reklama
 
 

Nelson Mandela

24. 6. 2013
Nelson Mandela byl světově proslulý bojovník za lidská práva, v JAR se po druhé světové válce zapojil do aktivit proti politice rasové segregace a skončil na mnoho let ve vězení.

Nelson Mandela, rodným jménem Rolihlahla Mandela, se narodil na území Transkei, které je od roku 1994 součástí Jihoafrické republiky. Od čtyřicátých do devadesátých let 20. století bojoval proti apartheidu v JAR, v letech 1994 až 1999 byl pak Nelson Mandela prvním černošským prezidentem JAR.

Byl držitelem Nobelovy ceny míru, na 18. července připadá Mezinárodní den Nelsona Mandely stanovený OSN, který má připomínat pozitivní hodnoty, za něž ve své politice bojoval.

V roce 2013 se Mandelův zdravotní stav výrazně zhoršil. Třikrát byl hospitalizován v nemocnici, od června pak s vážnou plicní infekcí. Po kritickém stavu se však jeho situace na několik měsíců zlepšila, a tak se konaly oslavy 95. narozenin.

5. prosince 2013 zemřel.

Boj s apartheidem

Už v mládí slýchával od svých starších příběhy o statečnosti svých předků v odboji. Během vysokoškolských studií měl problémy kvůli účasti na studentských protestech. Ze školy ve Fort Hare byl vyloučen a bakalářský diplom získal až v roce 1943 na University of South Africa. Následně se pokoušel i o právnické studium, ale nedařilo se mu ho dokončit a titul tak získal až v roce 1989 in absentia.

Politicky aktivní začal být od roku 1942. Do Afrického národního kongresu (ANC), multirasového národnostního hnutí usilujícího o změny mj. v rasové segregaci, vstoupil v roce 1944, kde pomáhal vytvořit Ligu mladých.

Přelomovým byl rok 1948, kdy ve volbách zvítězila národní strana prosazující politiku apartheidu, tedy rasové segregace vůči černé většině. Od roku 1949 ANC přijalo radikálnější politiku akčního programu. V roce 1952 stanul Mandela v čele odbojového programu, v němž spolu s dalšími protestoval proti několika nespravedlivým zákonům. S dalšími lidmi byl obviněn podle protikomunistických zákonů, z čehož bylo devět měsíců veřejných prací s dvouletou podmínkou. Na konci téhož roku dostal zákaz vystupování na veřejnosti.

V roce 1955 byl sepsán návrh Charty svobody, která byla zásadním ideologickým nástrojem Nelsona Mandely. V prosinci provedla policie velký zátah proti aktivistům, což se vyvinulo v několikaletý soudní proces Treason Trial (soud se zrádci).

Událostí, která posunula snahy ANC k ozbrojeným postupům, bylo zabití 69 neozbrojených demonstrantů policií v roce 1960. O rok později byl skončen proces Treason Trial, Mandela přešel k undergroundu a naplánovali několik národních stávek, které byly ale kvůli mobilizaci státních ozbrojených sil zrušeny. Následně byl vyzván, aby vedl iniciativu za vznik Kopí národa, které by místo mírových protestů šlo ozbrojenou cestou.

V roce 1962 pod jiným jménem procestoval Afriku a zavítal do Anglie, kde hledal podporu pro ozbrojený boj. Při návratu byl zadržen, když měl podat zprávu o své cestě prezidentovi ANC. Byl obviněn kvůli ilegálnímu vycestování a podněcování ke stávce. Dostal pět let ve vězení Pretoria. V roce 1963 byl také jedním z účastníků procesu Rivonia, kde byl s dalšími obviněn z pokusu o sabotáž. Hrozil jim trest smrti, dostali doživotí. Mandela a další černošští odsouzenci byli posláni na Robben Island, jen Denis Goldberg jako běloch skončil v Pretorii.

V osmdesátých letech prodělal operaci prostaty a léčil se s tuberkulózou. V roce 1989 nahradil stávajícího prezidenta JAR Frederik Willem de Klerk, který označil politiku apartheidu za neudržitelnou, což vyústilo ve zmírnění přístupu a postoji k uvězněným. Mandela byl propuštěn v únoru 1990, později než jiní jeho spoluvězni a po zrušení zákazu činnosti ANC.

Vůdce JAR

Po osvobození dál bojoval za omezení vlády bílých spoluobčanů, kteří byli v JAR v menšině. V roce 1991 byl zvolen prezidentem ANC a v roce 1994 se stal prezidentem Jihoafrické republiky, přičemž to byly první volby, kterých se v životě účastnil. Inaugurace proběhla 10. května téhož roku.

Roku 1995 založil dětský nadační fond, s nímž začal aktivněji pracovat po roce 1999, kdy dobrovolně odešel z prezidentského postu po jednom volebním období. Dál také založil i jiné nadace. V zásadě se stáhl z politického života, ale příležitostně se objevil jeho komentář, jako když se v roce 1999 ohradil proti rozhodnutí NATO o zásahu v Kosovu a když v roce 2003 kritizoval postup George W. Bushe, který nakonec skončil válkou v Iráku. V roce 2007 pak při jednom ze svých projevů Bush rozšířil paniku o úmrtí Nelsona Mandely.

Soukromý život a společenský odkaz

Narodil se 18. července 1918, zemřel 5. prosince 2013.

Jeho rodiče patřili ke královské rodině klanu Thembu.

Jméno Nelson obdržel během docházky na základní škole od učitelky Mdingane.

Byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1944 s Evelyn Mase, měli čtyři děti, k rozvodu došlo 1958 po několikaletém odloučení. Podruhé se oženil právě v tomto roce - 1958 - s Winnie Madikizela. Z tohoto manželství měl dvě děti. Rozvedli se v roce 1996. Poslední manželský svazek uzavřel v roce 1998 s Graçaou Machel.

Nobelovu cenu za mír obdržel spolu s jihoafrickým prezidentem de Klerkem v roce 1993. Byl také prvním držitelem Sacharovovy ceny, kterou v roce 1988 založil Evropský parlament s úmyslem poctít ty, kdo se zasluhují o lidská práva a svobody.

Za svůj život trpěl mnoha nemocemi, vedle výše zmíněných se také u něj objevila počátkem nového tisíciletí rakovina prostaty. V roce 2013 byl třikrát hospitalizován v nemocnici, potřetí to bylo v červnu. Nacházel se tehdy v kritickém stavu, nicméně se jeho situace v červenci 2013 ještě stabilizovala, ale jen krátce.

24. 6. 2013

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama