reklama
 
 

Sýrie

AKTUALIZOVÁNO 5. 1. 2014
Sýrie je jednou z arabských zemí, jejíž vláda udržuje moc pomocí síly, represí a rozsáhlé cenzury.

Sýrie je arabskou zemí, jejíž vláda udržuje moc pomocí represí (výjimečný stav zde platil od roku 1963 do roku 2011) a rozsáhlé cenzury.

Postupující revoluce v arabském světě, která zachvátila i Sýrii, prolomila hráz strachu tamějšího obyvatelstva. Vláda Bašára Asada a strany Baas tak čelí protestům živeným dlouho potlačovaným hněvem a odporem vůči režimu.

Situace v Sýrii je nejvypjatější od roku 2000, kdy Bašár Asad převzal vládu nad zemí po svém otci Háfízovi.

Počátky konfliktu

Zpočátku proběhly jen menší protesty, v Damašku pořádkové síly v uniformě i v civilu rozehnaly asi desítku demonstrantů, kteří se shromáždili před mešitou v centru Starého města. Nejméně dva demonstranty bezpečnostní agenti zadrželi a odvezli.

Protidemonstrace na podporu prezidenta Bašára Asada se zúčastnilo podle AFP kolem dvou set lidí.

V pátek 18. března se spustily první velké nepokoje. Došlo k nim na jihu v sunnity obývaném městě Dará, kde ozbrojené složky začaly pálit do průvodu požadujícího propuštění zadržovaných školáků. V neděli pak propukly divoké demonstrace, které vyústily v podpalování budov.

Ve středu 23. března, během demonstrace doprovázející pohřeb devíti zastřelených demonstrantů, došlo k útokům policie a střelbě ostrou municí do protestujících - výsledkem pak bylo minimálně 37 mrtvých.

Z Dará se pak protesty přesunuly do Damašku a dalších měst. Policie opět zasahovala, výsledkem byly desítky mrtvých a zatčených. Vláda posléze přislíbila ústupky.

V Sýrii hrozí, že se střety promění v zuřivý sektářský konflikt - vládní Baas, elitní Republikánská garda, tajná policie a velitelé obrněných divizí patří k menšinovým alávitům (zvláštní odnože šíitských muslimů), jejichž podíl v celkové populaci je ale pouze zhruba kolem dvanácti procent.

Většina obyvatel (74 %) a vojáků pak patří k sunnitským muslimům.

V neděli 28. března propustily úřady z vazby aktivistku Dianu Džavábraovou, jejíž zatčení bylo jedním z hlavních příčin masových protestů proti vládě baasistické strany a slíbily - v neznámém časovém horizontu - odvolání výjimečného stavu.

Prezident Asád, na jednu stranu slibující reformy a podnikající první vstřícné kroky, pak přesto posílá na demonstranty armádu. Počet zastřelených lidí už zřejmě přesáhl stovku. Jak řekl turecký premiér Erdogan, prezident Asad by měl brzy oznámit zrušení výjimečného stavu a povolit činnost opozičních stran. Ozbrojené síly přesto neskončily se střelbou na demonstranty a posílena byla i tajná policie.

Po krvavých protestech - ve snaze demonstranty uchlácholit - rezignovala syrská vláda a okamžitě byla jmenována nová. Žádné další změny nenastaly. Západní svět vyzývá syrské představitele k dialogu a jednáním, přesto se o žádné intervenci do záležitostí země neuvažuje.

Ve středu 30. března veřejně vystoupil prezident Bašár Asad s tím, že protesty jsou konspirací, ale Sýrie jim nepodlehne. Očekávané zrušení výjimečného stavu nebo jiné reformy však nepřišly.

O víkendu, druhého a třetího dubna, se situace přiostřila, došlo k použití slzného plynu a nakonec i ostrých nábojů a střelby do lidí. Následovalo zatýkání lidí, kteří se demonstrace účastnili.

Další demonstrace s sebou přinesly i další mrtvé. Jedná se především o oběti provládních ostřelovačů. V syrském městě Dará zemřelo, jak uvedla osmého dubna agentura Reuters, nejméně 17 lidí. Bouřili se i Kurdové, kterým prezident Asad konečně umožnil získat syrské občanství. Další protesty byly vedené především kvůli zrušení výjimečného stavu a propuštění politických vězňů.

