Život
Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbachu nad Neckarem v rodině lékaře a později verbířského důstojníka ve službách tyranského vévody Karla Evžena.
Základní údaje
Narození: 10. listopadu 1759, Marbach am Neckar, Německo
Úmrtí: 9. května 1805, Výmar, Německo
Manželka: Charlotte von Lengefeld
Mladý Schiller na vlastní kůži zažil závislost na vrchnosti, když na rozkaz vévody z Württenberku musel nastoupit na vojenskou akademii v Karlsruhe. Několik let se neviděl se svou rodinou, s rodiči pouze krátce za přítomnosti dozorčích. Kvůli kruté kázni ze všeho nejvíc toužil po svobodě.
Už v šestnácti letech se cítil být básníkem, jeho školní výsledky nebyly valné. Až studium medicíny ho upoutalo. Plat plukovního lékaře mu však sotva stačil na živobytí, proto nakonec z vévodství utekl a skrýval se pod cizími jmény na mnoha místech Německa. V roce 1787 se sice ve Výmaru potkali s Goethem, ale nesblížili se. O pár let později se stal profesorem na univerzitě v Jeně, kde se také oženil s Charlotte von Lengefeld. V roce 1794 se v Jeně znovu potkali s Goethem, tentokrát vzniklo hluboké přátelství.
Nejznámější díla
Óda na radost, Loupežníci, Úklady a láska, Don Carlos, Valdštejn, Marie Stuartovna
Skutečné uvolnění mu přinesla až léta prožitá ve Výmaru, kde byl také povýšen do šlechtického stavu. Stejně jako Goethe působil v hnutí Sturm und Drang a stal se jedním z německých klasiků. Friedrich von Schiller zemřel na akutní zápal plic 9. května 1805 ve Výmaru. Je pochován v knížecí hrobce vedle Goetha.
Dílo
Óda na radost Radosti, ty jiskro boží, dcero, již nám ráj dal sám! Srdce vzňaté žárem touží, nebeský tvůj krásy chrám. Kouzlo tvé teď opět víže, co kdy čas tak dělil rád, zástup lidstva sbratřen blíže cítí van tvých křídel vát. Komu štěstí v žití přálo, v příteli že štít svůj máš, komu věrnou ženu dalo, mísit pojď se v jásot náš! Sám byť jenom jednu duši svojí na tom světě zval! V díle tom kdo nezdar tuší, od nás ber se s pláčem dál! Radost každá bytost sáti, přírodo, chce z ňader tvých; zlý a dobrý chce se bráti v jejích stopách růžových. Révy žár nám, pocel smavý, na smrt věrný přítel dán; vášně plam dán červu žhavý, světlý cherub dlí, kde Pán. ... F. Schieller, překlad Pavel Eisner
Jako básník se proslavil Ódou na radost, v níž vyslovil vznešené všelidské ideály. Ta se pak stala součástí 9. symfonie Ludvíka van Beethovena a nyní je hymnou Evropské unie.
Dramatem Loupežníci (1781), historickou hrou Fiesovo spiknutí v Janově (1783) a měšťanskou tragédií Úklady a láska (1784), soustředěnou kolem osudu milenců, kteří se stávají obětí stavovských rozdílů a dvorských pletich, se Schiller stal vůdčím dramatikem doznívajícího hnutí Sturm und Drang. Divadlo chápal jako výchovnou instituci, jež má působit na národ, spisovatel má podle něj převzít roli soudce nad společenskými zlořády.
Myšlence zápasu o občanské svobody a morální vzpoury proti tyranii zůstal Schiller věrný i v dramatu ze španělských dějin Don Carlos (1487). Své literárně teoretické a filozoficko-estetické názory vyjádřil Schiller v odborných studiích, které sepsal během svého několikaletého působení na univerzitě v Jeně. Pak se usadil ve Výmaru, spolupracoval a vzájemně se inspiroval s J. W. Goethem. Vytvořil zde poslední dramatická díla (již v duchu klasicismu): trilogii Valdštejn (1798-99), psychologickou historickou tragédii Marie Stuartovna (1801), „romantickou tragédii“ Panna Orleánská (1801), Nevěstu messinskou (1803) a Viléma Tella (1804). Na jejich historických látkách uskutečnil svůj ideál vysoké tragédie – silné osobnosti si tu v mocných konfliktech se svědomím a osudem uchovávají svůj charakter a důstojnost i za cenu života. Z básnické tvorby byly velmi oblíbeny jeho balady a reflexívní básně.
Loupežníci
„Z bláta člověk povstává, nějakou dobu se blátem brodí a bláto dělá a opět se v bláto rozpadá, až se nakonec sám přilepí na podpatky svého pravnuka:“ F. Schiller, Loupežníci
V dramatu Loupežníci hlavní hrdina Karel Moor, syn hraběte, odchází do ciziny a díky své nepřítomnosti doma je pomlouván svým mladším bratrem Franzem. Otci namlouvá, že Karel dělá samé nepravosti, a žádá, aby ho vydědil. Otec však stále čeká, že ho Karel poprosí o odpuštění. Franz proto posílá Karlovi dopis (údajně od otce), že byl vyděděn, a otci řekne, že Karel zemřel. Karel se proto stává vůdcem loupežníků a mstí se. Jedná se o rozporuplnou postavu – uvědomuje si, že jedná špatně, ale cesta zpátky pro něj neexistuje. Nakonec se dává zatknout, aby umožnil chudákovi získat odměnu.
Úklady a láska
V dramatu Úklady a láska zobrazuje lásku syna šlechtice Ferdinanda von Waltera k dceři chudého hudebníka Luise Millerové. Ferdinandův otec však této lásce nepřeje, jeho tajemník Wurm, kterému se Luisa líbí, zapřede intriku, která mezi milenci způsobí nedorozumění. Ferdinand obviní Luisu z nevěry a otráví ji. Když pozná, že Luise křivdil, otráví i sám sebe.
