Albert Einstein byl jedním z nejvýznamnějších vědců 20. století. Věnoval se teoretické fyzice a za svou práci byl oceněn mimo jiné také Nobelovou cenou.
Byl velkým humanistou, nonkonformním myslitelem a také velkým odpůrcem autorit.
Albert Einstein se narodil roku 1879 v německém Ulmu. První semínko pozdější celoživotní lásky a fascinace poznáním a vědou zasadil do jeho hlavy kompas, který jako malý dostal. Byl totiž ohromen neviditelnými silami, které ovládaly jeho střelku, bez ohledu na to, kam se s ním otočil.
Ve škole exceloval v matematice a přírodních vědách, zatímco v ostatních předmětech dosahoval často jen průměrných výsledků. Rád si četl v odborných knihách, které získával od rodinných přátel. V Německu dokončil střední školu, přestože byl znechucen německým zkostnatělým vzdělávacím systémem - později se divil, jak je vlastně možné, že tento systém úplně nepotlačí jakoukoliv zdravou vědeckou zvědavost.
Na prestižní Eidgenössische Technische Hochschule ve švýcarském Zurichu studoval elektrické inženýrství; sám však došel k poznání že to, co hledá, je teoretická fyzika. Ta ho fascinovala možností studovat nejzákladnější děje a rozsáhlou prací s "představivostí, která - narozdíl od znalostí - nezná hranic".
Po studiu pracoval na patentovém úřadě v Bernu, kde mu nenáročná práce a stálý příjem umožnili věnovat se právě teoretické fyzice.
Asi nejvýznamnějším rokem Einsteinova života byl - z vědeckého hlediska - rok 1905. Tehdy, ve svých 26 letech, publikoval v prestižním německém časopise Annalen der Physik čtyři své práce:
1. První z nich se věnovala "vlnově-částicové dualitě" světla, myšlenka nazývaná také jako fotoelektrický efekt. Podstatou této myšlenky je, že se světlo chová jako vlnění i jako částice (fotony). Právě tato práce mu v roce 1921 vynesla Nobelovu cenu.
2. Druhou prací dokázal existenci i tvar molekul a vysvětlil jejich pohyb.
3. Jeho další práce představila speciální teorii relativity - podle ní se světlo pohybuje pořád stejnou rychlostí, bez ohledu na jeho zdroj.
4. Konečně, jeho čtvrté práce v onom památném roce, přinesla "nesmrtelnou" formulaci "E = mc2" (energie se rovná hmotnosti násobené druhou mocninou rychlosti světla) - ta prakticky znamená, že hmotnost a energie jsou dvě - navzájem proměnitelné - formy téhož.
V roce 1908 opustil patentový úřad a v následujících letech ho bylo možné najít na univerzitách v Bernu, Zurichu nebo pražské Univerzitě Karlově. Nakonec však zakotvil v Berlíně.
Po roce 1933, kdy se moci v Německu chopil Adolf Hitler, se už do své vlasti nikdy nevrátil. Nacismus ho také přiměl přehodnotit jeho pacifismus a tak urgoval amerického prezidenta Roosevelta kvůli výrobě jaderné zbraně - ačkoliv sám, kvůli nedůvěře úřadů, které vyvolávalo jeho levicové přesvědčení, k samotné výrobě přizván nebyl - toho po jejím použití proti Japonsku hořce litoval.
Později se proto zasazoval za odzbrojování, pracoval pro OSN, měl významný podíl na ustanovení izraelského státu, vystupoval proti rasismu a podobně. Také čile komunikoval s lidmi a médii. Zároveň se snažil přijít na "teorii všeho" sjednocující a vysvětlující veškerou fyziku a svět jako takový.
Zemřel 18. dubna 1955, když odmítl "uměle prodlužovat život" a podstoupit operaci.
Během svého života byl dvakrát ženatý (s Milevou Maric (1903 - 1919) a Elsou Lowenthal (1919 - 1936)) ačkoliv manželství a rodina jako taková pro něho nikdy nebyli prioritou.