Zásahy bezpečnostních složek jsou v Sýrii čím dál vražednější - jen v pátek osmého dubna přišlo během demonstrací o život více jak 35 lidí.

Ve čtvrtek, 14. dubna, jmenoval prezident Asad - pro uklidnění lidí - novou vládu vedenou bývalým ministrem zemědělství. To opozici nestačilo, už jen z toho důvodu, že hlavní podíl na moci má právě prezident. Zejména na jihu země tak pokračovaly nepokoje, kterých se jen v sobotu účastnily opět tisíce lidí. Tyto a další okolnosti donutily prezidenta jednat a nabídnout opozici více než doposud - slíbil zrušení výjimečného stavu během příštího týdne, dále přislíbil zákony povolující větší počet nezávislých politických stran, nenásilné demonstrace, slíben byl i zákon o médiích.

Výjimečný stav byl zrušen v pondělí 19. dubna. Zároveň však bylo oznámeno, že vláda potlačí povstání saláfistů - nejtvrdších islámských radikálů. Opozice se tak možná dočká útoku ozbrojených složek právě pod záminkou boje proti teroru.

A něco takového se i stalo. Zahraniční novináři byli ze země vykázáni a masové demonstrace, obvykle na pohřbech obětí těch minulých, jsou potlačovány ostrou střelbou.

Ke konci května 2011 padlo podle opozice za oběť režimu přes osm set lidí, tisíce dalších byli zatčeni. Těla některých obětí byla údajně nalezena v masových hrobech nedaleko města Dará. Ačkoliv režim popřel, že by se jednalo o masové hroby, opozice zveřejnila na webu videa tvrdící opak.

Brutalita, se kterou režim potlačuje demonstrace proti němu, vyvolává stupňující se odpor také v západním světě.

Vývoj konfliktu od června 2011 až po současnost

V polovině června 2011 odhadovala opozice počet obětí represí asi na 1400 lidí. Na začátku srpna už organizace na ochranu lidských práv hovořily o nejméně 1600 mrtvých a 14. října 2011 vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová sdělila, že počet v konfliktu zabitých lidí překročil 3000. Od března téhož roku policie a armáda pozatýkaly více než deset tisíc lidí, z nichž mnozí jsou stále ve vězení a surově mučeni. Nezvěstných je asi tři tisíce. Mnoho dalších uprchlo za hranice, především do sousedního Turecka.

I přes tvrdé represe a střelbu ostrými náboji pokračují demonstrace v mnoha syrských městech. Kromě toho došlo i k rozkolům v armádě samotné - vzhledem k tomu, že v ní slouží většinou sunnité, to znamená velké nebezpečí přeměny v občanskou válku. Množí se případy dezerce. Navíc tito dezertéři se posléze proti vládnímu vojsku obrací a útočí na jeho konvoje. Armáda je neustálými přesuny unavena a demoralizována.

Syrská vláda stále argumentuje bojem proti teroristům a ozbrojeným gangům. Bývalí příslušníci ozbrojených vládních jednotek popisovali přímé rozkazy o střelbě do neozbrojených demonstrantů. Stále se stupňuje brutalita zákroků syrské armády - kombinací ostřelování tanky, ostřelovači a zákroky tajné policie trpí nejvíce asi město Hamá.

Na zastřelení 40 civilistů v pátek 28.10. 2011 reagovala Liga arabských států (LAS) a vyjádřila ústy svého výboru vážné znepokojení. 16.11. dala Sýrii třídenní ultimátum na zastavení krveprolévání v zemi a zahájení rozhovorů s opozicí. Toto ultimátum však žádnou změnu nepřineslo. LAS přišla s mírovým plánem, jehož součástí bylo vyslání monitorovací mise, která měla zhodnotit situaci v zemi a dohlížet na složení zbraní. Násilí v ulicích však nadále pokračovalo a pozorovatelé byli v lednu 2012 ze Sýrie staženi. Po tomto neúspěchu vytvořila OSN spolu s LAS funkci zvláštního vyslance pro Sýrii, jímž byl jmenován Kofi Annan.

Annan představil šestibodový mírový plán, který vedl ke krátkému příměří, jež však bylo oběma stranami porušováno. Po masakru v Húlá v květnu 2012 došlo k obnovení bojů. Neúspěšný byl také plán na složení zbraní, se kterým přišel na podzim téhož roku Annanův nástupce Lachdar Brahímí.

