reklama
 
 

Ekvádor

1. 2. 2017
Ekvádorská republika je stát v Jižní Americe, původně indiánský stát, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu.

Základní charakteristika

Sousedními státy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž GalapágyHlavní město je Quito.


Historie

Základní údaje

Hlavní město: Quito
Rozloha: 283 561 km²
Nejvyšší bod: Chimborazo (6310 m n. m.)
Časové pásmo: -6, - 5
Světadíl: Jižní Amerika
Počet obyvatel: 16, 2 mil.
Hustota zalidnění: 56 ob. / km²
Jazyk: španělština, kečujština, šuárština
Národnostní složení: indiáni (40 %), mestici a mulati (41 %), běloši a kreolové (14 %)
Náboženství: křesťané (90 %)
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 24. května 1822 (nezávislost na Španělsku)
Měna: americký dolar

Dávno před tím, než do země přišli Inkové, vzkvétalo v Ekvádoru mnoho domorodých kultur.  V roce 1526 se vylodili v provincii Esmeraldas první španělští kolonizátoři. Během doby, co Inkové vládli místním kmenům, se tyto kmeny přizpůsobily inckým způsobům jak v zemědělství, tak v sociální sféře, ale zároveň mohly kmeny udržovat své náboženství, zvyky a způsoby života. Proto domorodé kmeny trpěly mnohem více pod nadvládou Španělska než pod nadvládou Inků.

V roce 1534 Španělé obsadili Quito a velmi snadno porazili inckou armádu, která byla bez vůdce a navíc oslabená občanskou válkou. Španělům to trvalo skoro dvě desetiletí, než zemi stabilizovali a nastolili pevná pravidla. Od té doby se stal Ekvádor po další dvě století poměrně klidnou a bezproblémovou kolonií. Během těchto století byl Ekvádor mírnou zemí s dobře rozvinutým zemědělstvím a uměním. Začaly se zde pěstovat banány a chovat hovězí dobytek. Stavělo se mnoho kostelů a klášterů, které byly zdobeny unikátními uměleckými díly se silným španělským a indiánským vlivem. Takovýto život vyhovoval Španělům, avšak životní úroveň a práva indiánů a mesticů byly naprosto neporovnatelné se španělskými novousedlíky. Není proto divu, že v 18. století začaly vznikat nepokoje a povstání. Nezávislost Ekvádoru byla vybojována poté, co venezuelský bojovník za svobodu Simon Bolívar osvobodil Kolumbii během svého tažení na jih z Caracasu v roce 1819. Bolívarův sen bylo vytvořit Unii Jižní Ameriky. Začal se sloučením Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru do nezávislého státu Gran Colombia, který existoval osm let. Ekvádor byl plně nezávislý od roku 1830. Římsko-katolická církev dosáhla obrovské moci. Roku 1862 byl uzavřen konkordát s Vatikánem, katolická církev získala velká privilegia, výuka na školách byla svěřena jezuitům a občanská práva vázána na vykonávání náboženských povinností. Církev se své moci nechtěla vzdát. Celá země velice trpěla krvavou občanskou válkou. Roku 1875 došlo k oddělení církve a státu a zrovnoprávnění všech náboženství.

Po druhé světové válce začal Ekvádor prosperovat, zejména ze zemědělství. Návrat této prosperity zajistil více než desetiletí klidu a míru. V roce 1959 začal ekonomický boom klesat a šedesátá léta sebou přinesla další krize. Prezident Velasco Ibarra, který byl zvolen celkem pětkrát, dosáhl pozoruhodných výsledků v sociálních reformách a hospodaření státu. Návrat politického chaosu definitivně ukončil ekvádorskou konjunkturu a pokus o demokratický stát. Vojenská junta vládla Ekvádoru, dokud ji nestabilní politika a široké protesty nedonutily odstoupit. Sedmdesátá léta přinesla Ekvádoru opět období prosperity.

Hospodářství

Ekvádor se řadí mezi chudé státy Jižní Ameriky. Hlavní hospodářská odvětví státu jsou zemědělství, potravinářský průmysl, těžba ropy, petrochemie. Vyváží se kakao, káva, ropa, banány, květiny a garnáti. Další důležitou oblast pro ekvádorskou ekonomiku představují pralesní oblasti na východě země, kde se těží většina ropy.

Obyvatelstvo a náboženství

Mesticové (tzn. míšenci indiánů a bělochů) tvoří 72 % populace, 6 % tvoří běloši, 7 % indiáni, 7,3 % afroekvádorci (včetně míšenců černochů) a 7,4 % pak tvoří montubios (míšenci více ras). Netypickou menšinu představují imigranti z Blízkého východu. Komunita není početná, ale má velký ekonomický vliv. Úředním jazykem je španělština, kečujština, šuárština. 78 % obyvatelstva se hlásí ke katolicismu, 12 % jsou protestanté. Zbytek tvoří ateisté (8 %) a ostatní náboženství (islám, judaismus).

Politický systém

Zajímavosti

  • Mitad del Mundo (španělský název pro střed světa) - rovník se nachází v Ekvádoru asi 20 km severně od Quita. Je to místo, kde rovník protíná důležitou ekvádorskou silnici - Panamericanu. Rovník je zde označen žlutou čárou. Čára vede přesně prostředkem památníku, ve kterém je umístěno etnografické muzeum. Z každé strany památníku je značka s písmenem světové strany, na které se zrovna člověk nachází. Nahoře na památníku je umístěna zeměkoule.

Politika se v Ekvádoru uplatňuje v rámci prezidentského systému zastupujícího demokratickou republiku, kde je prezident Ekvádoru hlavou státu. Je zde i předseda vlády a pluralitní systém stran. Výkonnou moc představuje vláda. Legislativní moc je tak svěřena vládě i Národnímu kongresu Ekvádoru.

Dovolená a cestování

Ekvádor je turisticky zaslíbená země. K prozkoumání i odpočinku se nabízí památky z různých dějinných období. Krajinu vytváří tři charakteristické oblasti, kterými jsou západní pobřeží Pacifiku, zvané costa, horský hřeben And se svými úchvatnými sopkami, tzv. sierra a oblast tropických deštných pralesů, zvaná oriente. Jednou z největších perel Ekvádoru je souostroví Galapágy.

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama