Vítězslav Hálek

10. 1. 2015 12:18
Vítězslav Hálek byl básník, dramatik, literární kritik a patřil ke skupině májovců. Mezi jeho nejznámější sbírky patří Večerní písně.
Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka
Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka | Foto: Wikipedia

Životopis

Vítězslav Hálek se narodil v roce 1835 ve vesnici Dolínek u Mělníka, kde prožil dětství a mládí. Otec se živil jako hostinský. Na přání rodičů začal studovat v Praze kněžský seminář, ale v roce 1847 přestoupil na Akademické gymnázium na Praze 1. Odmaturoval v roce 1855.

Studoval také filologická studia na Karlově univerzitě, na nichž navštěvoval přednášky z filosofie či estetiky, ale obor nedokončil. Rozhodl se pro spisovatelskou dráhu.

Základní údaje

Narození: 5. dubna 1835, Dolínek u Mělníka

Úmrtí: 8. října 1874, Praha

Rodina: manželka Dorota Horáčková, syn Ivan

Humanitní vzdělání a studentské prostředí, v němž bylo mnoho literárních kroužků, v Hálkovi podnítily zájem o literaturu. Psal do několika studentských časopisů a četl klasiky světové literatury, obrozeneckou poezii a podle nich psal lyriku i epiku.

Hálek psal do Národních listů, vydával básně v almanachu Máj, pracoval pro časopis Ruch. V roce 1865 společně s Janem Nerudou obnovil časopis Květy. Roku 1872 převzal a s Nerudou redigoval beletristický týdeník Lumír, který po roce přeměnil v ilustrovanou Zlatou Prahu.

Za manželku si vzal Dorotu Horáčkovou, která byla dcerou advokáta. Měli syna Ivana, který se stal významným lékařem a pedagogem.

Hálek byl nadaný literát, který psal divadelní kritiky, fejetony, povídky, básně, dramata a také epiku. Zemřel v roce 1874 v Praze ve věku 39 let na zánět pohrudnice. Jeho hrob se nalézá v Praze na Vyšehradě.

Dílo Vítězslava Hálka

První verše mu vyšly v roce 1854 v časopise Lumír a jednalo se o baladu Nekřtěncova dušička. Básnická sbírka Alfred (1858), která byla lyrickoepickou skladbou, byla inspirována Máchovým Májem. První lyrickou sbírku vydal v roce 1859 a jmenovala se Večerní písně.

Přehled nejdůležitějších děl

Večerní písně, V přírodě, Pohádky z naší vesnice, Muzikantská Liduška

Sbírka opěvovala lásku a byla napsána zpěvným stylem v pravidelných čtyřveršových strofách v optimistickém duchu. Dílo ho téměř okamžitě proslavilo a podle některých kritiků jej už nikdy nepřekonal.

Přelom 50. a 60. let pro Hálka znamenal angažování se ve škole májovců. Pomáhal sestavovat almanach Máj a sám redigoval druhý (1859), třetí (1860) a čtvrtý (1862) ročník.

V přírodě, XVIII. Tvá ústa sterou písní šumí, jsou mluvou lásky od věků, jež nejkrásněj zní člověku - a přec ti člověk nerozumí. Na rtech tvých sterý úsměv hrává, kam hledneš, jaro vyskočí, kam dýchneš, srdce poskočí - a přec tě člověk nepoznává. V tvých ňadrech zlatá zřídla plují, jež matku písní napájí, kdy v dítku svém sní o ráji - a přec tě lidé nemilují. Ó, těžko víru tomu soudit: po věků dlouhém provodu, mít za vůdkyni přírodu, být člověkem - a přec tak bloudit! úryvek ze sbírky V přírodě

Vítězslav Hálek

Ve stati Básnictví české v poměru k básnictví vůbec (1859) se postavil proti tematickému a ideovému omezování poezie. Chtěl, aby tehdejší literatura zobrazovala člověka se všemi jeho problémy, myšlenkami a city. Také si přál, aby bojovala za jeho přirozená práva.

Třídílná sbírka V přírodě (1872) obsahuje přes 170 básní, které autor opatřil pouze čísly. Verše pochází z posledních let básníkova života, vyznívají přesto optimisticky. Popisuje v ní krajinu Mělníka, častým tématem je jaro.

Pohádky z naší vesnice (1874) vyšly po Hálkově smrti. Obsahují básně o chudých vesničanech a jejich často tragických osudech. Sbírka obsahuje např. téma stáří versus mládí a upozorňuje na sociální nerovnosti.

Hálek je také autorem šesti divadelních dramat, a to Carevič Alexej (1860), Záviš z Falkenštejna (1860), Král Rudolf (1862), Král Vukašín (1862), Sergius Catalina (1863) a Amnon a Tamar (1866), které však nebyly úspěšné. Čerpaly z české i cizí historie a jejich postavy byly záměrnou analogií k problémům 60. let.

Mezi prozaická Hálkova díla patří povídky s vesnickou tematikou, např. Komediant (1861), Muzikantská Liduška (1861), Na statku a v chaloupce (1871), Pod chudým stromem (1872) a Na výminku (1873), které ovšem nedosahují kvalit jeho lyriky. Napsal také společenský román Komediant (1861), jehož hrdinové žijí v období okolo roku 1848.

 

Právě se děje

Další zprávy