reklama
 
 

Karolína Světlá

29. 9. 2014
Foto: Externí
Spisovatelka Karolína Světlá byla aktivní v otázce postavení ženy ve společnosti a ve svých románech často kritizovala i povrchnost a morálku buržoazní vrstvy, z níž pocházela.

Životopis

Karolína Světlá se narodila v únoru 1830 jako Johana Rottová do zaopatřené měšťanské obchodnické rodiny. Později se narodila ještě její sestra, která jako Sofie Podlipská rovněž vzešla ve známost v literárních kruzích. Školou se pro ni stal poněmčelý ústav, z něhož zamířila do domácí výuky poté, co k otcově nelibosti projevila literární sklony.

Základní info

Narození: 24. února 1830, Praha

Úmrtí: 7. září 1899, Praha

Rodina: manžel Petr Mužák

V roce 1843 se jejím vzorem stal Petr Mužák, učitel hudby, který byl v jejich rodině zaměstnán jako vyučující. Na Karolínu Světlou měl ale vliv vlastenecký a literární. Mužák se z učitele nakonec stal její láskou a provdala se za něj v roce 1852. Tato známost ji také uvedla do společnosti pražské kultury.

V roce 1853 se jim narodila dcera, jež ale záhy zemřela, a Světlá se z této ztráty musela vzpamatovávat. Pomohl jí v tom pobyt v Mužákově rodišti ve Světlé v Podještědí, kde ji oslovila tamní lidovost a vzájemné vztahy. K vlastní literární tvorbě ji přivedla kombinace problémů v manželství a vlastního zdraví. Podle názvu manželova rodného města také přijala svůj pseudonym.

Černý Petříček sedával od tmy do tmy za svými přihrádkami, chráněnými silnými drátěnými mříţemi před moţnými laskominami těch, kdoţ nejraději jen za pět prstů kupují. Po celý boţí den jiného nedělal, neţ leštil zašlé knoflíky. Znal jim dodati lesku tak podivuhodného a vpravdě omamujícího, ţe venkované okolojdoucí sotva na ně pohlédli, jiţ zraků udivených od nich odtrhnouti nemohli. Hned se dali do smlouvání a vysázeli mu obyčejně za ně, co by byli dali v krámě za nové." z knihy Černý Petříček

Karolína Světlá Karolína Světlá

Poprvé dala o své spisovatelské dovednosti vědět v almanachu Máj v roce 1858, kam přispěla svým dílem po boku osobností jako Vítězslav Hálek, Božena Němcová a Jan Neruda. Němcová se Světlé stala přítelkyní už dříve, zato citové upnutí k Janu Nerudovi přišlo až s příchodem šedesátých let. Jejich vztah nicméně nepřekročil mantinely přátelství, a i tak musela kontakt s ním po roce 1862 přerušit, aby nenarušil ideu morálky, na níž si ve svém životě a práci zakládala.

Prostor pro činnost nalezla v podpoře ženského hnutí. S Eliškou Krásnohorskou založila v roce 1870 titul Ženské listy, v roce 1871 přispěla ke vzniku Ženského výrobního spolku českého a v roce 1890 měla zásluhu na vzniku dívčího gymnázia Minerva.

Jendou ze zásadních chorob, které ovlivnily hlavně konec jejího života, byla oční choroba. Propukla po roce 1875 a bezmála po ní oslepla. Poslední tvorbu musela diktovat. Po roce 1887 už natrvalo zůstala v Praze, zde také zemřela v roce 1899.

Dílo Karolíny Světlé

Tematicky se v bibliografii Karolíny Světlé setkáme s třemi proudy. V jednom se vyrovnává s měšťanskou společností, na jejíž neduhy, které sama poznala během dospívání a výchovy, upozorňuje, v druhém se věnuje přírodním a vesnickým motivům, které načerpala v Podještědí a konečně poslední téma, které se prolíná i oběma předchozími, je postavení ženy ve společnosti.

Přehled nejdůležitějších děl

Vesnický román, Kříž u potoka, Černý Petříček

Její první povídka uveřejněná v almanachu Máj nesla název Dvojí probuzení, šlo o nepříliš výrazný romantický příběh, který ale předznamenává její další tvorbu.Vrchol její tvorby přišle v roce 1867 s dílem Vesnický román a v roce 1868 s Křížem u potoka.

Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí, a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růţovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozčeřující úţasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele." z knihy Kříž u potoka

Karolína Světlá Karolína Světlá

Ve Vesnickém románu vyzdvihuje manželství jako posvátnou věc na příběhu Antoše Jílovce, který se z čeledína stane manželem vdovy na statku, kde pracuje. Podobně je koncipován i Kříž u potoka, kde lmanželka nepodlehne lásce bratra svého manžela, ale dovede svého muže změnit k lepšímu, aby se angažoval ve veřejně prospěšných pracích.
Romány z Podještědí ještě doplňují díla jako Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

Pražské prostředí s tematikou buržoazie se projevuje v kratších útvarech jako Sestry (1859), Společnice (1859) Několik dní ze života pražského hejska (1863) nebo Rozcestí (1866). Dominantní roli mají v románu Černý Petříček (1871). Výrazné autobiografické rysy, které navazují na její zkušenosti z měšťanského prostředí, tvoří díla Upomínky (1874) a Z literárního soukromí (1880).

V románu První Češka z roku 1861 zkombinovala vlastenecký zájem se silnou ženskou hrdinkou, kterou sleduje v období od růstu národního obrození až k roku 1848. Národní cítění projevila i ve Zvonečkové královně (1872).

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama