reklama
 
 

Alois Jirásek

31. 5. 2014 12:55
Spisovatel realistické historické prózy Alois Jirásek pracoval jako učitel v Litomyšli a Praze a za první republiky byl zvolen poslancem.

Životopis

Alois Jirásek se na rodil v srpnu 1851 v Hronově, kam se ke konci života vrátil, když zde zakoupil vilu. Gymnázium vystudoval v Broumově a v Hradci Králové, maturitu složil v roce 1871. Během tří let potom studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy, a to se zaměřením na dějiny. Během této doby publikoval první svá díla, básně v časopise Svoboda, nebo povídky Poklad, Viktorka a V sousedství.

Základní údaje

Narození: 23. srpna 1851, Hronov

Úmrtí: 12. března 1930, Praha

Rodina: manželka Marie (roz. Podhájská), sedm dětí

Od roku 1874 začal vyučovat na střední škole v Litomyšli, první dva roky ale ještě na nižší pozici, dokud v roce 1876 nesložil zkoušky na fakultě a nebyl uznán za způsobilého k výkonu povolání.

V Litomyšli působil jako profesor do roku 1888 (titul získal v roce 1880), s jeho přispěním se město stalo kulturním centrem. Také mu přineslo seznámení s budoucí manželkou Marií Podhájskou (svatba v roce 1879), ale rovněž se více projevovaly zdravotní obtíže se zrakem, s nimiž se potýkal po zbytek života.

Od roku 1888 se přesunul do Prahy na gymnázium v Žitné ulici. Během let cestoval na různá místa, na Slovensko, do Itálie nebo do Uher. Pokračoval v psaní historických románů, od roku 1909 bylo psaní jeho hlavním povoláním, protože odešel do penze. Bylo uvedeno několik divadelních inscenací podle jeho textů (v Národním divadle: 1903 Jan Žižka, 1911 Jan Hus, 1914 Jan Roháč).

Tenkráte naposled ozývalo se hlubokým hvozdem šumavským volání stráží chodských, tenkráte naposled vlál nad hlavami hraničářů českých bílý praporec s černou obrubou, zdobený psí hlavou. Pak přišla bělohorská bitva. Záplava obecné zhouby stihla hltnou vlnou také pohorské zákoutí volného Chodska." z knihy Psohlavci

Alois Jirásek

V roce 1917 vznikl Manifest českých spisovatelů, který obhajoval české národní zájmy a který Alois Jirásek podepsal jako první. Vlastenecké smýšlení ho po skončení války a ustavení samostatného Československa přivedlo k místu poslance v Národním shromáždění. V letech 1920 až 1925 byl zvolen senátorem do parlamentu za Československou národní demokracii (mj. byli členy Karel Kramář nebo Alois Rašín).

Následujících pět let ale odešel z politiky a přestal psát kvůli zdravotnímu stavu. V roce 1927 zemřela jeho žena, v březnu 1930 i Alois Jirásek. Je pohřben v Hronově.

Dílo Aloise Jiráska

Přestože prvotní tvorba Aloise Jiráska nabývala podoby básní, prakticky veškerá jeho důležitá literární činnost má podobu románové série nebo divadelní hry. Soustředí se v nich na dějiny českých zemí. Nejdál do minulosti zašel se Starými pověstmi českými, ale jinak tvořila jeho tematický základ tři období - husitství, pobělohorská doba a obrozenectví.

Přehled nejdůležitějších děl

Romány z období husitství: Mezi proudy, Proti všem, Konec a počátek, V cizích službách

Romány z obdobípo Bílé Hoře: Temno, Psohlavci

Romány z období národního obrození: F. L. Věk, U nás, Filosofská historie

Divadelní hry: Jan Hus, Jan Žizka, Jan Roháč, Gero

Prvním román dokončil v roce 1875, šlo o Skaláky zasazené do pobělohorské doby o povstání sedláků na Náchodsku. V roce 1878 vyšla povídka Filosofská historie, v níž vychází z pobytu v Litomyšli, ale historicky příběh studentského života zasadil do revolučního období 1848.

Následně vyšly méně známé počiny U Rytířů a Ráj světa, ale už v roce 1879 vychází první díla zasazená do období husitství Slavný den a Konec a počátek o vzniku Jednoty bratrské. Během psaní větších románů tvoří povídky a za první zásadní knihu lze považovat Psohlavce z roku 1884, v nichž vypráví o domažlických Chodech v pobělohorské době, kdy jsou nuceni ke změně víry a přichází o svá původní privilegia, a tak se pouští do boje za svá práva. Zatímco dřív byl výraz "psohlavci" urážlivý, Jirásek ho svým dílem pozměnil. Vystupuje zde postava Jana Sladkého Koziny. Pobělohorské době se významně věnoval v osmdesátých letech ještě v románu Skály.

V druhé polovině osmdesátých let vytváří trilogii Mezi proudy, v níž zachycuje vznik husitství, zasazuje sem postavy krále Václava IV. i Jana Husa. Od roku 1888 pak pracoval na pětidílně kronice F. L. Věk, kterou dotvořil až v roce 1906 a v němž skrze titulní postavu zakládající se na skutečné osobě zachytil okolnosti obrozeneckého hnutí, které pojednává jako činnost vyžadující píli a odhodlání.

K husitství se vrátil v letech 1892 až 1893 s trilogií Proti všem, v nichž ilustruje vrcholné husitské období se všemi klady a zápory, se vší válečnou hrůzou a sklonem k fanatismu. Čtyřmi díly je tvořen kronika U nás, na níž pracoval sedm let od poloviny devadesátých let. Oproti jiným dílům, která jsou často interpretována jako protikatolická, je zde hlavní postavou katolický kněz, jehož sledujeme v devatenáctém století ve fiktivním městě Padolí, jak se stará o svou komunitu, odkud odchází do náchodského děkanství před rokem 1848.

Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země. Slyšte i co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni." z knihy Staré pověsti české

Alois Jirásek

Staré pověsti české, kniha psaná s ohledem na mladší čtenáře a která zpracovává několik jednotlivých příběhů z lidové slovesnosti, byla vytvořena k roku 1894. Začíná s praotcem Čechem a dál zahrnuje např. Libuši, Přemysla, Horymíra, Bruncvíka, Staroměstský orloj, Golema, Faustův dům, Janošíka nebo Blanické rytíře.

V divadelním prostředí stvořil hry rovněž zasazené do minulosti, nejslavnější kusy až ve dvacátém století a vztahoval se ke konkrétním a výrazným osobnostem. Základní je tak jeho volná trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč. V roce 1901 ale byla uvedena třeba i veselohra o autorce kuchařky Magdaléně Dobromile Rettigové. V roce 1904 byla uvedena hra Gero, v níž Jirásek přesunul pozornost k polabským Slovanům a dále vytvořil pohádkovou Lucernu nebo soudobou Samotu.

V roce 1913 se vrací k pobělohorské době s románem Temno, které se stalo ikonickým symbolem té doby. Děj je zasazen do let 1723 až 1729 a na více než šesti stovkách stran zachycuje příběh mnoha postav ve společnosti, která je zakryta protireformačním útlakem a kde jen několik jednotlivců se vzpouzí dominanci katolictví.

31. 5. 2014 12:55

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama