Jako daňový ráj se označují země s velmi nízkými daněmi a ekonomikou orientovanou na zahraniční kapitál. Obvykle se ještě dělí na onshore a offshore oblasti.

Onshorové destinace se v principu neliší od běžných zemí s tím rozdílem, že danění firem je co nejmenší a zahraniční společnosti jsou zvýhodňovány rozmanitými investičními pobídkami či příznivějšími zákony.

Klasickými daňovými ráji jsou ovšem offshore destinace. Lákadla jsou poměrně jednoznačná; nulová daň z příjmu, paušální roční daň - obvykle velmi nízká, anonymita vlastníků, žádná omezení při převodech kapitálu a často ani neexistuje požadavek na vedení řádného účetnictví.

Aby z takovýchto volných pořádků dotyčné státy něco měly, existují na druhou stranu různé podmínky pro vedení offshore společnosti. Většinou je nezbytné, aby firemní prostředky byly v rukou cizinců a nepocházely přitom z hostitelské země, a také v ní nesmí probíhat její obchodní aktivity.

Z popsaného uspořádání jasně vyplývá, že při obchodování s offshorovými společnostmi, tedy s těmi se sídlem v daňovém ráji, je třeba mít se dvakrát na pozoru. Do těchto lokalit často proudí finance pochybného původu.

Na druhou stranu jde o pozitvní ekonomický činitel v tom smyslu, že občasné vlny odchodů firem do daňově vlídnějšího prostředí drží daňovou politiku většiny prozíravých vlád na pomyslné uzdě.

Většina zemí, včetně Česka, se snaží s představiteli těchto rájů dohodnout alespoň na poskytování daňových informací, což by de facto mělo zabránit daňovým únikům.

V daňových rájích mělo na konci března 2013 své sídlo celkem 12 632 českých firem. Vyplývá to ze statistiky společnosti ČEKIA.