Zemětřesení

Aktualizováno 1. 6. 2020 7:58
Zemětřesení je způsobeno náhlým uvolněním deformační energie ve formě elastických vln. K němu obvykle dochází kvůli posunům zemských desek, během kterého se hromadí napětí v horninách.
Následky nezvykle silného zemětřesení v Albánii (2019)
Následky nezvykle silného zemětřesení v Albánii (2019) | Foto: Reuters

Zemětřesení je způsobeno náhlým uvolněním deformační energie ve formě elastických vln. K němu obvykle dochází kvůli posunům jednotlivých zemských desek, během kterého se hromadí napětí v horninách. V určité chvíli, při překročení kritického napětí, se toto uvolní ve formě rychlých posunů podél zlomové plochy.

Jako hypocentrum se označuje místo v hloubce, kde začíná zlomový proces, a z kterého se šíří seismické vlny na všechny strany. Jako epicentrum zemětřesení se označuje průmět hypocentra na zemský povrch. Okolí zlomů, které se následně nevratně deformuje, se označuje jako ohnisko zemětřesení. Čím "mělčí" - blíže povrchu - je, tím bývají jeho následky ničivější.

Některá menší zemětřesení jsou pak spojena se sopečnou činností nebo se zřícením vytěžených prostor.

Velikost zemětřesení se udává v takzvané Richterově stupnici. Vypočítává se z amplitudy (rozkmitu - v podstatě odpovídá velikosti) největší vlny zemětřesení a udává se na logaritmické škále o základu deset - to prakticky znamená, že zemětřesení o velikosti 6 je desetkrát silnější než zemětřesení o velikosti 5.

K zemětřesením o velikosti 8 a více dochází přibližně jednou do roka, naopak k malým zemětřesením o velikostech mezi 2 a 2,9 Richterovy škály dochází každý den, na různých místech Země, asi tisíckrát.

Pohyb dvou bloků, který vyvolává zemětřesení, probíhá tak, že buď jeden z bloků poklesne, při pohybu desek proti sobě naopak jeden z bloků vyjede nad ten druhý. Třetím mechanismem je pohyb desek v horizontální rovině, kdy se o sebe jakoby "otírají".

Vzhledem k tomu je většina zemětřesení soustředěna do oblastí lemujících místa, kde se setkávají okraje dvou desek. Často k nim dochází v oblasti, takzvaného "ohnivého" kruhu lemujícího Pacifik, u pobřeží Chile nebo Kalifornie, Indonésie, Japonska, ve Středozemí (hlavně Itálie, Turecko). K nejničivějším zemětřesením v posledních letech patří zemětřesení v Japonsku, které navíc vyvolalo vysokou vlnu tsunami, a zemětřesení z roku 2010 na Haiti. Nejsilnější otřesy za desítky let zaznamenala na západě svého území v roce 2019 Albánie, zemětřesení mělo sílu 6,4 stupně.

Tsunami, ničivé vlny o různých velikostech, bývají běžným průvodním jevem zemětřesení. Jedna z nejhorších smetla v roce 2004 jihovýchodní Asii.

Zemětřesení se doposud nedaří, i přes úsilí tomu věnované, úspěšně předpovídat. Jedinou obranou je tedy v ohrožených oblastech dobrá informovanost obyvatelstva a správně koncipované stavebnictví - pevnost konstrukce například musí odpovídat povaze horniny, v základech se používají isolátory otřesů, rozvody vody, elektřiny a plynu musí mít prostor pro pohyb během otřesů a použité stavební materiály musí být spojené do jednoho celku.

Zemětřesení v Česku nejsou neobvyklá, i když nedosahují velké intenzity a obvykle proběhnou bez větších dopadů. Dochází k nim zejména v západních Čechách a v úseku mezi Trutnovem a Náchodem. Seismické stanice, které měří sílu otřesů, se nacházejí v Praze na Karlově a na Geofyzikálním ústavu AV ČR v Průhonicích, v Kašperských Horách, v Dobrušce v Orlických horách a v srdci otřesů v západních Čechách, v lokalitě Nový Kostel. Na Moravě provozuje čtyři seismické stanice brněnská a jednu ostravská univerzita.

 

Právě se děje

Další zprávy