Fiskální pakt (oficiálně Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii) je dokument, jehož finální podoba byla zveřejněna na evropském summitu 30. ledna 2012, v platnost vešel 1. ledna 2013. Jedná se o výsledek dlouhého vyjednávání mezi členskými státy Evropské unie, které se snažily najít cestu, jak se do budoucna vyvarovat dluhovým krizím. Příčinou vzniku této smlouvy byly problémy zadlužených zemí eurozóny.
Fiskální pakt mnoha svými ustanoveními navazuje na předchozí dokumenty - zejména na Pakt stability a růstu, k němuž přistoupily všechny členské státy na konci devadesátých let, a na jeho poslední reformu - tzv. six pack, který byl přijat v listopadu 2011. Fiskálním paktem však byla nově stanovena přísnější pravidla, která se týkají rozpočtového deficitu i celkového zadlužení. Vlády se zavázaly, že státní rozpočet jejich zemí bude vyrovnaný nebo v přebytku (smlouva toleruje maximální strukturální deficit ve výši 0,5 % HDP, státy s dluhem, který je nižší než 60 % HDP, mohou mít deficit až do výše 1 % HDP) a že toto pravidlo začlení do svého národního práva (nejlépe formou ústavních zákonů). V případě jeho porušení má dojít k automatickým sankcím, o nichž bude rozhodovat Soudní dvůr EU. Země, jejichž zadlužení v současnosti přesahuje 60 % HDP, budou navíc muset svůj dluh snižovat o jednu dvacetinu ročně (pro tento případ však neexistují sankce). Vlády také budou povinny předběžně projednávat rozpočty svých států s evropskými institucemi.
Pravidla smlouvy jsou po ratifikaci závazná pouze pro země eurozóny, ostatní signatáři je budou muset začít dodržovat až po zavedení společné měny. Smlouva dále nově zavádí tzv. eurosummity, tedy pravidelná setkání hlav států a vlád zemí eurozóny s předsedy Evropské komise a Evropské centrální banky. Jednání se mají konat minimálně dvakrát ročně. Představitelé států, které ke smlouvě přistoupily, ale zatím euro nepoužívají, se mohou eurosummitů účastnit, nemají však hlasovací právo.
Smluvní státy se dále zavazují, že zásadní hospodářské reformy budou projednávat na evropské úrovni. Podle posledního článku mají být účinky smlouvy zhodnoceny a v případě bezproblémového fungování má být fiskální pakt do pěti let začleněn do právního rámce EU. Státy, které se k němu nepřipojily, mají možnost tak učinit kdykoli v budoucnosti.
Smlouva byla podepsána na evropském summitu 2. března 2012. Připojilo se k ní všech 17 členů eurozóny a dalších 8 členských zemí EU. Mimo zůstala jen Velká Británie a Česká republika.
Rozdílné názory uvnitř vlády:
V rámci vládní koalice byla od počátku hlavním kritikem fiskálního paktu ODS, naopak TOP 09 se chtěla ke smlouvě připojit. Vláda jako celek se na začátku roku 2012 dohodla, že Česká republika zatím dokument nepodepíše. V lednu 2013 (krátce po prezidentských volbách) však TOP 09 vznesla požadavek, aby v nové koaliční smlouvě byl obsažen závazek vlády připojit se k fiskálnímu paktu ještě v letošním roce. Strana jinak odmítne novou koaliční smlouvu podepsat. ODS s tímto požadavkem nesouhlasí.
