Pouť do Mekky

15. 11. 2015 11:36
O pouti muslimů do Mekky (arabsky Hadždž) jsme každý jistě slyšeli minimálně v televizi, ale o co se jedná, proč se vykonává a co má symbolizovat?
Pouť do Mekky
Pouť do Mekky | Foto: Wikimedia, Muhammad Mahdi Karim

Pouť do Mekky patří k jednomu z pěti pilířů Islámu. Každý zbožný muslim, který je toho schopen, je povinen ji aspoň jednou za život vykonat. Každý rok se tak do tohoto města v Saudské Arábii vydá na 2 milióny lidí ze všech koutů světa. Kromě samotné cesty do této země trvá samotný rituál 6 dní, jedná se vždy o 7. – 12. den měsíce dhú'l-hidždža muslimského lunárního kalendáře.

 

Základní informace

  • Význam: Pátý pilíř Islámu

  • Původ tradice: až k proroku Abrahámovi (2000 př. n. l.)

  • Země: Saudská Arábie

  • Četnost: každý rok

  • Počet poutníků: cca 2 milióny lidí

Pouť do svatého města patří k nejviditelnějším znakům Islámu. Její tradice sahá až do předislámských dob, do období proroka Abraháma (cca 2000 př. n. l.). Tomu bylo později přikázáno vystavět svatyni Kaaba, černou krychlovitou stavbu z opracovaných kamenů. V ní měl být uložen tzv. černý kámen, jeden z nejposvátnějších symbolů. Tento kámen byl uctíván už od pradávna a podle pověsti ho na zem přinesl archanděl Gabriel, jako symbol spojení nebe a země. Putování ke Kaabě, obcházení dokola a recitování svatých veršů patří k ústřední části celého rituálu.

 

Průběh

První den (7. den měsíce) přijíždějí poutníci do samotné Mekky a to přes sousední město Džidda, kde se nachází i letiště. Odtud jsou především autobusy sváženi do města. Ještě předtím si poutníci oholí vousy, ostříhají nehty a umyjí se, následně si navléknou známé bílé roucho ‚ihrám‘ a od té chvíle se dostávají do zvláštního stavu taktéž zvaného ihrám. Od této chvíle již po dobu poutě si nesmějí česat či stříhat vlasy, vousy, ochlupení a nehty. Také je zakázáno nosit šperky, vonět se voňavkami, trhat květiny nebo lovit zvěř či jakkoliv prolévat krev. Následně se přesunují k mešitě Masdžid al-Haram, kde probíhá promluva o pouti a jejím programu, která je zakončena slavnostní večeří.

 

Mapa pouti do Mekky
Mapa pouti do Mekky | Foto: Wikimedia

Druhého dne (8. den měsíce) probíhá tzv. Umra, tedy známý obřad obcházení Kaaby sedmkrát dokola proti směru hodinových ručiček. Věřící se snaží dotknout svatyně či políbit samotný černý kámen, což sice nepatří k pouti, ale jde o projev zbožnosti. Následně se dvakrát pomodlí k místu „multazam“ (prostor mezi vchodem Kaaby a černým kamenem) a pijí vodu z posvátného pramene Zamzam. Celý rituál je ukončen chůzí kolem dokola mezi pahorky Safá a Marwá, které jsou od sebe vzdáleny asi 700m. Následně se poutníci odebírají do údolí Míná, kde stráví zbytek dne v modlitbách.

 

Třetího dne (9. den měsíce) začíná ta část poutě, která nesmí být zmeškána, jinak je považována za neplatnou. Lidé se odeberou na pláň Arafát, kde se v poledne pomodlí. Následně zde poutníci trpělivě stojí, odříkávají modlitby a prosí Alláha o slitování. Toto se děje celý den až do západu slunce, následně běží do Muzdalify (místo mezi údolím Míná a plání Arafát).

 

Čtvrtého dne (10. den měsíce) dochází k rituálnímu obětování zvířat, nejčastěji kozy nebo ovce. Zvíře musí být zabito předepsaným způsobem a maso se následně rozdává chudým. Smyslem celého aktu není darovat Bohu oběť, ale ukázat svoji ochotu obětovat a tím i svoji zbožnost. Po smrti zvířete se pronáší modlitba ‚salát‘. Ten samý den se poutníci odebírají do zpět do údolí Míná, kde symbolicky kamenují Satana. Toho v minulosti představovaly tři sloupy, ale vzhledem k mnoha tragédiím v minulosti, i velkému nárůstu počtu poutníků byly zbořeny a nahrazeny třemi zdmi. Tím se zvětšil prostor pro kamenování, ale k tragédiím přesto dochází.

 

Pátého dne (11. den měsíce) je celý vyhrazen na další kamenování Satana. Poutníků je opravdu hodně, a tak je potřeba takto dlouhý časový úsek.

 

Šestého dne (12. den měsíce) může ten, kdo to ještě nestihl, provést kamenování Satana. Před západem slunce potom návštěvníci odjíždějí buď domů, nebo k jiným rituálním místům, které ale již k samotné pouti nepatří.

 

Tragédie v minulosti

Pouť do Mekky je v Evropě známá paradoxně ne pro svůj význam, ale pro množství mrtvých, kteří jsou mnohdy ušlapáni. Tyto věci se ve zvýšené míře dějí od 80. let 20. století, protože od té doby se zvyšuje propojenost světa a do Mekky začalo proudit poprvé obrovské množství poutníků. Velká masa lidí se tak ocitá na omezeném prostoru, což k problémům přímo vyzívá. V r. 1987 bylo zabito 400 lidí při zásahu saudské policie proti íránským poutníkům, kteří protestovali proti USA. Rok 1990 byl poté vůbec nejtragičtější, co do počtu obětí. 1426 muslimů bylo tehdy ušlapáno při již zmiňovaném kamenování Satana. K další události došlo v r. 2006, kdy zemřelo 362 poutníků, opět při kamenování. Velmi tragicky si vedla i poslední pouť (2015), kdy zemřelo 717 lidí a dalších nejméně 800 bylo zraněno a jedná se tak o nejhorší čísla za posledních 25 let.

 

Právě se děje

Další zprávy