reklama
 
 

Lotyšsko

AKTUALIZOVÁNO 9. 11. 2016
Lotyšská republika je prostřední ze tří pobaltských republik. Po rozpadu Sovětského svazu Lotyšsko znovu získalo svou nezávislost 22. srpna 1991 a obnovilo parlamentní republiku.

Základní charakteristika

Nachází se na jihovýchodním pobřeží Baltského a jeho Rižského zálivu. Na jihu sousedí s Litvou, na jihovýchodě s Běloruskem, na východě s Ruskem a na severu s Estonskem. Hlavním městem je Riga.

Historie

Základní údaje

Hlavní město: Riga
Rozloha: 64 589 km²
Nejvyšší bod: Gaiziņkalns (312 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Světadíl: Evropa
Počet obyvatel: 2 mil.
Hustota zalidnění: 31 ob. / km²
Jazyk: lotyšština
Národnostní složení: Lotyši (62 %), Rusové (27 %), Bělorusové, Poláci, Ukrajinci
Náboženství: luteránská církev, pravoslavná církev, římskokatolická církev
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 18. listopadu 1918 (nezávislost na Německu)
Měna: euro

Lotyšsko má bohatou a spletitou historii. Území dnešního Lotyšska bylo osídleno už v 10. tisíciletí př. n. l.. V první polovině 3. tisíciletí n. l. sem přišly starobaltské kmeny, předkové dnešních Lotyšů. Na počátku této éry se stalo území dnešního Lotyšska známou obchodní křižovatkou. Slavná "cesta od Vikingů k Řekům", zmiňovaná ve starých kronikách, vedla ze Skandinávie přes lotyšské území podél řeky Daugavy do starého Ruska a Byzantské říše. První němečtí kupci a osadníci při ústí řeky Daugavy v roce 1201 založili obchodní osadu, ze které postupně vyrostlo jedno z nejkrásnějších a nejbohatších hanzovních měst Pobaltí – dnešní hlavní město Riga. Během dvou stovek let se z několika málo osad a hradů vytvořil silný řádový stát, který vedle násilného šíření křesťanství přinesl Baltům i západní civilizaci a hospodářský rozkvět země. Přesto ještě počátkem 16. století přežívalo mezi domácím obyvatelstvem původní pohanské vyznání. Náboženská reformace luteránského směru sem pronikající z Německa dokončila rozklad původní velmoci.

Na území státu se vytvořila dvě světská protestantská vévodství – na západě Prusko, na severovýchodě Kuronsko – Livonsko. V čele Kuronského vévodství (dnešní Kurzemsko a Zemgalsko na jihovýchodě Lotyšska) stanul rod Kettlerů, který díky promyšlené hospodářské politice vytvořil ze svého území malou hospodářskou a námořní velmoc, schopnou konkurovat Švédsku, Dánsku, Nizozemí, ba i Francii. Na čas získali dokonce zámořská území v Karibské oblasti a v západní Africe. Na území dnešního Lotyšska začala vyrůstat výstavná, tehdy moderní města jako Jelgava, Mitava, Libava a další. Po vymření dynastie Kettlerů na vévodský trůn nastoupil osvíceny a pokrokový rod knížat Bironů, díky nimž tato část Pobaltí záhy patřila k nejvzdělanějším a nejpokrokovějším.

V roce 1795 pod sílícím tlakem domácí šlechty a sousedního Ruska odstoupil vévoda Petr Biron své území za úplatu carevně Kateřině. Tím se na dlouhou dobu dostalo dnešní Lotyšsko pod vliv Ruska a pod ním zůstalo až do roku 1918. Snaha po vytvoření vlastního státu se naplnila až po konci I. světové války, kdy na území bývalých baltských gubernií vznikly Lotyšsko, Litva a Estonsko jako suverénní republiky. Lotyšsko mělo z nových států relativně nejlepší podmínky rozvoje. Během druhé světové války z lotyšské populace zmizelo četné židovské obyvatelstvo a i vůči Lotyšům postupovali Němci značně krutě. Po válce se Lotyšsko stalo součástí Sovětského svazu až do jeho rozpadu v roce 1991.

Hospodářství

Lotyšsko je průmyslový a zemědělský stát. Hlavní jsou průmyslová odvětví: strojírenství, elektrotechnika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Kromě těžby rašeliny nemá Lotyšsko zdroje nerostných surovin. V zemědělství převládá živočišná produkce – chov skotu a prasat. Pěstuje se zde ječmen, žito, brambory, cukrová řepa a zelenina. Významný je také rybolov – loví se sledi a šproty.

Obyvatelstvo a náboženství

Asi 58,8 % obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 28,7 %), zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství. Další národnostní menšiny představují Bělorusové (4 %), Ukrajinci (3 %), Poláci a Litevci (méně než 2 %). Převažuje náboženství protestantské, jsou zde menšiny pravoslavných a katolíků.

Politický systém

Zajímavosti

  • Historické centrum Rigy je od roku 1997 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, především kvůli velkému množství secesních budov (art nouveau, Jugendstil), které jsou tu pravděpodobně nejpočetnější ze všech měst světa.
  • 16. března slaví váleční veteráni této země lotyšský den legionářů, nejedná se ale o oficiální státní svátek. Jeho součástí je i tradiční pochod na oslavu lotyšských veteránů z jednotek Waffen-SS, včetně lotyšské divize SS. 

Lotyšsko je parlamentní republika. Jednokomorový parlament (Saeima) tvoří 100 poslanců volených na 4 roky. Do parlamentu se dostanou strany, které překročí hranici 5 procent. V čele státu stojí prezident, kterého volí poslanci. Jeho volební období je čtyřleté, s možností jednoho znovuzvolení.

Dovolená a cestování

Lotyšsko je nádherná země a může nabídnout opravdu hodně. Pobřeží klidného Rižského zálivu i rozbouřeného Baltu lemují písčité pláže, pro zvlněnou nížinu ve vnitrozemí je pak charakteristické střídání zalesněných ploch s loukami, jezery a řekami. Rušná přístavní metropole Riga, jejíž centrum je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, je po Petrohradu a Stockholmu třetím největším městem baltského regionu a hraje tedy důležitou roli v rámci celé oblasti. Největším národním parkem v celém Pobaltí je Gaujas.

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama