Poslanecká imunita je právní ochrana všech zákonodárců, tedy i senátorů, i když se běžně používá termín "poslanecká imunita". Je zakotvena v české ústavě článkem 27, který říká, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat, pokud jej k tomuto stíhání příslušná komora parlamentu - senát či sněmovna - nevydá. Kromě této takzvané trestně-právní imunity požívají členové parlamentu ještě imunitu přestupkovou; poslanci a senátoři nepodléhají klasickému přestupkovému řízení, ale pouze disciplinárnímu řízení příslušné komory.

Článek 27 hovoří ještě o indemnitě. Ta vylučuje, aby se hlasování či projev na půdě parlamentu vůbec staly základem trestního stíhání, a zaručuje tedy naprostou svobodu při zákonodárné činnosti.

V České republice, kde je poslanecká imunita doživotní minimálně ještě do roku 2013, jde o zřejmě největší právní ochranu tohoto typu v Evropě a je proto dlouhodobě terčem kritiky. Z mnoha návrhů na její omezení prošel do konce roku 2011 pouze ten, který poslancům umožňuje se dobrovolně zříci přestupkové imunity. Celkem 14 pokusů o zrušení přestupkové a omezení trestně-právní imunity bylo neúspěšných. Poslanecká sněmovna schválila 8. února 2012 návrh omezující trestně-právní imunitu zákonodárců a ústavních soudců na dobu mandátu, přičemž během výkonu mandátu se zastavuje běh promlčecí lhůty. Během výkonu mandátu by nadále o vydání ke stíhání rozhodovala komora.

Původní smysl poslanecké imunity byl především chránit zákonodárce a vůbec různé významné ústavní činitele před vydíráním a různými formami nátlaku a zemezit ohrožování funkčnosti parlamentu účelovými trestními oznámeními. Její amorální zneužívání v případech očividného a vážného porušení zákona dovedlo velkou část veřejnosti, a to nejen v Česku, k mínění, že by toto privilegium mělo být zcela zrušeno.