Jan Stráský, spoluzakladatel ODS a vrcholný polistopadový politik, se 16. února 2011 stal ředitelem šumavského národního parku. Vydržel zde do 30.června 2012.
Do funkce ho dočasně jmenoval ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, ačkloliv mu výběrová komise původně navrhla tři jiné kandidáty - Pavla Kitzbergera, Jiřího Mánka a Jaroslava Obermajera.
Jmenování Stráského se setkalo s příznivým přijetím na straně šumavských obcí a odporem zejména na straně ekologů a ochránců životního prostředí, s nimiž příliš dobře nevychází. S kritikou se setkal zejména kvůli tomu, že je příznivcem kácení jako možného řešení kůrovcové kalamity na Šumavě.
Jeho původní úkol - zklidnit situaci v parku, začal kolabovat krátce po jeho nástupu do funkce. V reakci na snahu spojit vědeckou a regionální sekci Rady Národního parku Šumava rezignovalo hned čtrnáct ze členů vědecké sekce - odborníků a vědců.
Stráský působil několik let na vedoucích pozicích Klubu českých turistů, od roku 2006 je jeho předsedou. Od roku 2007 je v čele Rady Národního parku Šumava. Z této pozice měl za úkol vybrat vhodné kandidáty na pozici ředitele NP Šumava.
Tím byl před ním František Krejčí, který rezignoval - údajně z důvodu, že dlouhodobě necítil podporu tehdejšího ministra životního prostředí Drobila.
Pracovní a politická kariéra
Po ukončení obchodní akademie v roce 1958 nastoupil Stráský do Státní banky československé, kde působil až do roku 1990. Poté byl necelé dva roky náměstkem generálního ředitele Komerční banky.
V tu samou dobu také začal Jan Stráský více pronikat do politiky - zpočátku jako externí poradce předsedy vlády České republiky Petra Pitharta, pak více než rok jako místopředseda vlády a předseda Hospodářské rady.
Od července do prosince 1992 měl Stráský velmi nabitý program - kromě funkcí poslance České národní rady a předsedy vlády rozpadající se československé federace byl též pověřen řízením ministerstva zahraničního obchodu a dočasně mu byly přiděleny i prezidentské pravomoci, a to poté, co rezignoval Václav Havel.
Poslancem, tentokrát už Parlamentu ČR, zůstal do června 1998. Do vládních křesel zasedl opět od ledna 1993, nejprve, do října 1995, jako ministr dopravy. Poté byl až do ledna 1998 ministrem zdravotnictví.
Napříč stranami
Od roku 1964 byl Stráský členem KSČ - z ní v roce 1969 vystoupil a v roce 1970 byl ještě dodatečně vyloučen. Na jaře 1991 spoluzaložil ODS, jejímž místopředsedou byl mezi konci let 1992 a 1997. V lednu 1998 přestoupil do Unie svobody a od roku 2001 je bezpartijní.
Jan Stráský vystudoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
