Evropská centrální banka je nadnárodní instituce zodpovědná za řízení měnové politiku zemí eurozóny, do které patří 17 států Evropské unie. Jejím hlavním úkolem je udržovat cenovou stabilitu a hodnotu eura. Úloha banky v měnové politice spočívá především v určování krátkodobých úrokových sazeb. Banka má za cíl udržet růst inflace kolem dvou procent.
Evropská centrální banka slouží jako jádro Eurosystému (soustavy národních bank zemí eurozóny a ECB) a Evropského systému centrálních bank (soustavy národních bank zemí celé EU a ECB). Fungovat začala převzetím odpovědnosti za měnovou politiku 11 centrálních bank v lednu 1999, postupně se přidávaly další.
Podle Smlouvy o založení Evropského společenství (která ovšem předpokládala, že všechny země EU přejdou na společnou měnu) vymezuje evropský systém centrálních bank (za současného stavu Eurosystém) měnovou politiku eurozóny, provádí devizové operace, drží a spravuje devizové rezervy států eurozóny a podporuje plynulé fungování platebních systémů.
Evropská centrální banka má výhradní právo rozhodovat o vydávání bankovek v eurozóně. Shromažďuje a zpracovává statistické informace, které potřebuje ke své činnosti a také se podílí na dohledu nad úvěrovými institucemi.
Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky byly obě tyto instituce založeny prvního června 1998. ECB sídlí v budově Eurotower ve Frankfurtu nad Mohanem, kde také dvakrát měsíčně zasedá rada guvernérů. Ta se skládá z šesti členů Výkonné rady ECB a guvernérů národních centrálních bank států eurozóny.
Evropská centrální banka rozhoduje nezávisle na institucích a orgánech Společenství, stejně jako na jednotlivých národních vládách. Má vlastní rozpočet a její základní kapitál je upsán národními centrálními bankami eurozóny, stejně tak všechny její finanční záležitosti jsou spravovány odděleně od finančních záležitostí Evropského společenství.
