na americké hvězdy Sydney McLaughlinovou a Dalilah Muhammadovou. Ty se dostaly pod hranici bývalého světového rekordu, Bolová časem 52,03 překonala evropský rekord a zařadila se za ně na třetí místo historických tabulek.

Totéž ocenění v mužské kategorii si odnesl devatenáctiletý Francouz Sasha Zhoya. Na mistrovství světa juniorů dvakrát překonal juniorský světový rekord na 110 metrů překážek. Posunul ho celkem o 27 setin na 12,72 sekundy.

Zdroj: ČTK
před 38 minutami

V Itálii začala lyžařská sezóna. Lyžaři musejí mít covidový pas

V Itálii dnes začala zimní lyžařská sezona. Jako první zprovoznilo své vleky alpské středisko Breuil - Cervinia, které má sjezdovky na italské i švýcarské straně Alp, napsal deník La Repubblica. Loňskou zimní sezonu silně poznamenala epidemie covidu-19. I letos lyžaři musí dodržovat celou řadu opatření.

Podle stávajících pravidel se při vstupu do areálu musí návštěvníci prokázat covidovým pasem. Ten získají, pokud jsou naočkovaní alespoň první dávkou vakcíny proti covidu-19, mají negativní test či se uzdravili maximálně před šesti měsíci z nemoci covid-19. V areálu musí mít lyžaři také nasazenou roušku či respirátor.

Podle šéfa střediska Herberta Tovagliariho byl zájem o lyžování dnes dosti vysoký. Covidové certifikáty kontrolovali zaměstnanci ručně, fronty však nebyly moc dlouhé. V příštích týdnech chce provozovatel nainstalovat automatizovanou kontrolu certifikátů, která by odbavení měla urychlit. Systém by měl být připravený do Vánoc, kdy se do hor obvykle vypraví velký počet lidí.

Loňská zimní sezona v mnoha alpských střediscích v Itálii prakticky neodstartovala. Po dlouhou dobu platil vládní zákaz provozu vleků i cestování mezi regiony. Tehdejší kabinet premiéra Giuseppa Conteho pak provozovatelé areálů kritizovali za to, že datum spuštění vleků opakovaně odkládal. Někdy se tak stalo jen několik málo dnů před plánovaným startem. Vleky a lanovky se nakonec mohly rozjet až pozdě na jaře. Některé areály pak nabízely na ledovcích takzvané letní lyžování.

Provozovatelé lyžařských areálů však letos mají naději na lepší sezonu také díky vývoji epidemie covidu-19. Podle Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) je většina severoitalských regionů v nejnižším, zeleném, stupni rizika. Jedinou výjimkou je Benátsko, kde leží například Cortina d´Ampezzo, které je ve středním, oranžovém, stupni rizika. I tam by se ale vleky měly rozjet, až to počasí umožní.

Další zprávy