reklama
 
 

Estonsko

25. 10. 2016
Foto: Aktuálně.cz
Estonská republika je stát v severní Evropě, nejsevernější z pobaltských zemí. Hlavním městem je Tallin.

Základní charakteristika

Hranici tohoto přímořského státu tvoří z větší části Baltské moře; moře ho odděluje od Finska a Švédska. Hranice s Ruskem prochází z velké části Čudským jezerem. Nejdelší suchozemskou hranici má s Lotyšskem.

Historie

Ugrofinské kmeny, jejichž potomky jsou Estonci a dnes už téměř neexistující Livové, přišly do regionu někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Nově příchozí se živili především zemědělstvím. Pobaltská oblast se také už dlouho před začátkem letopočtu stala známou vývozem jantaru. Zdejší kmeny obchodovaly s Germány a s Římskou říší, později s Vikingy a Rusy. Ve 12. století začali do Pobaltí pronikat Němci hledající svůj prostor na východě. Přicházela knížata, kolonisté, kupci, misionáři i křižáci. Severní Estonsko včetně dnešního Tallinu dobyli roku 1219 Dánové, ale o osm let později připadlo Mečovým rytířům. Ti se v roce 1237 přejmenovali na Řád livonských rytířů. O rok později se severní Estonsko vrátilo pod vládu Dánska.

Základní údaje

Hlavní město: Tallin
Rozloha: 45 339 km²
Nejvyšší bod: Suur Munamägi (318 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Světadíl: Evropa
Počet obyvatel: 1,32 mil.
Hustota zalidnění: 28 ob. / km²
Jazyk: estonština
Národnostní složení: Estonci, Rusové
Náboženství: většina obyvatel je bez vyznání
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 24. února 1918 (vyhlášení nezávislosti na carském Rusku a Německu)
Měna: euro

Po několika povstáních Estonců proti dánské nadvládě prodali seveřané v roce 1346 severní Estonsko Řádu. Obchodní liga německých měst zvaná hanza přinesla prosperitu do měst s převahou německého obyvatelstva (dnešní Riga, Tallin, Tartu, Kaliningrad a další). Původní obyvatelé se na mnoho staletí stali pouhými nevolníky. V polovině 16. století to začalo znovu vřít. Napůl nezávislá hanzovní města ztrácela moc, protože slábla celá hanza, která dosud ovládala baltský obchod. Reformace ohrožovala katolická biskupství. A Livonský řád pomalu ztrácel svoji vojenskou sílu, zvlášť po smrti posledního schopného velmistra, Waltera von Plettenberga. Rostla nespokojenost rolníků. Do uvolněného prostoru Livonska a Estonska se začaly drát okolní mocnosti: polsko-litevská Rzeczpospolita, rychle se prosazující moskevské knížectví a Švédsko. V roce 1558 začala krvavá Livonská válka trvající dlouhých 25 let. Livonský řád nebyl schopen čelit ruskému tlaku a rozpadl se. Krutý moskevský panovník Ivan IV. Hrozný, který válku rozpoutal, postupně vydrancoval, okupoval nebo obléhal snad každé město v pevninském Estonsku.

Vláda švédských králů Gustava Adolfa II. a Karla XI. v Estonsku je dnes považována za relativně osvícenou v porovnání s jinými. Švédští králové se snažili pozvednout rolníky z nevolnictví, zavedli základní vzdělání, založili univerzitu v Tartu a přeložili bible do místních jazyků. Ale i jejich úsilí bylo komplikováno válkami, morem a hladomory. První ideje o baltské autonomii či nezávislosti byly vysloveny až na začátku 20. století. Během první světové války postupně okupovali pobaltské státy Němci. Místní nacionalisté nejprve doufali, že získají pouze lepší postavení v rámci carského Ruska, ale únorová revoluce z roku 1917, která svrhla cara, přinesla požadavky na úplnou nezávislost. Museli si ji ale ještě vybojovat v dalších válkách proti Rudé armádě, kterou po čase poslali komunisté, aby toto území získala zpět, a proti zbytkům německých okupačních vojsk. Během druhé světové války byla země střídavě okupována Německem a Sovětským svazem. Po válce byla jednou ze sovětských republik. Estonsko obnovilo svou nezávislost 20. srpna 1991.

Hospodářství

V ekonomické oblasti si tato malá země vede nejlépe ze všech bývalých svazových republik. S Estonskem jsou spojovány nejen tyto úspěchy, ale také staré lidové tradice a svérázné zvyky zdejšího národa. Země je zcela chudá na nerostné suroviny. Výjimkou je světově významná povrchová těžba hořlavých břidlic pro výrobu elektřiny. V průmyslu převažuje strojírenství (zejména elektrotechnické obory), výroba textilu a oděvů a potravinářství (pivo, sýry). Asi polovina produkce pochází z Tallinnu.

Obyvatelstvo a náboženství

Estonci tvoří asi 70 % obyvatelstva. Menšiny pocházejí z různých částí bývalého Sovětského svazu, hlavně z Ruska. Žije zde také finská menšina. Úředním jazykem je estonština, většina obyvatel umí rusky. Většina obyvatel je bez náboženského vyznání.

Politický systém

Estonsko je parlamentní republika. V jejím čele stojí prezident volený na 5 let. Zákonnou moc má jednokomorový parlament se 101 poslanci. V Estonsku je možné od roku 2005 volit i prostřednictvím internetu.

Dovolená a cestování

Zajímavosti

  • Zámek Pärsti v jižním Estonsku je celý ze dřeva.
  • Estonci mají svůj národní epos Kalevipoeg, který volně navazuje na finskou Kalevalu.
  • Estonština patří spolu s finštinou a maďarštinou do rodiny ugrofinských jazyků a Finové s Estonci se prý občas navzájem pousmějí nad slovní zásobou druhého z jazyků.

Estonsko navštěvují turisté většinou v rámci cesty po Pobaltí a věnují mu 1 až 2 dny. Nejnavštěvovanějším místem je staré hanzovní město Tallin, dalšími lákadly jsou národní parky, univerzitní město Tartu a ostrovy Hiiumaa a Saaremaa, Pärnu, letní hlavní město Estonska se sedm kilometrů dlouhou pláží, množstvím barů a vilami z meziválečného období, s východem do Národního parku Soomaa, založeného r. 1994 na ochranu vzácných lužních lesů, vřesovišť a rašelinišť.

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama