Životopis

Ján Kollár se narodil v červenci 1793 ve slovenské obci Mošovce, která tehdy patřila do Habsburského království. Pocházel z rolnicko-řemeslnické rodiny. Do školy začal chodit v rodné obci, poté studoval na gymnáziu v Kremnici (1806–1808), později v Banské Bystrici a mezi lety 1812–1815 na evangelickém lyceu v Bratislavě.

Chvíli se živil jako vychovatel v Banské Bystrici, kde se mu podařilo v roce 1816 složit zkoušku, která mu zajistila studijní stipendium v Německu. Mezi lety 1817–1819 studoval v Jeně evangelickou teologii, kde se seznámil s myšlenkou sjednocení Německa, na které mu však vadil silný nacionalismus. Při studiích se seznámil s Frederikou Wilheminou Schmidtovou, která byla dcerou tamního pastora. Její rodiče však vztah nepodporovali.

Od roku 1819 působil v Pešti (dnešní Budapešť) jako evangelický farář. Chrám, kde kázal, se stal centrem národního života tehdejších Slováků. V září 1835 si Kollár nakonec Frederiku vzal. Původem Němka si však na život v Uhrách zvykala obtížně a slovenštinu se nikdy řádně nenaučila, stála však vždy manželovi po boku a podporovala jej. V roce 1837 se jim narodila jediná dcera Ludmila.

V revolučním roce 1848 působil ve Vídni na císařském dvoře jako důvěrník vlády pro otázky Slovenska a podal např. návrh na samosprávu Slovenska. O rok později byl jmenován profesorem slovanské archeologie.

Ján Kollár zemřel v lednu 1852 ve Vídni. Manželka s dcerou ve městě zůstaly, odkud Frederika podporovala manželovu stipendijní nadaci a finančně pomáhala slovenským školám. Kollárův hrob se nachází v Praze na Olšanských hřbitovech.

Dílo Jána Kollára

Autor odmítal psát spisovnou slovenštinou, byl proti maďarizaci, ale maďarštinu se učil. Kromě slovenštiny psal latinsky a německy. Patří mezi významné osobnosti národního obrození a panslavisty.

Jeho láska Frederika Wilhelmina se stala básníkovou múzou. V době, kdy s ní nemohl být, tak o ní jako o "Míně" psal. Kollár je autorem sbírky poezie Básně (1821), ze které pak vycházelo jeho nejznámější dílo – rozsáhlá básnická skladba Slávy dcera (1824).

První vydání obsahovalo kromě Předzpěvu tři zpěvy se 150 sonety, v dalším vydání v roce 1832 dílo obsahovalo pět zpěvů s 615 sonety a počet se ustálil ve čtvrtém vydání (1852), které se skládalo z 645 sonetů.

"Slávou" je v díle myšleno slovanství, které souviselo s myšlenkou panslavismu, již Kollár zastával. Jednalo se o velmi podstatný pojmem pro některé národní obrozence a spočíval v podpoře idey všeslovanství, tedy sjednocení slovanských národů.

V díle putuje Milek (slovanský bůh lásky) doprovázený Mínou zeměmi, kde žili Slované. Slávy dcera oslavuje statečné Slovany a krásy jejich zemí. Dílo je pro dnešního čtenáře hůře pochopitelné, je psáno archaickým jazykem a obsahuje četné dobové narážky. Bylo přeloženo do několika jazyků.

Kromě poezie je Kollár autorem vědecké literatury – O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými (1836) či kazatelské, mezi kterou spadá dílo Nedělní, svátečné i příležitostné kázně a řeči (1836). Napsal také cestopis nazvaný Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko se zvláštním ohledem na slavjanské živly r. 1841 (1843) konanou a též učebnice, a to např. Abecedár (1823) nebo Čítanku (1825).

Psal také do různých novin či časopisů a jeho častým tématem byl slovenský jazyk, který obhajoval.