Percy Bysshe Shelley

31. 12. 2015 20:40
Anglický básník, jeden z hlavních představitelů romantismu.
Percy Bysshe Shelley
Percy Bysshe Shelley | Foto: Thinkstock

Život

Percy Bysshe Shelley se narodil 4. srpna 1792 v aristokratické rodině Sira Timothyho Shelleyho. Vzdělání získával nejdřív doma, později nastoupil na akademii Syon House a o dva roky na prestižní Eton College. Na obou školách byl obětí šikany pro svůj dívčí vzhled. Během studia na Oxfordu šokoval svými názory, četl až 16 hodin denně a začal publikovat své básně. Kvůli pamfletu O nezbytnosti ateismu (1811) byl předvolán před školskou radu a byl vyloučen ze studia. Pár měsíců nato se jako devatenáctiletý oženil s šestnáctiletou Harriet Westbrookovou. Svoje svérázné názory na manželství se hned snažil uvádět do praxe, chtěl např. sdílet domácnost i manželku se svým přítelem.

Základní údaje

Narození: 4. srpna 1792, Horsham, Anglie
Úmrtí: 8. července 1822, La Spezia, Itálie
Manželka: Mary Shelleyová (autorka Frankensteina)

Věnoval se psaní, podporoval Irsko, za což si vysloužil pozornost britské vlády. Po třech letech manželství začal opouštět ženu i dítě. Navštěvoval domácnost filozofa Williama Godwina v Londýně, kde se sblížil s jeho dcerou Mary. Opustil svou těhotnou ženu a dvě šestnáctileté milenky, aby mohl žít s Mary a její nevlastní sestrou. V létě 1816 odjel s Mary do Švýcarska, kde se seznámil s Byronem. Měli pronajaté sousední domy na břehu Ženevského jezera. Byron byl Shelleymu velkou inspiraci, po společné projížďce po jezeře napsal Hymnu na krásu inteligence a po výletě do Chamonix napsal složitou báseň Mont Blanc. Naopak inspiroval Shelley Byrona (Childe Haroldova pouť, Manfred). V té době okruh přátel u Ženevského jezera uspořádal literární soutěž o nejlepší horrorovou povídku. Zvítězila Mary Shelleyová s Frankensteinem.

Nejznámější díla

Odpoutaný Prométheus, Královna Mab, Óda na západní vítr

V roce 1816 spáchala sebevraždu jeho manželka Harriet a on se mohl oženit s Mary. Chtěl se starat o své děti, které měl s Harriet, ale ty byly dány do adopce. Na začátku roku 1818 se Shelleyovi vypravili do Itálie, kde začal opět psát. Na přelomu let 1818 a 1819 zemřely v Římě jeho dvě děti, které měl s Mary. Na konci roku 1818 se mu v Neapoli narodila další dcera, jejíž matka je opředená tajemstvím. Měla Mary zaplnit prázdné místo v náruči. Tato dcera však za sedmnáct měsíců také zemřela. Před svými třicátými narozeninami 8. července 1822 utonul na moři ve své loďce Don Juan.

Dílo

Shelley už od mládí odmítal autority a byl hlasatelem revolučních ideálů svobody, rovnosti a bratrství. Za brožuru prosazující ateismus byl vyloučen z univerzity, myšlenky o nutnosti proměny společenského  řádu vyslovil ve fantastické vidině básně Královna Mab (1813) i v alegorickém eposu Vzpoura islámu (1817). Ve svých vzletných lyrických básních vyjadřoval prchavé nálady i bouři citů, velebil krásy přírody i obdivoval duševní krásu jako nejvyšší hodnotu života.

… Muž a žena mají společně žít tak dlouho, dokud se mají rádi; zákon, který by je zavazoval k soužití třeba jen chvíli poté, kdy jejich náklonnost vzala zasvé, znamená nesnesitelnou tyranii. Láska je svobodná. Bytosti jemné a ctnostné, neblaze připoutané k někomu, koho nemohou milovat, promarní nejkrásnější dobu svého života v neplodném úsilí jevit se jinak, než jaké jsou… Kdyby každý z nich žil sám, stali by se užitečnými a spokojenými členy společnosti, kdežto v manželském svazku jsou nešťastní a jejich bída z nich dělá misantropy. Z poznámek ke Královně Mab

Do básnických obrazů dokázal beze zbytku vtělit postřeh, záchvěv citu i hlubokou myšlenku. Vedle několika nejlepších lyrických básní, jako jsou Óda na západní vítr (1819) nebo Skřivánkovi (1820) či elegie Adonais (1821), představuje vrchol Shelleyho poezie básnické drama Odpoutaný Prométheus (1819), vytvořené na motivy antického mýtu a Aischylovy tragédie, ale nové a revoluční pojetím a vyzněním. V dalším básnickém dramatu Cenci (1819) zpracoval tragický osud proslulé kruté a vášnivé italské rodiny, v lyrické hře Hellas (1822) oslavil řecký boj za svobodu.

Odpoutaný Prométheus

Dramatická báseň vyjadřuje mytologicko-filozofickou formou obecně pojaté téma osvobození lidské myšlenky. Jedná se o zpěv básníka věštce a vizionáře o možnosti revoluční přeměny světa. Hlavní postavou je titán připoutaný na kavkazském útesu komunikující s bohy, démony a duchy. Odpoutaný Prometheus vznikl během Shelleyho italského pobytu. Byl napsán v rozvalinách Caracallových lázní v Římě. Hrdinou se měl původně stát Tasso nebo Job. K předlohám patří hlavně Aischylovo drama Spoutaný Prométheus, další helénistické mýty a křesťanské legendy.

 

Právě se děje

Další zprávy