Od počátku konfliktu se mezinárodní společenství obává možného použití chemických zbraní, které syrský režim drží. Spojené státy, Velká Británie a Francie již dávno varovaly, že jejich nasazení nenechají bez odezvy. První nepotvrzené informace o použití chemických zbraní se objevily v prosinci 2012 a na jaře 2013. Bodem zvratu se stal útok na damašské předměstí Ghúta, které kontrolují povstalci. Rakety, jež na místo dopadly, měly podle opozice obsahovat chemické zbraně. Inspekce OSN v Sýrii tuto informaci potvrdila. Dále však uvedla, že není možné s jistotou říct, která z bojujících stran je použila.

Spojené státy v čele s Barackem Obamou jsou přesvědčeny, že za chemickým útokem na civilisty stojí syrská vláda, a proto začaly uvažovat o vojenské akci proti Sýrii. Podporu USA vyjádřily tyto země: Francie, Turecko, Dánsko a Austrálie. Původně se na stranu zásahu přikláněl i britský premiér David Cameron, jeho postoj však nepodpořil parlament. Proti útoku se zásadně postavili dva členové Rady bezpečnosti OSN - Rusko a Čína. Bez jejich souhlasu by případná vojenská akce byla bez mandátu Organizace spojených národů. Barack Obama se později rozhodl, že o trestném úderu proti Sýrii nechá hlasovat americký Kongres. K tomu však nakonec nedošlo, jelikož Rusko přišlo v září 2013 s novým plánem.

Rozpory mezi ruským a americkým přístupem se alespoň částečně podařilo vyřešit poté, co Obama na návrh Ruska ustoupil od vzdušných útoků na Sýrii. Učinil tak pod podmínkou, že Asad přizná, že země vlastní chemické zbraně, a umožní mezinárodním expertům jejich likvidaci. Tento plán ukládá damašskému režimu deklarovat jeho chemický arzenál, včetně názvu, typu a množství jednotlivých otravných látek a místa jejich uskladnění.

Syrský prezident Bašár Asad následně v rozhovoru pro americkou zpravodajskou televizi Fox News poprvé přiznal, že Sýrie chemické zbraně skutečně má, a současně ujistil, že tento arzenál bude zničen a syrská vláda dodrží dohodu dosaženou s Ruskem a USA. Asad zároveň kategoricky odmítl, že by jeho síly byly odpovědné za útok s nasazením chemických zbraní z 21. srpna 2013 u Damašku.

V září Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní. Rezoluce však neobsahuje bezprostřední hrozbu vojenského potrestání režimu prezidenta Bašára Asada, pokud by se požadavku nepodřídil. Její schválení přesto představuje diplomatický průlom v přístupu mezinárodního společenství k občanské válce v Sýrii, která fakticky trvá již dva a půl roku. Tři předchozí návrhy rezolucí namířené proti syrskému vládnoucímu režimu narážely na vytrvalá veta Ruska a Číny.

Odborníci na chemické zbraně z Organizace pro zákaz chemických zbraní už začali likvidovat zařízení na výrobu těchto bojových látek. Zbraně mají být podle rezoluce OSN vyvezeny ze země a zlikvidovány do 30. června 2014.

Historie

Sýrie získala nezávislost na Francii v roce 1946, načež zažila období politické nestability doprovázené několika vojenskými převraty v zemi. V roce 1958 se na tří roky Sýrie spojila s Egyptem a vznikla tak Spojená arabská republika.

V roce 1970 se v zemi se sunnitskou většinou chopil moci příslušník šíitské sekty alávitů, Háfiz Asad - jeho rodina, vedení tajných služeb, armády i speciálních bezpečnostních sil patří k příslušníkům stejné komunity. Po jeho smrti moc převzal Háfizův syn Bašár Asad - stalo se tak po refererendu v roce 2000.

Sýrie a Izrael jsou ve válečném stavu od vzniku židovského státu v roce 1948. Od roku 1967 navíc Izrael okupuje syrské Golanské výšiny.

Velké vzpoury má za sebou Sýrie již dvě - během první, v roce 1982, obsadili členové Muslimského bratrstva na několik dní město Hamá. Armáda při protiútoku velkou část města srovnala se zemí, zahynuly tisíce lidí (mluvilo se i o 20 tisících obětech).

V roce 2004 se bouřili Kurdové na severovýchodě Sýrie, vojáci desítky protestujících zastřelili.

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama